Skutky 23

¹Tedy Pavel, pohleděv pilně na to shromáždění, řekl: Muži bratří, já všelijak s dobrým svědomím obcoval jsem před Bohem až do dnešního dne.

²Tedy nejvyšší kněz {biskup} Ananiáš kázal těm, kteříž u něho stáli, aby jej bili v ústa.

³Pavel pak řekl jemu: Budeť tebe bíti Bůh, stěno zbílená. A ty sedíš, soudě mne vedlé zákona, a proti zákonu velíš mne bíti.

⁴Ti pak, kteříž tu stáli, řekli: Nejvyššímu knězi {biskupovi} Božímu zlořečíš?

⁵I řekl Pavel: Nevědělť jsem, bratří, byť nejvyšším knězem {biskupem} byl; psánoť jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.

⁶A věda Pavel, že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal v radě: Muži bratří, já jsem farizeus, syn farizeův; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím.

⁷A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství.

⁸Nebo saduceové praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají.

⁹I stal se křik veliký. A povstavše učitelé strany farizejské, zastávali ho, řkouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl, nebojujme s Bohem.

¹⁰A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich, a vésti do vojska.

¹¹V druhou pak noc postaviv se při něm Pán, řekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčiti i v Římě.

¹²A když byl den, sšedše se někteří z Židů, zapřisáhli se s klatbou, řkouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla.

¹³A bylo jich více než čtyřidceti, kteříž se byli tak spikli.

¹⁴Kteřížto přistoupivše k předním kněžím {biskupům} a k starším, řekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme ničeho, dokudž nezabijeme Pavla.

¹⁵Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu, s svolením vší rady, aby jej zítra k vám přivedl, jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech; my pak, prvé nežli se přiblíží, hotovi jsme jej zabiti.

¹⁶Slyšev pak syn sestry Pavlovy o těch úkladech, odšel, a všed do vojska, pověděl Pavlovi.

¹⁷Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků, řekl: Doveď mládence tohoto k hejtmanu; nebo má jemu něco povědíti.

¹⁸A on pojav jej, vedl k hejtmanu, a řekl: Vězeň Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence přivedl k tobě, že by měl něco mluvit s tebou.

¹⁹I vzav jej hejtman za ruku, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se: Co jest to, ješto mi máš oznámiti?

²⁰Tedy on řekl: Že uložili Židé prositi tebe, abys zítra do rady uvedl Pavla, jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm.

²¹Ale ty nepovoluj jim; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich, kteříž se zapřisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižť jsou hotovi, čekajíce na odpověd od tebe.

²²Tedy hejtman propustil toho mládence, přikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil.

²³A zavolav dvou setníků, řekl: Připravte žoldnéřů dvě stě, aby šli až do Cesaree, a jezdců sedmdesáte, a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc.

²⁴I hovada přiveďte, aby vsadíce na ně Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vládaři;

²⁵Napsav jemu i list v tento rozum:

²⁶Klaudius Lyziáš výbornému vládaři Felixovi vzkazuje pozdravení.

²⁷Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati měli. Kteréhož, přispěv s houfem žoldnéřů, vydřel jsem, zvěděv, že jest Říman.

²⁸A chtěje zvěděti, z čeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich.

²⁹I shledal jsem, že na něj žalují o nějaké pohádky zákona jejich, a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení.

³⁰A když mi povědíno o úkladech, kteréž o něm skládali Židé, i hned jsem jej poslal k tobě, přikázav také i těm žalobníkům, aby, což mají proti němu, oznámili před tebou. Měj se dobře.

³¹Tedy žoldnéři, jakž jim poručeno bylo, pojavše Pavla, přivedli jej v noci do Antipatridy.

³²A nazejtří, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska.

³³Oni pak přijevše do Cesaree, a dodavše listu vládaři, Pavla také postavili před ním.

³⁴A přečta list vládař, otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvěděv, že jest z Cilicie,

³⁵Řekl: Budu tě slyšeti, když tvoji žalobníci také přijdou. I rozkázal ho ostříhati v domě Heródesově.

Skutky 23

¹Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“

²Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.

³Pavel mu řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?“

⁴Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty tupíš Božího velekněze?“

⁵Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.“

⁶Protože Pavel věděl, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: „Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro ⌈naději a vzkříšení mrtvých⌉.“

⁷Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo.

⁸Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají.

⁹Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?“

¹⁰Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.

¹¹Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: „Buď statečný! Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“

¹²Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.

¹³Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

¹⁴Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.

¹⁵Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“

¹⁶O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy ⌈sestry. Přišel a vešel⌉ do kasáren a oznámil to Pavlovi.

¹⁷Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“

¹⁸On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“

¹⁹Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“

²⁰On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.

²¹Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.“

²²Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.“

²³Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.

²⁴Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.“

²⁵A napsal dopis tohoto znění:

²⁶„Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.

²⁷Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan.

²⁸Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady.

²⁹Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale ⌈že na něm není⌉ žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení.

³⁰Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]“

³¹Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy.

³²Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren.

³³Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla.

³⁴Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie,

³⁵řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.