2. Paralipomenon 13

¹V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma se stal králem nad Judou Abijáš.

²Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Míkaja, dcera Uríelova z Gibeje. Mezi Abijášem a Jarobeámem trval boj.

³Abijáš rozpoutal boj s vojskem bojovníků, se čtyřmi sty tisíci vybranými muži. Jarobeám se proti němu sešikoval do boje s osmi sty tisíci vybranými muži, udatnými hrdiny.

⁴Abijáš se postavil na hoře Semárajimu, která je v Efrajimském pohoří, a řekl: Slyšte mě, Jarobeáme a celý Izraeli!

⁵Což vám není známo, že Hospodin, Bůh Izraele, dal království nad Izraelem navěky Davidovi, jemu a jeho synům, skrze smlouvu soli?

⁶Povstal však Jarobeám, syn Nebatův, otrok Šalomouna, syna Davidova, aby se vzbouřil proti svému pánu.

⁷Shromáždili se k němu ničemní muži, ničemníci a byli silnější než Rechabeám, syn Šalomounův. Rechabeám byl mladý a nerozhodný a nepočínal si proti nim zmužile.

⁸A teď si říkáte, že odoláte Hospodinovu království v ruce synů Davidových. Je vás velké množství a máte u sebe zlatá telata, která vám udělal Jarobeám jako bohy.

⁹Což jste ale nezahnali Hospodinovy kněze, syny Áronovy, a lévity a neudělali si kněze, jako mají národy zemí? Každý, kdo přišel s býčkem, mládětem býka, a sedmi berany, aby se zasvětil, stal se knězem nebohů.

¹⁰Co se nás týče, Hospodin je náš Bůh a neopustili jsme ho. Kněží, kteří slouží Hospodinu, jsou syny Áronovými a lévité jsou při práci.

¹¹Pálí Hospodinu zápalné oběti ráno co ráno, večer co večer a vonné kadidlo a předkladné chleby dávají na čistý stůl; zlatý svícen a jeho lampy zapalují večer co večer, neboť my ⌈zachováváme službu⌉ Hospodina, našeho Boha, ale vy jste ho opustili.

¹²Hle, s námi v čele je Bůh a jeho kněží s poplašnými trubkami, aby proti vám spustili křik. Nebojujte s Hospodinem, Bohem svých otců, protože neuspějete.

¹³Jarobeám nechal zálohu obejít, aby se dostal za ně. Tak byli před Judejci a záloha za nimi.

¹⁴Judejci se ohlédli a uviděli, že je proti nim boj zpředu i zezadu. I křičeli k Hospodinu, kněží troubili na trubky

¹⁵a judští muži spustili křik. I stalo se, když judští muži spustili křik, že Bůh porazil Jarobeáma a celý Izrael před Abijášem a Judejci.

¹⁶Synové Izraele utíkali před Judejci a Bůh je vydal do jejich ruky.

¹⁷Abijáš a jeho lid jim způsobili velkou porážku a padlo pobitých z Izraele pět set tisíc vybraných mužů.

¹⁸Synové Izraele byli v té době pokořeni a synové judští byli silnější, protože spoléhali na Hospodina, Boha svých otců.

¹⁹Abijáš pronásledoval Jarobeáma a dobyl od něj některá města: Bét–el a jeho vesnice, Ješánu a její vesnice a Efrón a jeho vesnice.

²⁰Jarobeám již za Abijášových dnů nezískal moc. Hospodin ho postihl, takže zemřel.

²¹Ale Abijáš se vzmáhal. Vzal si čtrnáct žen a zplodil dvacet dva synů a šestnáct dcer.

²²Ostatní Abijášovy činy, jeho jednání a slova jsou zapsána ve výkladu proroka Ida.

²³Abijáš ulehl se svými otci a pohřbili ho v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Ása. Za jeho dnů měla země deset let klid.

2. Paralipomenon 13

¹Léta osmnáctého krále Jeroboáma kraloval Abiáš nad Judou.

²Tři léta kraloval v Jeruzalémě, (a jméno matky jeho Michaia, dcera Urielova z Gabaa), a byla válka mezi Abiášem a Jeroboámem.

³Pročež sšikoval Abiáš vojsko udatných bojovníků, čtyřikrát sto tisíc mužů výborných, Jeroboám pak sšikoval se proti němu, maje osmkrát sto tisíc mužů výborných, velmi udatných.

⁴I postavil se Abiáš na vrchu hory Semaraim, kteráž byla mezi horami Efraimskými, a řekl: Slyšte mne, Jeroboáme i všecken Izraeli.

⁵Zdaliž jste neměli věděti, že Hospodin Bůh Izraelský dal království Davidovi nad Izraelem na věky, jemu i synům jeho smlouvou trvánlivou?

⁶Ale povstal Jeroboám syn Nebatův, služebník Šalomouna syna Davidova, a zprotivil se pánu svému.

⁷A sebrali se k němu lidé nevážní a bezbožní a zsilili se proti Roboámovi synu Šalomounovu, Roboám pak byv dítě a srdce choulostivého, neodepřel jim zmužile.

⁸Tak vy nyní myslíte zsiliti se proti království Hospodinovu, kteréž jest v ruce synů Davidových, a jest vás veliké množství; máte také při sobě telata zlatá, kterýchž vám nadělal Jeroboám, za bohy.

⁹Zdaliž jste nezavrhli kněží Hospodinových, synů Aronových a Levítů, a nadělali jste sobě kněží, tak jako národové jiných zemí? Kdožkoli přichází, aby posvěceny byly ruce jeho volčetem mladým a sedmi skopci, hned je knězem těch, jenž nejsou bohové.

¹⁰Ale my jsme Hospodina Boha našeho, aniž jsme se ho spustili, kněží pak přisluhující Hospodinu jsou synové Aronovi a Levítové, kteříž konají práci svou,

¹¹A pálí Hospodinu zápaly každého jitra a každého večera, kadí také vonnými věcmi, zpořádaní také chlebů na stole čistém, a svícen zlatý s lampami jeho spravují, aby hořely každého večera. A tak my ostříháme nařízení Hospodina Boha svého, ale vy strhli jste se jeho.

¹²Protož aj, s námi jest Bůh vůdce náš, a kněží jeho a trouby zvučné, aby zněly proti vám. Synové Izraelští, nebojujte s Hospodinem Bohem otců svých, nebo nepovede se vám šťastně.

¹³Mezi tím Jeroboám obvedl zálohy, aby po zadu na ně připadli, a tak byli Izraelští před Judskými, a zálohy ty byly jim pozadu.

¹⁴Tedy spatřiv Juda, an válka jim s předu i s zadu, zvolali k Hospodinu, a kněží troubili v trouby.

¹⁵Učinili také pokřik muži Judští. I stalo se v tom pokřiku mužů Judských, ranil Bůh Jeroboáma i všecken Izrael před Abiášem a Judou.

¹⁶A tak utíkali synové Izraelští před Judou, ale dal je Bůh v ruku jejich.

¹⁷Nebo porazili je Abiáš a lid jeho ranou velikou, tak že padlo zbitých z Izraele pětkrát sto tisíc mužů výborných.

¹⁸Protož sníženi jsou synové Izraelští v ten čas, a zmocnili se synové Judovi, nebo zpolehli na Hospodina Boha otců svých.

¹⁹I honil Abiáš Jeroboáma, a vzal mu města, Bethel i vsi jeho, Jesana i vsi jeho, a Efron i vsi jeho.

²⁰Aniž se mohl zase zsiliti více Jeroboám po všecky dny Abiášovy. I ranil jej Hospodin, tak že umřel.

²¹Ale Abiáš zmocnil se, kterýž byl sobě pojal žen čtrnáct, a zplodil dvamecítma synů a šestnácte dcer.

²²Ostatek pak činů Abiášových, a života jeho i řečí jeho, sepsáno jest v knize proroka Iddo.