Římanům 4 Porovnání: Kralická vs ČSP

Římanům 4

¹Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla?

²Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.

³Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.

⁴Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu.

⁵Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,

⁶Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:

⁷Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové.

⁸Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.

⁹Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.

¹⁰Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.

¹¹A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,

¹²A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.

¹³Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

¹⁴Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení.

¹⁵Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení.

¹⁶A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,

¹⁷(Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.

¹⁸Kterýž v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podlé toho povědění: Takť bude símě tvé.

¹⁹A nezemdlev u víře, nehleděl na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry umrtvený.

²⁰O zaslíbení tedy Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,

²¹Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.

²²A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.

²³Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu počteno bylo,

²⁴Ale i pro nás, kterýmž bude počteno, věřícím totiž v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,

²⁵Kterýž vydán jest pro hříchy naše, a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

Římanům 4

¹Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Abraham, náš praotec podle těla?

²Jestliže byl Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem.

³Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.

⁴Tomu, kdo pracuje, se mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti.

⁵Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

⁶Tak i David vypravuje o blahoslavenství člověka, jemuž Bůh připisuje spravedlnost bez skutků:

⁷Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty.

⁸Blahoslavený je muž, jemuž Pán vůbec nepřipočte hřích.

⁹Vztahuje se toto blahoslavenství jen na obřezané, nebo také na neobřezané? Říkáme totiž: Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost.

¹⁰Jak mu tedy byla počtena? Byl už obřezán, či ještě ne? Nebyl obřezán, ale byl ještě ⌈před obřízkou⌉

¹¹a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě ⌈před obřízkou⌉, aby byl otcem všech věřících mezi neobřezanými, aby tak také jim byla připočtena spravedlnost

¹²a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, ale kráčejí také ve šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham ještě ⌈před obřízkou⌉.

¹³Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.

¹⁴Neboť jsou–li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno.

¹⁵Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.

¹⁶Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech,

¹⁷jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.

¹⁸On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: Tak bude tvé potomstvo.

¹⁹A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; ⌈ačkoliv pohleděl⌉ na své již umrtvené tělo a na ⌈odumřelé lůno Sářino⌉,

²⁰nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen ⌈ve víře⌉, když vzdal slávu Bohu,

²¹a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit.

²²Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost.

²³To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu,

²⁴nýbrž také kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána.

²⁵On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.