1. Samuelova 5

¹Když se Pelištejci zmocnili Boží truhly, přenesli ji z Eben–ezeru do Ašdódu.

²Pelištejci tedy vzali Boží truhlu, přinesli ji do Dágonova domu a postavili ji vedle Dágona.

³Když Ašdóďané příštího dne časně vstali, hle, Dágon ležel ⌈tváří k zemi⌉ před Hospodinovou truhlou. Vzali Dágona a vrátili ho na jeho místo.

⁴Když příštího dne časně ráno vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou; Dágonova hlava a obě ruce jeho paží ležely uraženy na prahu. Jen ⌈Dágonův trup zůstal.⌉

⁵Proto v Ašdódu až dodnes Dágonovi kněží a nikdo, kdo vchází do Dágonova domu, nešlape na Dágonův práh.

⁶Hospodinova ruka těžce dolehla na Ašdóďany; zpustošil je a ⌈ranil je nádory, Ašdód i jeho území.⌉

⁷Když ašdódští muži uviděli, ⌈že to je tak,⌉ řekli: Ať truhla Boha Izraele nezůstává s námi, neboť jeho ruka tvrdě dolehla na nás a na našeho boha Dágona.

⁸Poslali posly, shromáždili k sobě všechna pelištejská knížata a řekli: Co máme udělat s truhlou Boha Izraele? Odpověděli: Ať je truhla Boha Izraele přenesena do Gatu. Tak přenesli truhlu Boha Izraele.

⁹Potom, co ji přenesli, se stalo, že Hospodinova ruka dopadla na město a způsobila hrozně velký zmatek. Ranil muže toho města ⌈od nejmenšího do největšího⌉ a vyrazily se jim nádory.

¹⁰Tak poslali Boží truhlu do Ekrónu. Stalo se, že když přišla Boží truhla do Ekrónu, Ekróňané volali: Přenesli k nám truhlu Boha Izraele, aby usmrtili nás i náš lid.

¹¹Poslali posly, shromáždili všechna pelištejská knížata a řekli: Pošlete truhlu Boha Izraele pryč. Ať se navrátí na své místo, ⌈aby neusmrtila⌉ nás ani náš lid. Neboť v celém městě byl smrtelný zmatek, Boží ruka tam dolehla velmi těžce.

¹²Ti muži, kteří nezemřeli, byli raněni nádory, takže volání města o pomoc vystupovalo k nebesům.

1. Samuelova 5

¹Filistinští pak vzali truhlu Boží, a zanesli ji z Eben-Ezer do Azotu.

²Vzali tedy Filistinští truhlu Boží, a vnesli ji do domu modly Dágon, a postavili ji vedlé Dágona.

³A když Azotští na zejtří ráno vstali, aj, Dágon povalený ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou. I vzali Dágona a postavili jej na místo jeho.

⁴A když opět ráno nazejtří vstali, aj, Dágon, jakž upadl, ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou; hlava pak Dágonova a obě dlaně rukou jeho odražené byly na prahu, jen ho špalek zůstal.

⁵Protož kněží Dágonovi a všickni, kteříž vcházejí do domu Dágonova, nešlapají na prah Dágonův v Azotu až do tohoto dne.

⁶Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými, a pohubila je, (nebo ranila je neduhy na zadku), Azot i končiny jeho.

⁷Vidouce pak muži Azotští, co se děje, řekli: Nechť nezůstává truhla Boha Izraelského u nás, nebo těžká jest ruka jeho proti nám, a proti Dágonovi bohu našemu.

⁸I obeslali a shromáždili všecka knížata Filistinská k sobě, a řekli: Co učiníme s truhlou Boha Izraelského? Odpověděli: Nechť jest doprovozena do Gát truhla Boha Izraelského. I zprovodili tam truhlu Boha Izraelského.

⁹Stalo se pak, když ji vyprovázeli, že ruka Hospodinova přikročila k městu trápením velikým velmi, a ranila muže města od malého až do velikého, a nametalo se jim v tajných místech plno vředů.

¹⁰Z té příčiny poslali truhlu Boží do Akaron. A když přišla truhla Boží do Akaron, zkřikli Akaronští, řkouce: Zprovodili k nám truhlu Boha Izraelského, aby nás pomořili i náš lid.

¹¹Protož poslavše, shromáždili všecka knížata Filistinská, a řekli: Odešlete truhlu Boha Izraelského, ať se navrátí na místo své, a nezmoří nás i lidu našeho. Nebo bylo trápení smrtelné po všem tom městě, a velmi těžká byla ruka Boží tam.

¹²Muži pak, kteříž nezemřeli, raněni byli neduhy na zadku, tak že křik města vstupoval až k nebi.