Píseň písní 1 Porovnání: Kralická vs ČSP

Píseň písní 1

¹Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

²Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

³Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

⁴Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

⁵Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

⁶Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

⁷Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

⁸Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

⁹Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

¹⁰Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

¹¹Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

¹²Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

¹³Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

¹⁴Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

¹⁵Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

¹⁶Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

¹⁷Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

Píseň písní 1

¹Píseň písní. Šalomounova.

²Kéž v polibcích mě ústy svými zlíbá! Nad víno lepší je tvé milování.

³⌈Vzácné tvé oleje tak voní!⌉ Tvé jméno je ⌈esence aromatická.⌉ Proto dívky tě milují.

⁴Vtáhni mě za sebou, pojďme honem! Už mne král uvedl do komnat u sebe! Výskejme, radost mějme z tebe. Oslavíme lásku tvou, a ne vínem. Zcela právem tě milují.

⁵Jsem černá, ale krásná, vy dcery v Jeruzalémě, jak stany kédarského kmene, jak závěsy ve stanu Šalomouna.

⁶Nehleďte na mne, že jsem osmahlá, že slunce tak opálilo mne. Proti mně vzpláli mé matky synové, ⌈postavili mne, ať vinohrady hlídám.⌉ Vlastní vinohrad jsem neuhlídala.

⁷Miláčku můj, pověz, kde je tvá pastvina, kde přes poledne dáváš ležet stádu? Vždyť proč mám stát jak zastřená před stády tvých kamarádů?

⁸Když to nevíš sama, ⌈ženo mnoha krás,⌉ vyjdi si po stopách stáda a kozičky své pas před příbytky pastevců.

⁹Jako klisna mezi hřebci faraona ⌈připadáš mi,⌉ lásko má.

¹⁰⌈Po líci se ti vinou⌉ pramínky, korále tvou šíji vroubí.

¹¹Pramínky zlaté uděláme ti, ⌈v nich stříbro jako kapičky.⌉

¹²Dokud král u sebe si hoví, můj nard vůni vydává.

¹³Voničkou myrhy je mi můj milý, v mých prsech když spočívá.

¹⁴Keříkem henny je mi můj milý na vinicích v Én–gedí.

¹⁵Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky.

¹⁶Jak jsi krásný, můj milý, jak hezounký jsi! Naše lože prostírá se v zeleni.

¹⁷Dům náš cedrové má trámy, hřeben cypřišový.