2. Korintským 11

¹Kéž byste při mně snesli trochu nerozumnosti -- ano, snášejte mne!

²Neboť na vás žárlím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu představil Kristu.

³Ale bojím se, aby snad [tak], jako had svou vychytralostí svedl Evu, ⌈nebyla porušena i vaše mysl a neodvrátila se od upřímné [a čisté] oddanosti Kristu⌉.

⁴Neboť když někdo přichází a hlásá jiného Ježíše, ⌈než jsme hlásali my⌉, nebo když přijímáte jiného ducha nebo jiné evangelium, ⌈než jste přijali⌉, klidně to snášíte.

⁵Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly.

⁶A [jsem]–li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme ⌈vám to ve všem dali najevo⌉.

⁷Nebo jsem se dopustil hříchu, když jsem sám sebe pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, když jsem vám zvěstoval Boží evangelium zadarmo?

⁸Jiné sbory jsem oloupil, když jsem přijal mzdu, abych vám sloužil.

⁹A když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu ⌈jsem nebyl na obtíž⌉, neboť můj nedostatek doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem se zachoval a budu se chovat tak, abych vám nebyl zátěží.

¹⁰Jakože je ve mně Kristova pravda, tato má chlouba nebude v achajských krajích umlčena.

¹¹Proč? Protože vás nemiluji? Bůh to ví.

¹²Ale co činím, budu činit i nadále, abych ⌈nedal možnost⌉ těm, kdo chtějí příležitost, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni stejnými jako my.

¹³Neboť takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.

¹⁴A není divu; vždyť sám Satan se přestrojuje za anděla světla.

¹⁵Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.

¹⁶Znova říkám, aby si někdo o mně nemyslel, že jsem nerozumný; a když ano, přijměte mne i jako nerozumného, abych se i já trochu pochlubil.

¹⁷To, co teď říkám, neříkám podle Pána, ale jako v nerozumu, v této jistotě chlouby.

¹⁸Protože se mnozí chlubí podle těla, i já se pochlubím.

¹⁹Rádi totiž snášíte nerozumné, protože sami jste rozumní.

²⁰Snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás někdo obírá, když se někdo vyvyšuje, když vás někdo bije do tváře.

²¹K vlastní hanbě vyznávám: jako bychom byli v této věci slabí. Ale v čemkoliv si někdo troufá -- mluvím ovšem z nerozumu --, troufám si i já.

²²Jsou Hebrejci? Já také. Jsou Izraelci? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.

²³Jsou služebníci Kristovi? Mluvím bez rozumu: Já nad to. Hojněji v těžkých pracích, hojněji ve vězeních, nad míru v ranách, častokrát ⌈v ohrožení života⌉.

²⁴Od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet ran bez jedné,

²⁵třikrát jsem byl bit holí, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem strávil ⌈na širém moři⌉;

²⁶častokrát na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního kmene, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratřími;

²⁷v těžké práci a v úsilí, často v nočních bděních, o hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě.

²⁸Kromě jiného, co na mne denně doléhá, mám starost o všechny sbory.

²⁹Kdo je slabý, abych i já nebyl slabý? Kdo je něčím pohoršován, aby to i mě nepálilo?

³⁰Mám–li se chlubit, budu se chlubit ⌈tím, v čem jsem sláb⌉.

³¹Bůh a Otec Pána Ježíše, který je požehnaný na věky, ví, že nelžu.

³²V Damašku místodržitel krále Arety hlídal město, ⌈aby se mne zmocnil⌉,

³³ale byl jsem v koši spuštěn oknem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.

2. Korintským 11

¹Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti, nýbrž posneste mne.

²Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.

³Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.

⁴Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše kázal, kteréhož jsme nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste nepřijali, aneb jiné evangelium, kteréhož jste nevzali, slušně byste toho snášeli.

⁵Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.

⁶Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.

⁷Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

⁸Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.

⁹Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

¹⁰Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

¹¹Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.

¹²Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

¹³Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

¹⁴A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.

¹⁵Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.

¹⁶Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

¹⁷Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.

¹⁸Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.

¹⁹Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.

²⁰Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

²¹O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

²²Židé jsou? Jsem i já. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? Jsem i já.

²³Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

²⁴Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.

²⁵Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti byl jsem.

²⁶Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími.

²⁷V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.

²⁸Kromě toho, což zevnitř jest, vojsko na každý den povstává proti mně, totiž péče o všecky zbory.

²⁹Kdo umdlévá, ješto bych já nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?

³⁰Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.

³¹Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.

³²Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.

³³Ale oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.