1. Paralipomenon 29

¹Nato král David řekl celému shromáždění: Můj syn Šalomoun, jehož jediného vyvolil Bůh, je mladý a útlý a dílo je veliké, neboť to není hrad pro člověka, ale pro Hospodina Boha.

²⌈Ze vší své síly⌉ jsem připravil pro dům svého Boha zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné, bronz na bronzové, železo na železné, dřevo na dřevěné, kameny karneolové a pro vsazování kameny antimonové a pestrobarevné, všelijaké drahokamy i množství mramoru.

³Navíc, protože jsem si oblíbil dům svého Boha, z osobního vlastnictví zlata a stříbra jsem dal pro dům svého Boha kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatyně:

⁴Tři tisíce talentů zlata, zlata z Ofíru, sedm tisíc talentů přečištěného stříbra pro potažení stěn domů,

⁵zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné a pro všechnu práci konanou řemeslníky. Kdo se dnes dobrovolně rozhodne otevřít ruku pro Hospodina?

⁶Dobrovolně se rozhodli předáci rodů, velitelé izraelských kmenů, ⌈velitelé nad tisíci⌉ a nad sty a předáci nad prací pro krále.

⁷Pro službu Božího domu dali pět tisíc talentů zlata a deset tisíc darejků, deset tisíc talentů stříbra, osmnáct tisíc talentů bronzu a sto tisíc talentů železa.

⁸Ten, kdo měl drahokamy, dal je do pokladu Hospodinova domu do správy Geršónovce Jechíela.

⁹Lid se radoval z jejich dobrovolného rozhodnutí, neboť se rozhodli dát Hospodinu dobrovolně a z celého srdce; také král David se převelice radoval.

¹⁰Nato David dobrořečil Hospodinu před zraky ⌈celého shromáždění.⌉ David řekl: Požehnaný buď, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až navěky.

¹¹Tobě, Hospodine, patří velikost, udatnost, sláva, síla i nádhera, ano všechno, co je na nebesích i na zemi. Tobě, Hospodine, patří království, vyvýšený jsi jako hlava nade všechno.

¹²⌈Bohatství i sláva⌉ jsou od tebe, ty vládneš nade vším, ve tvé ruce je ⌈síla a udatnost,⌉ ve tvé ruce je učinit velkým a posílit každého.

¹³Nyní, Bože náš, ti vzdáváme díky a chválíme tvé slavné jméno.

¹⁴Vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že bychom ⌈byli schopni⌉ ⌈se k něčemu takovému dobrovolně rozhodnout?⌉ Vždyť od tebe je všechno a ze tvé ruky jsme ti dali.

¹⁵Vždyť jsme před tebou ⌈hosté a příchozí⌉ jako všichni naši otcové; jako stín jsou naše dny na zemi, není naděje.

¹⁶Hospodine, Bože náš, celé toto bohatství, které jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je ze tvé ruky, to všechno ti patří.

¹⁷Vím, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a oblibuješ přímost. V přímosti svého srdce jsem se rozhodl dobrovolně dát toto všechno a nyní jsem s radostí viděl, že tvůj lid, který je zde, se rozhodl dát pro tebe dobrovolně.

¹⁸Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej to navěky jako zaměření myšlenek srdce svého lidu a ⌈zaměř jejich srdce k sobě.⌉

¹⁹A mému synu Šalomounovi dej neporušené srdce, aby zachovával tvé příkazy, tvá svědectví a ustanovení, plnil to všechno a postavil ten hrad, pro který jsem udělal přípravy.

²⁰Potom David řekl celému shromáždění: Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu. Celé shromáždění tedy dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, poklekali a klaněli se Hospodinu a králi.

²¹Druhý den obětovali Hospodinu obětní hody a přinášeli Hospodinu zápalné oběti -- tisíc býčků, tisíc beranů a tisíc beránků; též jejich litých obětí a obětních hodů bylo množství za celý Izrael.

²²V onen den jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom ustanovili podruhé Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze.

²³Šalomoun seděl na Hospodinově trůnu jako král po svém otci Davidovi, dařilo se mu a celý Izrael ho poslouchal.

²⁴Všichni předáci, hrdinové i všichni synové krále Davida se poddali králi Šalomounovi.

²⁵Hospodin učinil Šalomouna velmi velkým v očích celého Izraele a dal mu královský majestát, jaký před ním neměl žádný král nad Izraelem.

²⁶David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.

²⁷Doba, po kterou kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let.

²⁸I zemřel v utěšených šedinách, sytý dnů, bohatství a slávy. Po něm se stal králem jeho syn Šalomoun.

²⁹⌈První i poslední⌉ činy krále Davida jsou zapsány v letopisech vidoucího Samuela, v letopisech proroka Nátana a v letopisech vidoucího Gáda,

³⁰spolu se ⌈všemi jeho královskými a udatnými činy a událostmi té doby,⌉ které postihly jej, Izrael a všechna království země.

1. Paralipomenon 29

¹Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.

²Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.

³Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,

⁴Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,

⁵Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?

⁶Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.

⁷A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.

⁸Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.

⁹I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

¹⁰A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.

¹¹Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.

¹²I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.

¹³Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.

¹⁴Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.

¹⁵Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.

¹⁶Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.

¹⁷Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.

¹⁸Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobě.

¹⁹Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.

²⁰Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.

²¹Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.

²²I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.

²³A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.

²⁴Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.

²⁵I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.

²⁶Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.

²⁷A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.

²⁸I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.

²⁹Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,

³⁰Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.