Numeri 35

¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka:

²Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich,

³Aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich.

⁴Podměstí pak měst, kteráž dáte Levítům, vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol.

⁵Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů, na poledne též dva tisíce loktů, také na západ dva tisíce loktů, i na půlnoci dva tisíce loktů, tak aby bylo město v prostředku. Ta bude míra podměstí měst jejich.

⁶Z těch pak měst, kteráž dáte Levítům, oddělíte šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by někoho zabil; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města.

⁷I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich.

⁸Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům.

⁹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

¹⁰Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské,

¹¹Vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření.

¹²A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu.

¹³Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete.

¹⁴Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště.

¹⁵Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření.

¹⁶Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

¹⁷Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

¹⁸Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový.

¹⁹Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho.

²⁰Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel;

²¹Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane.

²²Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu;

²³Aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho:

²⁴Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto.

²⁵A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým.

²⁶Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl,

²⁷A přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví.

²⁸Nebo v městě útočiště svého bydliti má, dokudž by neumřel kněz nejvyšší. Když by pak umřel kněz nejvyšší, navrátí se vražedlník do země vládařství svého.

²⁹A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich.

³⁰Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt.

³¹Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře.

³²Aniž také vezmete výplaty od toho, kterýž utekl do města útočiště svého, aby se navrátil k bydlení do země své, prvé než by umřel kněz,

³³Abyste nepoškvrnili země, v níž jste. Nebo krev taková poškvrnila by země, aniž také země očištěna býti může od krve, kteráž jest vylita na ní, jediné krví toho, kterýž vylil ji.

³⁴Protož nepoškvrňujte země, v kteréž bydlíte, kdežto já přebývám; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských.

Numeri 35

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi v moábských stepích u Jordánu naproti Jerichu:

²Přikaž synům Izraele, aby dali Lévijcům ze svého dědičného vlastnictví města k bydlení. A také dejte Lévijcům pastviny okolo měst.

³Města budou pro ně k bydlení a jejich pastviny budou pro jejich dobytek, jejich stáda a pro všechna jejich zvířata.

⁴Městské pastviny, které dáte Lévijcům, budou sahat tisíc loket na všechny strany od městské zdi.

⁵Venku za městem odměříte dva tisíce loket na stranu východní, dva tisíce loket na stranu jižní, dva tisíce loket na stranu západní, dva tisíce loket na stranu severní a město bude uprostřed. To budou jejich městské pastviny.

⁶Města, která dáte Lévijcům, budou zahrnovat šest útočištných měst, která ustanovíte, aby tam mohl utéct vrah, a k nim přidáte dvaačtyřicet dalších měst.

⁷Všech měst, která dáte Lévijcům, bude osmačtyřicet; města sama a jejich pastviny.

⁸Co se týče měst, která dáte z vlastnictví synů Izraele, od velkého dáte více a od menšího dáte méně; každý dá ze svých měst Lévijcům podle svého dědictví, které obdrží.

⁹Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

¹⁰Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až projdete Jordánem do kenaanské země,

¹¹zřídíte si města, která budou vašimi útočištnými městy, kam bude moci utéct vrah, který nedopatřením zabil člověka.

¹²Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, takže vrah nezemře, dokud se nepostaví před pospolitostí k soudu.

¹³Toto jsou města, která ustanovíte: budete mít šest útočištných měst.

¹⁴Tři města ustanovíte na druhé straně Jordánu a tři města ustanovíte v kenaanské zemi; to budou útočištná města.

¹⁵Pro syny Izraele, pro hosta i pro příchozího mezi nimi bude těchto šest měst útočištěm, aby tam mohl utéct každý, kdo nedopatřením zabil člověka.

¹⁶Jestliže ho udeří železným předmětem, takže zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen.

¹⁷Jestliže ho udeří kamenem, kterým je možno usmrtit, a on skutečně zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen.

¹⁸Anebo jestliže ho udeří dřevěným předmětem, kterým je možno usmrtit, a on skutečně zemře, je vrahem; ten vrah bude jistě usmrcen.

¹⁹Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho potká, usmrtí ho.

²⁰Jestliže někdo srazí někoho z nenávisti či na něj hodí něco se zlým úmyslem, takže zemře,

²¹anebo jej z nepřátelství udeří rukou, takže zemře, ten, kdo zabil, bude jistě usmrcen, je vrahem. Krevní mstitel toho vraha usmrtí, jakmile ho potká.

²²Jestliže však někdo srazí někoho náhle bez nepřátelství či na něj hodí jakýkoliv předmět bez zlého úmyslu

²³anebo na něj nechá z nepozornosti padnout jakýkoliv kámen, kterým je možno usmrtit, takže zemře, ačkoliv nebyl jeho nepřítelem a neusiloval o jeho zlo,

²⁴tehdy bude pospolitost soudit mezi tím, kdo zabil, a krevním mstitelem podle těchto právních nařízení.

²⁵Pospolitost vysvobodí vraha z ruky krevního mstitele a pospolitost jej přivede zpět do jeho útočištného města, kam utekl. V něm zůstane do smrti velekněze, který byl pomazán posvátným olejem.

²⁶Jestliže však vrah vyjde z území svého útočištného města, kam utekl,

²⁷a dopadne jej krevní mstitel mimo území jeho útočištného města, pokud krevní mstitel vraha zabije, není na něm krev,

²⁸neboť vrah musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze a teprve po smrti velekněze se může vrátit do země svého vlastnictví.

²⁹Toto bude vaše právní ustanovení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlech.

³⁰Kdokoliv by zabil člověka, podle svědectví svědků bude ten vrah zabit. Jeden svědek nebude vypovídat proti člověku, aby byl usmrcen.

³¹Nevezmete výkupné za život vraha. Je to ⌈ničema vinný smrtí;⌉ jistě bude usmrcen.

³²Nevezmete výkupné za toho, který utekl do svého útočištného města, aby se mohl vrátit a bydlet ve své zemi před smrtí velekněze.

³³Neznesvětíte zemi, ve které jste, neboť krev znesvěcuje zemi a země nebude usmířena za krev, která v ní byla vylita, jinak než krví toho, kdo ji prolil.

³⁴Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, v níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele.