2. Petrův 2

¹V lidu se však také objevovali falešní proroci, jako i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou tajně zavádět zhoubná kacířství a Panovníka, který je vykoupil, budou zapírat. Tím na sebe uvedou rychlou záhubu.

²A mnozí budou následovat jejich bezuzdnosti a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.

³Z hrabivosti budou z vás těžit podvodnými slovy. Ale jejich odsouzení odedávna nezahálí a jejich zhouba nespí.

⁴Neboť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do ⌈temných jeskyní⌉ Tartaru a vydal je, aby byli střeženi k soudu.

⁵Ani starý svět neušetřil, ale zachoval jen Noeho, hlasatele spravedlnosti, ⌈jednoho z osmi⌉, když uvedl potopu na svět bezbožných.

⁶Také města Sodomu a Gomoru obrátil v popel a odsoudil [k zániku] a tím dal varovný příklad budoucím bezbožníkům.

⁷Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním bezuzdných lidí.

⁸Neboť ⌈tím, co viděl i slyšel⌉ ten spravedlivý, když mezi nimi bydlel, těmito bezzákonnými skutky mučil den za dnem svou spravedlivou duši.

⁹Pán umí vysvobozovat zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé zachovávat ⌈pro trest⌉ ke dni soudu;

¹⁰a to hlavně ty, kdo jdou za tělem v poskvrňující žádosti a pohrdají autoritou. Drzí opovážlivci, nebojí se tupit ⌈duchovní mocnosti⌉,

¹¹když ani andělé, ačkoli jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti nim [před Pánem] potupný soud.

¹²Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření k lovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají; ve své záhubě také zahynou

¹³a dostane se jim [bezpráví jako] mzdy za bezpráví. Za rozkoš považují denní rozmařilost; jsou poskvrnou a hanbou, jak hýří ⌈ve svých klamech⌉, když s vámi hodují.

¹⁴Oči mají plné cizoložství a nenasytné hříchu; lákají neupevněné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to děti prokletí.

¹⁵Opustili přímou cestu a zabloudili, dali se na cestu Balaáma, syna Bosorova, který ⌈dal přednost mzdě⌉ za nepravost,

¹⁶ale byl za svůj zlý čin pokárán. Němé tažné zvíře promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství.

¹⁷Tito lidé jsou prameny bez vody a mlhy hnané vichřicí; je pro ně [na věky] uchována mrákota tmy.

¹⁸Neboť honosně mluví slova marnosti a lákají v žádostech těla výstřednostmi ty, kdo sotva utíkají těm, kteří žijí v bludu.

¹⁹Slibují jim svobodu,ačkoli sami jsou otroky zkázy; vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen.

²⁰Jestliže totiž ti, kteří unikli poskvrnám světa poznáním [našeho] Pána a Zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první.

²¹Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali, a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno.

²²Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví: Pes se vrátil k vlastnímu vývratku a umytá svině ⌈se opět válí v bahně⌉.

2. Petrův 2

¹Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.

²A mnozí následovati budou jejich zahynutí, skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána.

³A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou; kterýchž odsouzení již dávno nemešká, a zahynutí jejich nespí.

⁴Nebo poněvadžť Bůh andělům, kteříž zhřešili, neodpustil, ale strhna je do žaláře, řetězům mrákoty oddal, aby k odsouzení chováni byli,

⁵I prvnímu světu neodpustil, ale sama osmého Noé, kazatele spravedlnosti, zachoval, když potopu na svět bezbožníků uvedl,

⁶A města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv, podvrácením potupil, příklad budoucím bezbožníkům ukázav,

⁷A spravedlivého Lota, těch nešlechetníků prostopašným obcováním ztrápeného, vytrhl;

⁸Ten zajisté spravedlivý, bydliv mezi nimi, den ode dne hleděním i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil:

⁹Umíť Pán pobožné z pokušení vytrhnouti, nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati,

¹⁰A zvláště těch, kteříž po těle v žádosti nečisté chodí, a vrchností pohrdají, smělí, sobě se zalibující, neostýchají se důstojnostem porouhati;

¹¹Ješto andělé, jsouce větší v síle a v moci nevynášejí proti nim přede Pánem potupného soudu.

¹²Tito pak jako nerozumná hovada, kteráž za přirozením jdou, zplozená k zjímání a k zahynutí, tomu, čemuž nerozumějí, rouhajíce se, v tom svém porušení zahynou,

¹³A odplatu nepravosti ponesou, jakožto ti, kteříž sobě za rozkoš položili, aby se na každý den v líbostech svých kochali, poškvrny a mrzkosti, ti, kteříž s vámi hodujíce, v svých lstech se kochají,

¹⁴Oči majíce plné cizoložstva, a bez přestání hřešící, přeluzujíce duše neustavičné, srdce majíce vycvičené v lakomství, synové zlořečenství.

¹⁵Kteříž opustivše cestu přímou, zbloudili, následujíce cesty Balámovy syna Bozorova, kterýž mzdu nepravosti zamiloval.

¹⁶Ale měl, od koho by pokárán byl pro svůj výstupek. Nebo jhu poddaná oslice němá, člověčím hlasem promluvivši, zbránila nemoudrosti proroka.

¹⁷Tiť jsou studnice bez vody, mlhy vichrem zbouřené, jimžto mrákota tmy schována jest na věčnost.

¹⁸Nebo přepyšně marné věci vypravujíce, žádostmi těla a chlipnostmi loudí ty, kteříž byli v pravdě utekli od těch, jenž bludu obcují,

¹⁹Slibujíce jim svobodu, ješto sami jsou služebníci porušení, poněvadž, od kohož kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben.

²⁰Jestliže by pak ti, kteříž ušli poškvrn světa, skrze známost Pána a spasitele Jezukrista, opět zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli, učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první.

²¹Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní.

²²Ale přihodilo se jim to, což se v přísloví pravém říkává: Pes navrátil se k vývratku svému, a svině umytá do kaliště bláta.