Amos 6

¹Běda bezstarostným na Sijónu, sebejistým na samařské hoře, vznešeným nejlepšího z národů, ke kterým přichází dům izraelský!

²Projděte Kalné a dívejte se! Odtamtud jděte do velkého Chamátu a sestupte do pelištejského Gatu! Cožpak jsou lepší nežli tato království? Zdalipak je jejich území větší nežli vaše?

³Oddalujete zlý den a nastolujete vládu násilí?

⁴Leží na postelích ze slonoviny, povalují se na svých pohovkách, jedí jehňata ze stáda a telata z chléva.

⁵Improvizují na harfu, jako David si vymýšlejí na hudební nástroje.

⁶Pijí víno z obětních misek, mažou se nejlepším olejem, ale nad Josefovou zkázou nejsou zarmouceni.

⁷Proto nyní budou jako první odvedeni do exilu a skončí hlučné oslavy povalečů.

⁸Přísahal Panovník Hospodin při sobě samém, je výrok Hospodina, Boha zástupů: Hnusí se mi Jákobova pýcha, nenávidím jeho paláce. Vydám město i ⌈všechno, co je v něm.⌉

⁹I stane se, že když zůstane deset mužů v jednom domě, zemřou.

¹⁰Když jeho příbuzný, jeho pozůstalý, někoho zvedne, aby vynesl kosti z toho domu, řekne někomu v nejvzdálenější části domu: Je ještě někdo s tebou? Odpoví: Nikdo. Řekne: Ticho! Ať není připomínáno Hospodinovo jméno!

¹¹Neboť hle, Hospodin přikáže a rozbije velký dům na trosky a malý dům na kusy.

¹²Cožpak poběží koně po skalách? Nebo ⌈se na ní orá se skotem?⌉ Avšak vy jste převrátili právo v jedovatý plevel a ovoce spravedlnosti v pelyněk,

¹³vy, kteří se radujete nad Lódebarem a říkáte: Cožpak jsme se nezmocnili Karnajimu svou silou?

¹⁴Neboť hle, nechávám proti vám, dome izraelský, povstat pohanský národ -- je výrok Hospodina, Boha zástupů, a budou vás utlačovat od ⌈Lebo–Chamátu až k potoku Araby.⌉

Amos 6

¹Běda pokoj majícím na Sionu, a doufajícím v horu Samařskou, kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů, k nimž se scházejí dům Izraelský.

²Projděte až do Chalne, a odtud jděte do Emat veliké, a sstupte do Gát Filistinských, a shlédněte, jsou-li která království lepší nežli tato? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš?

³Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy, a přistavujete stolici nátisku.

⁴Kteříž léhají na ložcích slonových, a rozkošně sobě počínají na postelích svých, kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější,

⁵Přizpěvujíce k loutně jako David, vymýšlejíce sobě nástroje muzické.

⁶Kteříž pijí z bání vinných, a drahými mastmi se maží, aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo.

⁷Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se, a tak nastane žalost těm, kteříž sobě rozkošně počínají.

⁸Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého, dí Hospodin Bůh zástupů: V ohavnosti mám pýchu Jákobovu, i paláců jeho nenávidím, pročež vydám město i vše, což v něm jest.

⁹I stane se, že pozůstane-li deset osob v domě jednom, i ti zemrou.

¹⁰A vezme někoho strýc jeho, aneb ten, kterýž mu strojí pohřeb, aby vynesl kosti z domu, a dí tomu, kdož jest v pokoji domu: Jest-liž ještě s tebou kdo? I dí: Není žádného. I řekne: Mlč, proto že nepřipomínali jména Hospodinova.

¹¹Nebo aj, Hospodin přikáže, a bíti bude na dům veliký přívaly, a na dům menší rozsedlinami.

¹²Zdaliž koni běžeti mohou po skále? Zdaliž ji kdo orati může voly? Nebo jste proměnili soud v jed, a ovoce spravedlnosti v pelynek,

¹³Vy, kteříž se veselíte, ano není z čeho, říkajíce: Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů?

¹⁴Ale aj, já vzbudím proti vám, ó dome Izraelský, praví Hospodin Bůh zástupů, národ, kterýž vás ssouží, odtud, kudy se jde do Emat, až do potoka roviny.