2. Korintským 5

¹Víme totiž, že bude–li ⌈stan našeho pozemského přebývání⌉ zbořen, máme příbytek od Boha: ne lidskou rukou postavený, ale věčný dům v nebesích.

²Neboť v tomto stanu sténáme a toužíme si obléci ještě i náš příbytek, který pochází z nebe.

³⌈Kdybychom pak byli i svlečeni⌉, nebudeme shledáni nahými.

⁴Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.

⁵Ten, kdo nás právě k tomu připravil, je Bůh, který nám [také] dal Ducha jako závdavek.

⁶Jsme tedy vždy plni důvěry a víme, že dokud máme domov v tomto těle, jsme vzdáleni od Pána.

⁷Neboť chodíme vírou, ne ⌈tím, co vidíme⌉.

⁸Jsme plni důvěry a raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu.

⁹Proto se i horlivě snažíme, abychom se mu líbili, ať zůstáváme doma nebo odcházíme.

¹⁰Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.

¹¹Protože tedy známe ⌈bázeň před Pánem⌉, přesvědčujeme lidi a Bohu jsme známí; a doufám, že jsme známí i vašemu svědomí.

¹²[Neboť] se vám nechceme znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost chlubit se námi, abyste měli ⌈něco pro ty⌉, kteří se chválí navenek, a ne v srdci.

¹³Když jsme byli jako blázni, bylo to pro Boha; když jednáme rozumně, je to pro vás.

¹⁴Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.

¹⁵A on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých.

¹⁶A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

¹⁷Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.

¹⁸A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.

¹⁹Neboť ⌈Bůh byl v Kristu, když smiřoval⌉ svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to ⌈slovo smíření.⌉

²⁰Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. ⌈Na místě Kristově⌉ prosíme: Smiřte se s Bohem.

²¹Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.

2. Korintským 5

¹Víme zajisté, že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen, stavení od Boha máme, příbytek ne rukou udělaný, věčný v nebesích.

²Pročež i v tomto vzdycháme, v příbytek svůj, kterýž jest s nebe, oblečeni býti žádajíce,

³Jestliže však oblečení, a ne nazí nalezeni budeme.

⁴Nebo kteříž jsme v tomto stánku, lkáme, jsouce obtíženi, poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti, ale přiodíni, aby pohlcena byla smrtelnost od života.

⁵Ten pak, kdož nás tak k tomu způsobil, Bůhť jest, kterýž také dal nám závdavek Ducha.

⁶Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce, a vědouce, že dokudž pohostinu jsme v tomto těle, vzdáleni jsme ode Pána,

⁷(Nebo skrze víru chodíme, ne skrze vidění,)

⁸Doufanlivéť pak mysli jsme, a oblibujeme raději vyjíti z těla, a přijíti ku Pánu.

⁹Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce, buďto z těla se berouce, jemu se líbiti.

¹⁰Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze tělo působil, podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.

¹¹Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi jsme.

¹²Neboť ne sami sebe opět vám chválíme, ale příčinu vám dáváme, abyste se chlubili námi, a abyste to měli proti těm, kteříž se v tvárnosti chlubí, a ne v srdci.

¹³Nebo buď že nesmyslní jsme, Bohu; buď že jsme rozumní, vám.

¹⁴Láska zajisté Kristova víže nás,

¹⁵Jakožto ty, kteříž tak soudíme, že poněvadž jeden za všecky umřel, tedyť všickni zemřeli, a že za všecky umřel, aby ti, kteříž živi jsou, již ne sami sobě živi byli, ale tomu, kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal.

¹⁶A tak my již od toho času žádného neznáme podlé těla. A ačkoli jsme znali Krista podlé těla, ale nyní již více neznáme.

¹⁷Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.

¹⁸To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista, a dal nám služebnost smíření toho.

¹⁹Neboť Bůh byl v Kristu, v mír uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření.

²⁰Protož my na místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.

²¹Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.