Ozeáš 7

¹Když léčím Izraele, tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské; nebo provodí faleš. Vnitř zlodějství, a vně provozují loupežnictví.

²Aniž na to pomýšlejí v srdci svém, že na všecku nešlechetnost jejich pamatují; již je obkličují skutkové jejich, a před mým oblíčejem jsou.

³Nešlechetností svou obveselují krále, a klamy svými knížata.

⁴Všickni napořád cizoloží, podobni jsouce peci zanícené od pekaře, kterýž přestává bdíti, jen ažby zadělané těsto zkynulo.

⁵V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína; vztahuje ruku svou s posměvači.

⁶Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci; celou noc spí pekař jejich, v jitře hoří jako plamen ohně.

⁷Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec, a zžírají soudce své; všickni králové jejich padají, aniž kdo z nich volá ke mně.

⁸Efraim s národy smísil se, Efraim bude chléb podpopelný neobrácený.

⁹Cizozemci zžírají sílu jeho, ačkoli on toho nezná; i šedinami prokvítaje, však vždy toho nezná.

¹⁰A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu, však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému, aniž ho hledají s tím se vším.

¹¹A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce; k Egyptskému králi volají, k Assyrskému se utíkají.

¹²Když odejdou, roztáhnu na ně sítku svou, a jako ptactvo nebeské přitrhnu je; kárati je budu tak, jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich.

¹³Běda jim, že jsou poběhli mne. Zpuštění na ně, proto že se mi zpronevěřili, ješto jsem já je vykoupil, ale oni mluvili proti mně lži.

¹⁴Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně,

¹⁵Ješto já potrestav, posiloval jsem ramen jejich, ale oni proti mně zlé vymýšlejí.

¹⁶Navracujíť se, ale ne k Nejvyššímu, jsou jako lučiště omylné, padají od meče knížata jejich, od rozhněvání jazyka jejich, což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské.

Ozeáš 7

¹když uzdravuji Izrael, je zjevena Efrajimova vina a zlo Samaří. Neboť podvádějí, zloděj proniká do domu, na ulici vtrhla loupežná horda.

²⌈Nemyslí na to,⌉ že pamatuji na všechno jejich zlo. Nyní je jejich činy obklopují, jsou přede mnou.

³Svým zlem dělá radost králi a svými podvody knížatům.

⁴Všichni jsou cizoložníci; jsou jako rozpálená pec, kterou pekař přestane rozdmýchávat od zadělání těsta až do jeho vykynutí.

⁵V den našeho krále onemocněla knížata rozpálená vínem. ⌈Bude vztahovat svou ruku s⌉ posměvači.

⁶Vždyť jejich srdce jsou podpálena lstí jako pec, jejich hněv spí celou noc, ráno plane jako plápolající oheň.

⁷Všichni jsou rozpáleni jako pec, požírají své soudce. Všichni jejich králové padli, nikdo z nich ke mně nevolá.

⁸Efrajim se mísí mezi národy, Efrajim se stal neobráceným chlebem.

⁹Cizinci pohlcují jeho sílu, ⌈a on to neví,⌉ vplížily se mu také šediny, a on to neví.

¹⁰Pýcha Izraele svědčí proti němu, ale neobracejí se k Hospodinu, svému Bohu, ani po tom všem ho nehledají.

¹¹Efrajim je jako holubice, nezkušená a bez rozumu. Volají po Egyptu, chodí do Asýrie.

¹²Když půjdou, rozprostřu nad nimi svou síť, svrhnu je jako nebeské ptactvo, napravím je, jak bylo oznámeno jejich shromáždění.

¹³Běda jim, že ode mě uletěli! Zkáza na ně, že se proti mně vzbouřili! Já jsem je chtěl vykoupit, ale oni proti mně mluvili lži.

¹⁴Nevolali ke mně o pomoc ve svém srdci, ale naříkali na svých ložích. ⌈Zasazují si rány⌉ kvůli obilí a novému vínu a odvracejí se ode mě.

¹⁵Já jsem je napravoval a posiloval jejich paže, oni však proti mně vymýšlejí zlo.

¹⁶Obracejí se, ⌈ale ne ke mně,⌉ jsou jako záludný luk. Jejich knížata ⌈padnou mečem⌉ pro svůj hněvivý jazyk. To ⌈jim bude v egyptské zemi ku posměchu.⌉