Daniel 4

¹Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, ve svém paláci jsem jen kvetl.

²Tu jsem viděl sen a ten mi naháněl strach. Zděsily mne představy na mém loži, to, co má hlava viděla.

³Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu.

⁴Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci a drobopravci. Ten sen jsem jim vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli.

⁵Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar a v němž dlí duch svatých bohů. I jemu jsem vyprávěl ten sen.

⁶Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad.

⁷Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně.

⁸Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa.

⁹Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor se z něho živil.

¹⁰Má hlava ve vidění na loži hleděla dále a hle, jakýsi strážný a svatý sestoupil z nebes.

¹¹Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví.

¹²Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí o porost zemský.

¹³Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů.

¹⁴Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, ⌈aby živí poznali,⌉ že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje.

¹⁵Tento sen viděl jsem já, král Nebúkadnesar. A ty, Beltšasare, pověz výklad. Neboť všichni mudrci mého království nejsou schopni mi ten výklad oznámit, ty však můžeš. Vždyť duch svatých bohů dlí v tobě.

¹⁶Nato Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal asi hodinu vylekán, ta pomyšlení ho zděsila. Promluvil tedy znovu král: Beltšasare, nechť nezděsí tě ani sen, ani výklad. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, tvým nepřátelům ten sen a můj výklad tvým protivníkům.

¹⁷Strom, který jsi viděl -- jenž vyrostl a zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa,

¹⁸jenž listí měl krásné i ovoce hojné a na němž byla potrava pro každého, pod nímž přebývala polní zvěř, v jehož větvích se zdržovalo nebeské ptactvo --

¹⁹to jsi ty, králi, jenž jsi vyrostl a zesílil, ⌈svou velikostí vyrostls a dosáhl jsi k nebi a svou vládou⌉ na sám kraj světa.

²⁰A že král viděl strážného a svatého, jak sestupuje z nebes a praví: Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů --

²¹tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl na mého pána, krále.

²²Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

²³A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane poté, co poznáš, že vládnou nebesa.

²⁴Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy ve prospěch spravedlnosti odvrhl a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost prodlouží.

²⁵To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo.

²⁶Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci,

²⁷prohlásil král: Tak tedy toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.

²⁸Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo.

²⁹Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

³⁰V té chvíli se ono slovo o Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy.

³¹Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení.

³²Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?!

³³V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost.

³⁴Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.

Daniel 4

¹Nabuchodonozor král všechněm lidem, národům i jazykům, kteříž bydlí na vší zemi: Pokoj váš rozmnožen buď.

²Znamení a divy, kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší, vidělo mi se za slušné, abych vypravoval.

³Znamení jeho jak veliká jsou, a divové jeho jak mocní jsou, království jeho království věčné, a panování jeho od národu do pronárodu.

⁴Já Nabuchodonozor, užívaje pokoje v domě svém, a kveta na palácu svém,

⁵Měl jsem sen, kterýž mne zhrozil, a myšlení na ložci svém, a to, což jsem viděl, znepokojilo mne.

⁶A protož vyšla ode mne ta výpověd, aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští, kteříž by mi výklad toho snu oznámili.

⁷Tedy předstoupili mudrci, hvězdáři, Kaldejští a hadači. I pověděl jsem jim sen, a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti.

⁸Až naposledy předstoupil přede mne Daniel, jehož jméno Baltazar, podlé jména boha mého, a v němž jest duch bohů svatých. Jemuž jsem oznámil sen:

⁹Baltazaře, kníže mudrců, já vím, že duch bohů svatých jest v tobě, a nic tajného není tobě nesnadného. Vidění snu mého, kterýž jsem měl, i výklad jeho oznam.

¹⁰U vidění pak, kteréž jsem viděl na ložci svém, viděl jsem, a aj, strom u prostřed země, jehož vysokost byla veliká.

¹¹Veliký byl strom ten a mocný, a výsost jeho dosahovala až k nebi, a patrný byl až do končin vší země.

¹²Lístí jeho bylo pěkné, a ovoce jeho hojné, všechněm za pokrm, pod stínem pak jeho byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští, a z něho potravu měl všeliký živočich.

¹³Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém, a aj, hlásný a svatý s nebe sstoupiv,

¹⁴Volal ze vší síly, a tak pravil: Podetněte strom ten, a osekejte ratolesti jeho, a otlucte lístí jeho, a rozmecte ovoce jeho; nechať se vzdálí zvěř od něho, a ptáci z ratolestí jeho.

¹⁵A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v poutech železných a ocelivých na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a díl jeho s zvěří v bylině zemské.

¹⁶Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné, a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu, ažby sedm let vyplnilo se při něm.

¹⁷Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se, ažby k tomu přišlo, aby poznali lidé, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je, a toho, kterýž jest ponížený mezi lidmi, ustanovuje nad ním.

¹⁸Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král, ty pak, Baltazaře, oznam výklad jeho. Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti, ale ty můžeš, proto že duch bohů svatých jest v tobě.

¹⁹Tedy Daniel, jemuž jméno Baltazar, předěšený stál za jednu hodinu, a myšlení jeho strašila ho. A odpověděv král, řekl: Baltazaře, sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe. Odpověděl Baltazar a řekl: Pane můj, sen tento přiď na ty, kteříž tě v nenávisti mají, a výklad jeho na tvé nepřátely.

²⁰Strom ten, kterýž jsi viděl, veliký a mocný, jehož výsost dosahovala až k nebi, a kterýž patrný byl po vší zemi.

²¹A lístí jeho pěkné, a ovoce jeho hojné, a z něhož všickni pokrm měli, pod nímž byla zvěř polní, a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští,

²²Ty jsi ten, ó králi, kterýž jsi rozšířil se a zmocnil, a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi, a panování tvé až do konce země.

²³Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe, kterýž řekl: Podetněte strom ten a zkazte jej, a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte, a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní, aby rosou nebeskou smáčín byl, a s zvěří polní díl jeho, ažby sedm let vyplnilo se při něm:

²⁴Tenť jest výklad, ó králi, a ortel Nejvyššího, kterýž vyšel na pána mého krále.

²⁵Nebo zaženou tě lidé od sebe, a s zvěří polní bude bydlení tvé, a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, a rosou nebeskou smáčín budeš, až se vyplní sedm let při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

²⁶Že pak řekli, aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu, království tvé tobě zůstane, jakž jen poznáš, že nebesa panují.

²⁷Protož ó králi, přijmi radu mou, a hříchy své spravedlností přetrhuj, a nepravosti své milostivostí k ssouženým, zdaby prodloužen byl pokoj tvůj.

²⁸Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora.

²⁹Nebo po dokonání dvanácti měsíců, procházeje se po palácu královském v Babyloně,

³⁰Mluvil král a řekl: Zdaliž toto není ten Babylon veliký, kterýž jsem já vystavěl mocí síly své, aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé?

³¹Ještě ta řeč byla v ústech krále, a aj, hlas s nebe přišel: Toběť se praví, Nabuchodonozoře králi, že království odešlo od tebe,

³²Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou, a s zvěří polní bydliti budeš. Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou, ažby sedm let vyplnilo se při tobě, dokudž bys nepoznal, že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským, a že komuž chce, dává je.

³³V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi. Nebo z spolku lidí vyvržen byl, a bylinu jako vůl jedl, a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo, až na něm vlasy zrostly jako peří orličí, a nehty jeho jako pazoury ptačí.

³⁴Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi, a rozum můj ke mně se zase navrátil. I dobrořečil jsem Nejvyššímu, a živého na věky chválil jsem a oslavoval; nebo panování jeho jest panování věčné, a království jeho od národu do pronárodu.

³⁵A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou, a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země, aniž jest kdo, ješto by mu přes ruku dáti mohl, a říci jemu: Co to děláš?

³⁶Téhož času rozum můj navrátil se ke mně, a k slávě království mého ozdoba má, i důstojnost má navrátila se ke mně; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne, a zmocněn jsem v království svém, a velebnost větší jest mi přidána.

³⁷Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím, vyvyšuji a oslavuji krále nebeského, jehož všickni skutkové jsou pravda, a stezky jeho soud, a kterýž chodící v pýše může snižovati.