Ozeáš 2

¹Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá.

²Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,

³Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.

⁴Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva.

⁵Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.

⁶A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla.

⁷Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.

⁸Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále.

⁹Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její,

¹⁰A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.

¹¹A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím.

¹²Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní.

¹³A budu na ní vyhledávati dnů Bálů, v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin.

¹⁴Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.

¹⁵A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské.

¹⁶I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj.

¹⁷Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.

¹⁸A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.

¹⁹I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.

²⁰Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina.

²¹I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi.

²²Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele.

²³Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.

Ozeáš 2

¹Avšak počet synů Izraele bude jako počet mořského písku, který nemůže být změřen ani spočítán. I stane se, že místo toho, že jim bylo řečeno: ⌈Nejste můj lid,⌉ jim bude řečeno: Jste synové ⌈živého Boha.⌉

²Synové Judy i synové Izraele budou společně shromážděni, ustanoví si jednoho předáka a vyjdou ze země, neboť velký bude den Jizreelu.

³Řekněte svým bratrům: Můj lide a svým sestrám: Omilostněná.

⁴Veďte při se svou matkou, veďte, protože ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať ⌈od sebe⌉ odstraní svá smilstva a znaky svého cizoložství zprostřed svých prsů.

⁵Jinak ji svléknu do naha a vystavím ji, jak byla v den svého zrodu; proměním ji, že bude jako pustina, učiním ji podobnou bezvodé zemi a nechám ji zemřít žízní.

⁶Ani nad jejími syny se neslituji, protože jsou to synové smilstva.

⁷Protože jejich matka smilnila, nestydatě jednala ta, jež je počala. Vždyť říkala: Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají chléb a vodu, vlnu a len, olej a nápoj.

⁸Proto hle, zatarasím její cestu trním, ⌈zazdím ji zdí,⌉ aby nenašla své stezky.

⁹Bude honit své milence, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak řekne: Půjdu a navrátím se ke svému prvnímu muži, protože tehdy mi bylo lépe než nyní.

¹⁰Neví, že já jsem jí dával obilí, nové víno i olej a rozmnožil jsem jí stříbro a zlato, které oni použili pro Baala.

¹¹Proto si vezmu zpět své obilí ⌈v jeho době⌉ i své nové víno v jeho určený čas; odejmu svoji vlnu a svůj len, které měly zakrývat její nahotu.

¹²Nyní odhalím její hanbu před očima jejích milenců a nikdo ji nevysvobodí z mé ruky.

¹³Ukončím všechny její oslavy, její každoroční svátky, její novoluní, její soboty -- všechny její určené svátky.

¹⁴Zpustoším její révu a její fíkovníky, o nichž říkala: ⌈To je moje mzda, kterou mi dali moji milenci.⌉ Proměním je v houštinu a bude je požírat polní zvěř.

¹⁵Navštívím ji s trestem za dny baalů, kdy jim obětovala, zdobila se svými náušnicemi a šperky, chodila za svými milenci, ale na mě zapomněla, je Hospodinův výrok.

¹⁶Ale hle, já ji přivábím, přivedu ji do pustiny a ⌈budu mluvit k jejímu srdci. ⌉

¹⁷Tam jí dám její vinici a údolí Akór jako bránu naděje. Tam ⌈bude povolná⌉ jako za dnů svého mládí, jako v den, kdy vyšla z egyptské země.

¹⁸⌈I stane se v onen den,⌉ je Hospodinův výrok, že budeš volat: ⌈Můj muži,⌉ a nebudeš už na mě volat: ⌈Můj Baale.⌉

¹⁹Odstraním ⌈jména baalů⌉ z jejích úst a nebudou připomínáni už svým jménem.

²⁰V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří, s nebeskými ptáky a zemskými plazy. Odstraním ze země luk, meč i válku a dám jim pobývat v bezpečí.

²¹Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností, právem, milosrdenstvím a slitováním,

²²zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.

²³I stane se v onen den, že odpovím, je Hospodinův výrok, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi.

²⁴Země odpoví obilí, novému vínu a oleji a ony odpovědí Jizreelu.

²⁵Zaseji si ji do země a slituji se nad Ló–ruchámou. Řeknu Ló–amímu: Ty jsi můj lid a on řekne: Můj Bože!