Nehemiáš 5

¹Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy.

²Nebo někteří pravili: Synů a dcer máme tak mnoho, že za ně obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli.

³Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto.

⁴Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své,

⁵Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.

⁶Protož rozhněval jsem se velmi, když jsem slyšel křik jejich a slova taková.

⁷I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval přednějším a knížatům, řka jim: Vy jste ti, jenž obtěžujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždění veliké.

⁸A řekl jsem jim: My vyplacujeme bratří své Židy, kteříž prodáni byli pohanům, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratří vaše, anobrž což je sobě prodávati budete? Kteřížto umlkli a nenalezli odpovědi.

⁹Řekl jsem dále: Není to dobře, což děláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů, nepřátel našich?

¹⁰I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpusťme jim medle ten dluh.

¹¹Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béřete.

¹²Odpověděli: Navrátíme, aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou, aby tak učinili.

¹³Vytřásl jsem také podolek svůj, a řekl jsem: Tak vytřes Bůh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak buď vytřesený a prázdný. I řeklo všecko shromáždění: Amen, a chválili Hospodina. I učinil lid tak.

¹⁴Anobrž také ode dne, v němž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratří moji pokrmu knížecího jsme nejedli,

¹⁵Ješto vývodové prvnější, kteříž byli přede mnou, obtěžovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, čehož jsem já nečinil, boje se Boha.

¹⁶Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k dílu.

¹⁷Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob, a kteříž přicházeli k nám z národů okolních, jídali u stolu mého.

¹⁸Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnů všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten.

¹⁹Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto.

Nehemiáš 5

¹Nastalo velké volání lidu a jejich žen proti jejich bratrům Judejcům.

²Někteří říkali: Našich synů a našich dcer ⌈je mnoho.⌉ ⌈Musíme dostat⌉ obilí, abychom se najedli a zůstali naživu.

³Jiní říkali: Dáváme do zástavy svá pole, své vinice a své domy, abychom dostali obilí v tomto hladu.

⁴A jiní říkali: Na svá pole a své vinice jsme si vypůjčili peníze na královskou daň.

⁵⌈A nyní je naše tělo jako tělo našich bratrů⌉ a naši synové jsou jako jejich synové; avšak hle, my musíme nechávat podmanit své syny a své dcery za otroky a některé z našich dcer již byly podmaněny; jsme bezmocní, když naše pole a naše vinice patří jiným.

⁶Když jsem uslyšel jejich úpěnlivý křik a tato slova, hrozně jsem se rozzlobil.

⁷⌈Porozmýšlel jsem o tom⌉ a vedl jsem při proti šlechticům a správcům. Řekl jsem jim: Vymáháte lichvářský úrok od svých bratrů! A svolal jsem proti nim velké shromáždění.

⁸Řekl jsem jim: My, pokud ⌈jsme mohli,⌉ vykupovali jsme své bratry Judejce, prodané pohanským národům. A vy dokonce prodáváte své bratry, aby byli zase prodáni nám! Mlčeli a nenašli slov.

⁹Dále jsem řekl: To, co děláte, není dobré! Cožpak nebudete žít v bázni před naším Bohem, abyste nebyli na potupu pohanským národům, našim nepřátelům?

¹⁰Také já, moji bratři a moji služebníci jsme jim půjčovali peníze a obilí. Odpusťme jim ten úrok.

¹¹Vraťte jim ještě dnes jejich pole, jejich vinice, jejich olivové háje a jejich domy i úrok z peněz, obilí, nového vína a oleje, které jste jim půjčili.

¹²Nato řekli: Vrátíme a nebudeme od nich nic požadovat. Učiníme tak, jak říkáš. Pak jsem svolal kněze a nechal je přísahat, že budou jednat podle tohoto slova.

¹³Vytřepal jsem i záhyb svého oděvu a řekl jsem: Takto ať Bůh vytřepe z jeho domu a z jeho majetku každého, kdo nenaplní toto slovo; takto bude vytřepán a vyprázdněn. Nato celé shromáždění řeklo: Amen a chválilo Hospodina. Potom lid jednal podle tohoto slova.

¹⁴Navíc ode dne, kdy mě král ustanovil, abych byl jejich místodržitelem v judské zemi, od dvacátého roku až do třicátého druhého roku vlády krále Artaxerxa, po dvanáct let, jsem já ani moji bratři nejedli potravu určenou pro místodržitele.

¹⁵Dřívější místodržitelé, kteří byli přede mnou, zatěžovali lid a brali od něj potravu a víno a ⌈k tomu⌉ čtyřicet šekelů stříbra. Také jejich služebníci svévolně panují nad lidem. Ale já jsem to nedělal z bázně před Bohem.

¹⁶Také jsem se zapojil do práce na těchto hradbách. Pole jsme nekoupili, ale všichni moji služebníci tam byli shromážděni k práci.

¹⁷Dále u mého stolu byli Judejci a správci, sto padesát mužů, a ti, kteří k nám přišli z pohanských národů okolo nás.

¹⁸Na jeden den bylo připravováno toto: Jeden býk a šest vybraných ovcí; také pro mě připravovali drůbež a každých deset dnů množství různých druhů vína. Přitom jsem nepožadoval potravu určenou pro místodržitele, protože služba už tak dost zatěžovala tento lid.

¹⁹Pamatuj na mě, ⌈můj Bože,⌉ k mému dobru, na všechno, co jsem učinil pro tento lid.