Abakuk 2

¹Budu stát na své stráži, postavím se na opevnění a budu pozorně sledovat, abych viděl, jak ke mně promluví, co odpoví na mou stížnost.

²Hospodin mi odpověděl: Zapiš vidění, ⌈zřetelně ho napiš⌉ na tabulky, aby ⌈to čtenář⌉ mohl ⌈přeběhnout zrakem.⌉

³Vždyť vidění je svědkem pro určený čas, ⌈svědectvím o konci,⌉ a neselže. Ačkoliv otálí, vyčkávej na něj, neboť se jistě naplní a neopozdí se.

⁴Hle, ten, jehož touha není správná, je umdlený, ale spravedlivý bude žít díky své věrnosti.

⁵⌈Ano, víno podvede pyšného muže,⌉ nemá stání; otvírá svůj chřtán jako podsvětí, je nenasytný jako smrt; posbíral k sobě všechny národy, shromáždil k sobě všechny lidi.

⁶Což o něm tito všichni nepronesou pořekadla, podobenství a hádanky? Bude se říkat: Běda tomu, kdo množí, co není jeho -- jak dlouho to potrvá? -- tomu, kdo se obohacuje vydíráním.

⁷Což nepovstanou v okamžiku tvoji věřitelé, neproberou se ti, kdo tě děsí, a nestaneš se jejich kořistí?

⁸Protože jsi vyplenil mnohé národy, všechny zbylé národy vyplení tebe -- za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

⁹Běda tomu, kdo hrabe pro svůj dům nekalý zisk, aby si vysoko postavil své hnízdo, a tak byl vysvobozen z moci zla.

¹⁰Připravil jsi hanbu pro svůj dům, zničil jsi mnohé národy, hřešil jsi ⌈proti své duši.⌉

¹¹Vždyť kámen ze zdi bude křičet a odpoví mu trám z krovu.

¹²Běda tomu, kdo staví město proléváním krve a upevňuje ho zvráceností.

¹³Hle, což to není od Hospodina zástupů: Národy se namáhají pro oheň a lidé se zbytečně unavují?

¹⁴Neboť země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře.

¹⁵Běda tomu, kdo dává svým bližním pít ⌈z číše⌉ svého hněvu a opíjí je, aby se díval na jejich nahotu.

¹⁶Nasytíš se hanbou místo slávy. Pij i ty a odhal se! Kalich v Hospodinově pravici se obrátí proti tobě, ostuda přijde na tvou slávu.

¹⁷Neboť tě přikryje násilí spáchané na Libanonu a zkáza způsobená zvěří tě roztřese strachem za prolitou lidskou krev a násilí spáchané na zemích, městech a všech jejich obyvatelích.

¹⁸Co prospěje tesaná modla, když ji vytesal její tvůrce, či litá modla, učitel lži? Vždyť tvůrce spoléhá na svůj výtvor, když dělá němé nicotnosti.

¹⁹Běda tomu, kdo říká dřevu: Probuď se! a němému kameni: Vzbuď se! Ten tě má učit? Hle, je pokryt zlatem a stříbrem, ale dech v něm vůbec není!

²⁰Ale Hospodin je ve svém svatém chrámu. Zmlkni před ním celá země!

Abakuk 2

¹Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.

²I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,

³Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.

⁴Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.

⁵Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.

⁶Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?

⁷Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.

⁸Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

⁹Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.

¹⁰Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.

¹¹Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.

¹²Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.

¹³Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.

¹⁴Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.

¹⁵Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.

¹⁶Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.

¹⁷Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.

¹⁸Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?

¹⁹Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.

²⁰Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.