Ezechiel 26

¹I stalo se v jedenáctém roce prvního dne v měsíci; stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

²Lidský synu, kvůli tomu, že Týr řekl o Jeruzalému: Výborně!, vrata k národům byla rozdrcena, byl předán mně, naplním se, když je v troskách,

³proto praví Panovník Hospodin toto: Hle, jsem proti tobě, Týre, a ⌈přivedu na tebe mnohé národy, jako moře přivádí své vlny.⌉

⁴Tehdy zničí hradby Týru a zboří jeho věže. Pak z něj vymetu prach a proměním jej v holou skálu.

⁵Stane se místem k rozprostírání sítí uprostřed moře, protože já jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina. Bude za lup národům.

⁶A jeho vesnice, které jsou v krajině, budou vybíjeny mečem. I poznají, že já jsem Hospodin.

⁷Neboť toto praví Panovník Hospodin: Hle, přivádím na Týr od severu babylonského krále Nebúkadnesara, krále králů, s koňmi, s vozbou a s jezdci, shromáždění a početný lid.

⁸Tvé vesnice v krajině vybije mečem, položí proti tobě obléhací val, navrší proti tobě násep a postaví proti tobě obléhací věž.

⁹Potom dá svým obléhacím strojem úder do tvých hradeb a tvé věže strhne svými zbraněmi.

¹⁰Od spousty jeho koní tě přikryje prach, od vřavy jezdců, povozů a vozby se budou třást tvé hradby, až bude on vcházet do tvých bran jako do průchodů dobytého města.

¹¹Kopyty svých koní pošlape všechny tvé ulice, tvůj lid vybije mečem a posvátné sloupy tvé moci klesnou na zem.

¹²Vyplení tvůj majetek a uloupí tvé zboží, zboří tvé hradby a tvé výborné domy strhnou, tvé kameny a tvé stromy i tvou hlínu svrhnou doprostřed vod.

¹³Tak způsobím, že zmizí halas tvých písní a zvuk tvých lyr již nebude slyšet.

¹⁴Proměním tě v holou skálu, staneš se místem k rozprostírání sítí, nebudeš znovu vybudován, protože já Hospodin jsem promluvil, je výrok Panovníka Hospodina.

¹⁵Toto praví Panovník Hospodin o Týru: Nebudou se snad třást ostrovy zvukem tvého pádu, až budou sténat pobití, až bude ve tvém středu pácháno vraždění?

¹⁶Tu sestoupí ze svých trůnů všechna knížata západu, sundají své pláště a svléknou svá pestře utkaná roucha, oblečou se do hrůz, posadí se na zem, ⌈budou se neustále třást⌉ a zhrozí se nad tebou.

¹⁷I pozvednou nad tebou žalozpěv a řeknou ti: Jak to, že jsi zmizel, ty obydlený od moří, vychvalované město, které bylo silné na moři, ono i jeho obyvatelé, kteří uváděli svůj děs na všechny jeho obyvatele?

¹⁸Teď se ostrovy třesou dnem tvého pádu a ostrovy, které jsou v moři, se děsí nad tvým odchodem.

¹⁹Neboť toto praví Panovník Hospodin: Až tě učiním městem v troskách jako města, která nebyla obydlena, až ⌈na tebe vyvedu hlubinu a přikryjí tě mnohé vody,⌉

²⁰svrhnu tě spolu s těmi, kdo sestupují do jámy, k dávnému lidu a usídlím tě v útrobách země jako odvěké trosky s těmi, kdo sestupují do jámy, abys nebyl obydlený. I prokáži slávu v zemi živých.

²¹Dám tě za výstrahu a nebude tě více, budou tě hledat, ale už tě nikdy nenajdou, je výrok Panovníka Hospodina.

Ezechiel 26

¹Bylo pak jedenáctého léta, prvního dne měsíce, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, proto že Týrus o Jeruzalému říká: Dobře se stalo, že jest potříno město bran velmi lidných, obrací se ke mně, naplněn budu, kdyžtě zpuštěno,

³Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já proti tobě, ó Týre, a přivedu na tě národy mnohé, tak jako bych přivedl moře s vlnami jeho.

⁴I zkazí zdi Týru, a zboří věže jeho; vymetu také z něho prach jeho, a obrátím jej v skálu vysedlou,

⁵Tak že budou vysušovati síti u prostřed moře. Nebo jsem já mluvil, praví Panovník Hospodin, protož bude v loupež národům.

⁶Dcery pak jeho, kteréž na poli budou, mečem zmordovány budou, i zvědí, že já jsem Hospodin.

⁷Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj, já přivedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od půlnoci, krále nad králi, s koňmi a s vozy, i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým.

⁸Dcery tvé na poli mečem zmorduje, a vzdělá proti tobě šance, a vysype proti tobě násyp, a postaví proti tobě pavézníky.

⁹I střelbu zasadí proti zdem tvým, a věže tvé poboří nosatci svými.

¹⁰Od množství koní jeho přikryje tě prach jejich; od hřmotu jezdců a kár i vozů zatřesou se zdi tvé, když on vcházeti bude do bran tvých, jako do průchodů města probořeného.

¹¹Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé, lid tvůj mečem pomorduje, a sloupové pamětní síly tvé na zem padnou.

¹²I rozberou zboží tvá, a rozchvátají kupectví tvá, a rozválejí zdi tvé, i domy tvé rozkošné poboří, a kamení tvé i dříví tvé, i prach tvůj do vody vmecí.

¹³A tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých, a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více.

¹⁴A obrátím tě v skálu vysedlou, budeš k vysušování sítí, nebudeš vystaven více; nebo já Hospodin mluvil jsem, praví Panovník Hospodin.

¹⁵Takto praví Panovník Hospodin Týru: Zdaliž od hřmotu padání tvého, když stonati budou zranění, když ukrutný mord bude u prostřed tebe, nepohnou se ostrovové?

¹⁶A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomořská, a složí z sebe pláště své, i roucha svá krumpovaná svlekou; v hrůzu se oblekou, na zemi seděti budou, a třesouce se každé chvíle, trnouti budou nad tebou.

¹⁷I vydadí se nad tebou v naříkání, a řeknou tobě: Jak jsi zahynulo, ó město, v němž bydleno bylo pro moře, město slovoutné, ješto bylo pevné na moři, ono i s obyvateli svými, kteříž pouštěli strach svůj na všecky obyvatele jeho!

¹⁸Tehdáž třásti se budou ostrovové v den pádu tvého; předěšeni, pravím, budou ostrovové, kteříž jsou na moři, nad zahynutím tvým.

¹⁹Nebo tak praví Panovník Hospodin: Když tě učiním městem zpuštěným jako města, v nichž se nebydlí, když uvedu na tě hlubinu, tak že tě přikryjí vody mnohé,

²⁰Když učiním, že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu, a posadím tě v nejnižších stranách země, na pustinách starodávních s těmi, jenž sstupují do jámy, aby nebylo bydleno v tobě: prokáži slávu v zemi živých.

²¹Nebo učiním to, že budeš k náramné hrůze, když tě nestane, a bys pak bylo hledáno, abys nebylo na věky nalezeno, praví Panovník Hospodin.