Izaiáš 17

¹Prorocký výnos o Damašku: Hle, Damašek přestane být městem a stane se hromadou sutin.

²Města Aróeru budou opuštěna, budou patřit stádům -- ta budou uléhat a nebude, kdo by je vyplašil.

³Zmizí pevnost z Efrajima i království z Damašku. S ostatkem Aramejců to dopadne jako se slávou synů Izraele, je výrok Hospodina zástupů.

⁴I stane se v onen den, že Jákobova sláva zeslábne a jeho vykrmené tělo zhubne.

⁵A dopadne, jako když žnec sklízí nepožaté obilí a jeho paže kosí klasy -- bude to jako sbírání klasů v údolí Refájců.

⁶Zůstanou na něm paběrky, jako po otlučení olivy: Dvě, tři olivky na samém vrcholu, čtyři, pět na jejích plodících větvích, je výrok Hospodina, Boha Izraele.

⁷V onen den bude člověk vzhlížet ke svému Tvůrci a jeho oči budou s úctou hledět ke Svatému Izraele.

⁸Nebude vzhlížet k oltářům, dílu svých rukou; nebude s úctou hledět na to, co zhotovily jeho prsty, na ašéry a kadidlové oltáře.

⁹V ten den budou jeho bezpečná města ⌈jako opuštěná houština nebo pahorek, který opustili nepřátelé⌉ před syny Izraele. Země bude zcela opuštěná.

¹⁰Ano, zapomněla jsi na Boha své záchrany a na skálu svého bezpečí nepamatuješ. Proto, ačkoliv vysazuješ nejlíbeznější sadbu a zaséváš cizokrajnou révu,

¹¹v den své ⌈setby ji oplotíš a⌉ ráno ⌈tvé semeno bude⌉ vzkvétat, avšak sklizeň v den tvé nemoci a nevyléčitelné bolesti uletí.

¹²Běda! Rachot mnohých národů! Budou burácet jako burácení moří. Hukot lidí! Budou hučet jako hukot mocných vod.

¹³Lidé budou hučet jako hukot mnohých vod. Ale okřikne je a utečou daleko a budou se hnát před větrem jako plevy po horách a jako prašný vír před vichřicí.

¹⁴Navečer hle, hrozba! Dříve než přijde ráno, už nejsou. To je podíl těch, kdo nás plení, a los těch, kdo na nás kořistí.

Izaiáš 17

¹Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu.

²Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil.

³I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů.

⁴I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí.

⁵Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim.

⁶Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský.

⁷V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou.

⁸A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.

⁹V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země.

¹⁰Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš,

¹¹V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou.

¹²Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí,

¹³Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice.

¹⁴Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.