Izaiáš 25

¹Hospodine, ty jsi můj Bůh! Budu tě vyvyšovat a vzdávat chválu tvému jménu, neboť jsi učinil podivuhodnou věc, plány odedávna připravené, jisté a pravé.

²Neboť jsi proměnil město v hromadu kamení, opevněné město v ruinu; pevnost cizinců zmizela z města, nebude vybudována navěky.

³Proto tě bude ctít mocný lid, budou se tě bát města násilnických národů.

⁴Protože jsi byl pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem, neboť hněv násilníků je jako příval proti zdi.

⁵⌈Jako horko ve vyprahlém kraji pokoříš⌉ hukot cizinců, jako horko ve stínu oblaku je potlačen zpěv násilníků.

⁶Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z ⌈vyzrálých vín;⌉ z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných ⌈vyzrálých vín.⌉

⁷A pohltí na této hoře zahalení, které zahaluje všechny lidi, a přikrývku, která přikrývá všechny národy.

⁸Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi, neboť Hospodin promluvil.

⁹A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!

¹⁰Neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře, ale Moáb bude na svém místě zadupán, jako ⌈se zadupává sláma do hnojiště.⌉

¹¹A bude uprostřed něj rozhazovat rukama, tak jako jimi rozhazuje plavec při plavání. Poníží jeho hrdost spolu s dovednostmi jeho rukou.

¹²Nepřístupné opevnění tvých hradeb sehnul, snížil a srazil k zemi, až do prachu.

Izaiáš 25

¹Hospodine, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda.

²Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni.

³Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou.

⁴Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed).

⁵Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena.

⁶I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných, hody z vína vystálého, z věcí tučných, mozk v sobě majících, z vína vystálého a učištěného.

⁷A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové.

⁸Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil).

⁹Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás. Onť jest Hospodin, jehož jsme očekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho.

¹⁰Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této, a mlácen bude Moáb na místě svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje.

¹¹A roztáhneť ruce své u prostřed něho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých.

¹²A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.