Soudců 11 Porovnání: Kralická vs ČSP

Soudců 11

¹Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky, z níž zplodil Galád řečeného Jefte.

²Ale i manželka Galádova naplodila mu synů, a když dorostli synové manželky té, vyhnali Jefte. Nebo řekli jemu: Nebudeš děditi v domě otce našeho, nebo jsi postranní ženy syn.

³Protož utekl Jefte od tváři bratří svých, a bydlil v zemi Tob; a sběhli se k Jefte lidé povaleči, a vycházeli s ním.

⁴Stalo se pak po těch dnech, že bojovali Ammonitští proti Izraelským.

⁵A když počali bojovati Ammonitští proti nim, odešli starší Galádští, aby zase přivedli Jefte z země Tob.

⁶I řekli k Jefte: Poď a buď vůdce náš, abychom bojovali proti Ammonitským.

⁷Odpověděl Jefte starším Galádským: Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti, a nevyhnali jste mne z domu otce mého? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně, když ssouženi jste?

⁸I řekli starší Galádští k Jefte: Proto jsme se nyní navrátili k tobě, abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským, a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce.

⁹Tedy odpověděl Jefte starším Galádským: Poněvadž mne zase uvodíte, abych bojoval proti Ammonitským, když by mi je dal Hospodin v moc, budu-li vám za vůdce?

¹⁰I řekli starší Galádští k Jefte: Hospodin bude svědkem mezi námi, jestliže neučiníme vedlé slova tvého.

¹¹A tak šel Jefte s staršími Galádskými, a představil jej sobě lid za vůdci a kníže, a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa.

¹²Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením: Co máš ke mně, že jsi vytáhl na mne, abys bojoval proti zemi mé?

¹³I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte: Že vzal Izrael zemi mou, když vyšel z Egypta, od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu; protož nyní vrať mi ji pokojně.

¹⁴Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému,

¹⁵A řekl jemu: Takto praví Jefte: Nevzalť Izrael země Moábské, ani země synů Ammonových.

¹⁶Ale když vyšli z Egypta, šel Izrael přes poušť až k moři Rudému, a přišel do Kádes.

¹⁷Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému, řka: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou. A nechtěl ho slyšeti král Edomský. Poslal také k králi Moábskému, a nechtěl povoliti. A tak zůstal Izrael v Kádes.

¹⁸Potom když šel přes poušť, obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou, a přišed od východu slunce zemi Moábské, položil se před Arnon, a nevešli na pomezí Moábské; nebo Arnon jest meze Moábských.

¹⁹Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému, to jest, k králi Ezebon, a řekl jemu Izrael: Prosím, nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému.

²⁰Ale Seon nedověřoval Izraelovi, aby přejíti měl pomezí jeho. Protož shromáždil Seon všecken lid svůj, a položili se v Jasa, a bojoval proti Izraelovi.

²¹I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských, a porazili je. I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského, té země obyvatele.

²²A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.

²³Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského, proč ty chceš panovati nad ním?

²⁴Zdaliž tím, což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství, vládnouti nemáš? Takž, kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší, jejich dědictvím my vládneme.

²⁵K tomu pak, zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova, krále Moábského? Zdali se kdy vadil s Izraelem? Zdali kdy bojoval proti nim?

²⁶Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho, i v Aroer, a ve vsech jeho, i ve všech městech, kteráž jsou při pomezí Arnon, za tři sta let. Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času?

²⁷Protož ne já provinil jsem proti tobě, ale ty mně zle činíš, bojuje proti mně. Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými.

²⁸Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte, kteráž vzkázal jemu.

²⁹V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým, i táhl skrze Galád a Manasse, prošel i Masfa v Galád, a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským.

³⁰(Učinil pak Jefte slib Hospodinu, a řekl: Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou:

³¹I stane se, že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc, když se vrátím v pokoji od Ammonitských, bude Hospodinovo, abych to obětoval v obět zápalnou.)

³²Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské, aby bojoval proti nim, a dal je Hospodin v ruku jeho.

³³I pobil je od Aroer, až kudy se jde do Mennit, dvadceti měst, a až do Abel vinic porážkou velikou velmi; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými.

³⁴Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému, aj, dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících; kterouž měl toliko jedinou, aniž měl kterého syna aneb jiné dcery.

³⁵Stalo se pak, že když uzřel ji, roztrhl roucha svá a řekl: Ach, dcero má, velices mne ponížila; nebo jsi z těch, jenž mne kormoutí, poněvadž jsem tak řekl Hospodinu, aniž budu moci odvolati toho.

³⁶Jemuž ona odpověděla: Můj otče, jestliže jsi tak řekl Hospodinu, učiň mi podlé toho, jakžs mluvil; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými, Ammonitskými.

³⁷Řekla také otci svému: Nechť toliko toto obdržím: Odpusť mne na dva měsíce, ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého, já i družičky mé.

³⁸Kterýž řekl: Jdi. I propustil ji na dva měsíce. Odešla tedy ona i družičky její, a plakala panenství svého na horách.

³⁹A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému, a vykonal při ní slib svůj, kterýž byl učinil. Ona pak nepoznala muže. I byl ten obyčej v Izraeli,

⁴⁰Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské, aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce.

Soudců 11

¹Jiftách Gileádský byl udatný hrdina a byl synem prostitutky. Jiftácha zplodil Gileád.

²I Gileádova žena mu porodila syny. Když synové té ženy vyrůstali, Jiftácha vyhnali. Řekli mu: Neobdržíš dědictví v domě našeho otce, protože jsi synem jiné ženy.

³Jiftách před svými bratry utekl a bydlel v zemi Tóbu. K Jiftáchovi se seběhli ničemní muži a podnikali s ním výpady.

⁴I stalo se po několika dnech, že synové Amónovi bojovali s Izraelem.

⁵Pak se stalo, když už synové Amónovi bojovali s Izraelem, že přišli gileádští starší, aby vzali Jiftácha ze země Tóbu.

⁶Řekli Jiftáchovi: Pojď, ⌈staneš se naším vůdcem.⌉ Bojujme proti synům Amónovým.

⁷Nato Jiftách gileádským starším odpověděl: Cožpak jste mě vy neměli v nenávisti a nevyhnali jste mě z domu mého otce? Proč jste teď, když je vám úzko, přišli za mnou?

⁸Gileádští starší Jiftáchovi řekli: Proto jsme se nyní obrátili na tebe. Půjdeš s námi, budeš bojovat proti synům Amónovým a staneš se naším předákem nade všemi obyvateli Gileádu.

⁹Tu Jiftách gileádským starším řekl: Jestliže mě pohnete k návratu, ⌈abych bojoval⌉ proti synům Amónovým a Hospodin je přede mnou vydá, já budu vaším velitelem.

¹⁰Gileádští starší Jiftáchovi odpověděli: Hospodin bude mezi námi svědkem, jestliže to neprovedeme podle tvého slova.

¹¹Jiftách tedy šel s gileádskými staršími a lid jej ustanovil nad sebou za předáka a za vůdce. Jiftách přednesl všechna svá slova před Hospodinem v Mispě.

¹²Potom poslal Jiftách posly ke králi synů Amónových se slovy: ⌈Co proti mně máš,⌉ že jsi ke mně přitáhl, abys vedl válku proti mé zemí?

¹³Král synů Amónových Jiftáchovým poslům odpověděl: Vždyť Izrael zabral mou zemi, když vystupoval z Egypta, od Arnónu až po Jabok a až k Jordánu. Nuže, vrať ji zpět v pokoji.

¹⁴Jiftách pak poslal zase znovu posly ke králi synů Amónových.

¹⁵A řekl mu: Toto prohlásil Jiftách: Izrael nezabral moábskou zemi ani zemi synů Amónových.

¹⁶Protože když vystupovali z Egypta, šel Izrael pustinou až k Rákosovému moři a přišel do Kádeše.

¹⁷Tu poslal Izrael posly k edómskému králi se slovy: Dovol, ať jen projdu tvou zemí. Ale edómský král je nevyslyšel. Také k moábskému králi poslal, ale ani ten nesvolil, a tak Izrael zůstal v Kádeši.

¹⁸Šel pustinou, obešel edómskou zemi a moábskou zemi a přišel k moábské zemi od východu slunce. Utábořili se na druhé straně Arnónu. Nevstoupili na moábské území, protože Arnón je hranicí Moábu.

¹⁹Pak poslal Izrael posly k emorejskému králi Síchonovi, králi Chešbónu. Izrael mu řekl: Dovol, ať jen projdeme tvou zemí až na moje území.

²⁰Ani Síchon Izraeli nevěřil, že jen projde jeho územím. Síchon shromáždil všechen svůj lid, utábořili se v Jahasu a bojoval s Izraelem.

²¹A Hospodin, Bůh Izraele, vydal Síchona a všechen jeho lid Izraeli do ruky a pobili je. Izrael obsadil celou zemi Emorejců, obyvatel oné země.

²²Obsadili veškeré emorejské území od Arnónu až k Jaboku a od pustiny až k Jordánu.

²³Nuže, Hospodin, Bůh Izraele, podrobil Emorejce svému izraelskému lidu, a ty že ho obsadíš?

²⁴Což neobsadíš to, co ti podrobí Kemóš, tvůj bůh, právě a jen to? Vše, co podrobil Hospodin, náš Bůh, nám, to obsadíme my.

²⁵Nuže, cožpak jsi opravdu lepší než moábský král Balák, syn Sipórův? Cožpak opravdu vedl při s Izraelci, bojoval snad vážně proti nim?

²⁶Když bydlel Izrael v Chešbónu a v jeho vesnicích, v Aróeru a v jeho vesnicích a ve všech městech, která jsou vedle Arnónu, tři sta let, proč jste je nedobyli zpět během oné doby?

²⁷Já jsem se vůči tobě neprohřešil, avšak ty proti mně pácháš zlo, ⌈když proti mně chceš vést⌉ válku. Ať dnes Hospodin rozhodne jako soudce mezi syny Izraele a mezi syny Amónovými.

²⁸Ale král synů Amónových neposlechl Jiftáchova slova, která mu vzkázal.

²⁹Tu na Jiftáchovi spočinul Duch Hospodinův. Táhl Gileádem a Manasesem, táhl i Mispou gileádskou a z Mispy gileádské táhl k synům Amónovým.

³⁰Jiftách tehdy učinil slib Hospodinu. Řekl: Jestliže opravdu vydáš syny Amónovy do mé ruky,

³¹stane se toto: Cokoli vycházející, co mi vyjde naproti ze dveří mého domu, až se v pokoji navrátím od synů Amónových, bude patřit Hospodinu a přinesu to jako zápalnou oběť.

³²Potom Jiftách táhl k synům Amónovým, aby proti nim bojoval, a Hospodin je vydal do jeho ruky.

³³A pobíjel je od Aróeru, až tam, kudy se jde do Minítu, dvacet měst až po Ábel–keramím, tuze velkou porážkou. Synové Amónovi byli před syny Izraele pokořeni.

³⁴Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, jeho dcera mu vyšla naproti s tamburínkami a s tanci. Neměl mimo ni syna ani dceru, pouze ji, jedináčka.

³⁵I stalo se, jak ji uviděl, že roztrhl své roucho a řekl: Běda, má dcero, nadobro jsi mě srazila. Ty ⌈na mě přivádíš zkázu.⌉ Já jsem se zavázal Hospodinu svými ústy a nemohu to vzít zpět.

³⁶Nato mu řekla: Můj otče, zavázal ses Hospodinu svými ústy. Nalož se mnou podle toho, co vyšlo z tvých úst, poté, co za tebe Hospodin vykonal pomstu nad tvými nepřáteli ze synů Amónových.

³⁷Dále svému otci řekla: Ať je se mnou uzavřena tato úmluva: Nech mi dva měsíce. Chci odejít se svými přítelkyněmi, budu se rozplývat nářkem na horách a budu oplakávat své panenství.

³⁸Odpověděl jí: Jdi. Dal jí na to dva měsíce a ona šla se svými přítelkyněmi a oplakávala v horách své panenství.

³⁹I stalo se po dvou měsících, když se navrátila k svému otci, že s ní naložil podle svého slibu, který dal. Ona nepoznala muže. Stalo se pak v Izraeli zvykem,

⁴⁰že se ⌈rok co rok⌉ dcery Izraele scházely, aby si připomínaly dceru Jiftácha Gileádského po čtyři dny v roce.