Soudců 5

¹Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:

²Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.

³Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.

⁴Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.

⁵Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského.

⁶Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.

⁷Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.

⁸Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.

⁹Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.

¹⁰Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,

¹¹Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.

¹²Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.

¹³Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými.

¹⁴Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.

¹⁵Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

¹⁶Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.

¹⁷Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.

¹⁸Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.

¹⁹Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali.

²⁰S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.

²¹Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně.

²²Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými.

²³Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.

²⁴Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná.

²⁵On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.

²⁶Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.

²⁷U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.

²⁸Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?

²⁹Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala:

³⁰Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.

³¹Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.

Soudců 5

¹V onen den zpívala Debóra a Bárak, syn Abínoamův:

²Když jsou v Izraeli volně rozpuštěné vlasy, když se lid dobrovolně rozhodl, dobrořečte Hospodinu!

³Slyšte králové, naslouchejte mocnáři! Já Hospodinu, já jemu chci zpívat. Budu opěvovat Hospodina, Boha Izraele.

⁴Hospodine, když jsi vycházel ze Seíru, když jsi vykročil z edómské krajiny, třásla se země a také z nebes kanula, ano z mračen kanula voda.

⁵Hory se potácely před Hospodinem, tím ze Sínaje, před Hospodinem, Bohem Izraele.

⁶Ve dnech Šamgara, syna Anatova, ve dnech Jáely, zpustly stezky a poutníci na pěšinách chodili stezkami křivolakými.

⁷Vymizeli venkované v Izraeli, vymizeli až do chvíle, kdy jsem povstala já, Debóra, kdy jsem povstala, matka v Izraeli.

⁸Zvolí–li si nové bohy, tehdy je válka v branách. Zdalipak se ukáže štít a oštěp mezi čtyřiceti tisíci v Izraeli?

⁹Mé srdce je s veliteli Izraele, s dobrovolníky z lidu. Dobrořečte Hospodinu!

¹⁰Vy, kdo jezdíte na bělavých oslicích, vy, kdo sedáváte na kobercích, i vy, poutníci na cestě, přemýšlejte.

¹¹Daleko od hlasu střelců mezi napajedly, tam si budou připomínat Hospodinovy spravedlivé činy, spravedlivé činy vůči jeho venkovanům v Izraeli. Tehdy sestoupil k branám Hospodinův lid.

¹²Probuď se, probuď, Debóro, probuď se, probuď, přednes píseň. Vstaň, Báraku, a zajmi své zajatce, synu Abínoamův.

¹³Tehdy sestoupil ten, který přežil, k vznešeným. Hospodinův lid sestoupil ke mně jako hrdinové.

¹⁴Z Efrajima vyšli ti, jejichž kořen byl v Amálekovi. Za tebou šel Benjamín s tvým lidem. Z Makíra sestoupili velitelé a ze Zabulóna ti, kdo nosí velitelské žezlo.

¹⁵A má knížata z Isachara šla spolu s Debórou; Isachar stejně jako Bárak byl poslán v jeho stopách do údolí. V Rúbenových oddílech byla velká vymezování mínění.

¹⁶Proč jsi zůstal mezi ohradami? Abys naslouchal hvízdání na stáda? Rúbenovy oddíly měly velká zpytování mínění.

¹⁷Gileád se usídlil na druhé straně Jordánu. A proč Dan pobývá na lodích? Ašer se usadil na pobřeží moře, bydlí nad svými přístavy.

¹⁸Zabulón je lid, který vydal svou duši na smrt. Rovněž Neftalí na výšinách krajiny.

¹⁹Přišli králové a bojovali. Tehdy bojovali kenaanští králové v Taanaku u vod Megida. Nekalý zisk stříbra nepobrali.

²⁰Z nebes bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Síserou.

²¹Potok Kíšón je odplavil, potok prastarý, potok Kíšón. Šlapej, má duše, mocně.

²²Tehdy se otloukla koňská kopyta od dusání, dusání jeho hřebců.

²³Proklejte Meróz, praví Hospodinův anděl, prokletím proklejte jeho obyvatele, protože nepřišli na pomoc Hospodinu, na pomoc Hospodinu jako hrdinové.

²⁴Požehnána buď mezi ženami Jáel, žena Kénijce Chebera, mezi ženami ve stanu buď požehnána.

²⁵On si vyžádal vodu, ona mu dala mléko, smetanu podala ve džbánu vznešených.

²⁶Rukou svou po kolíku sáhla a pravicí svou na kladivo pro těžce pracující a udeřila Síseru. Roztříštila mu hlavu, probodla a prorazila mu spánek.

²⁷Mezi nohama jí klesl, padl, složil se. Mezi nohama jí klesl, padl. Kde klesl, tam padl zmordovaný.

²⁸Za oknem vyhlížela, za okenní mříží naříkala Síserova matka: Proč otálí jeho vůz s příjezdem, proč se opozdila kola jeho válečných vozů?

²⁹Její moudré kněžny jí odpovědí, ona si také bude připomínat své řeči.

³⁰Cožpak nenaleznou a nebudou dělit kořist? ⌈Souložnici nebo dvě⌉ ⌈pro každého předáka,⌉ kořist -- barvené šaty pro Síseru, kořist -- utkané barvené šaty, utkané barvené šaty ⌈na šíje,⌉ kořist.

³¹Tak ať zahynou všichni tví nepřátelé, Hospodine, ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející ve své síle. Země měla čtyřicet let klid.