Micheáš 4

¹Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové.

²A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

³Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy. I skují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

⁴Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila.

⁵Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků.

⁶V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle činil.

⁷I dám té kulhavé potomky, a pryč zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky.

⁸A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první, a království k dceři Jeruzalémské.

⁹Pročež nyní tak velice křičíš? Zdaliž není žádného krále v tobě? Zdali rádce tvůj zahynul, že tě zachvátila bolest jako rodičku?

¹⁰Pracujž ku porodu a úpěj, dcero Sionská, jako rodička; nebo již vyjdeš z města, a budeš bydliti na poli, a přijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých.

¹¹Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše.

¹²Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho, že je shromažďuje jako snopy na humno.

¹³Vstaniž a mlať, dcero Sionská; nebo rok tvůj učiním železný, a kopyta tvá učiním ocelivá. I zetřeš národy mnohé, a posvětím Hospodinu jmění jejich, a zboží jejich Pánu vší země.

Micheáš 4

¹I stane se v ⌈posledních dnech,⌉ že hora Hospodinova domu bude stát pevně jako ⌈přední z hor⌉ a bude vyvýšena nad návrší. Budou k ní proudit lidé

²a mnohé národy přijdou a řeknou: Pojďte a vystupme na Hospodinovu horu, do domu ⌈Boha Jákobova.⌉ Bude nás učit svým cestám a my budeme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sijónu vyjde zákon a Hospodinovo slovo z Jeruzaléma.

³Bude soudit mezi mnohými národy, kárat mocné ⌈a vzdálené⌉ národy. I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ proti národu nepozdvihne meč a nebudou se již učit boji.

⁴Každý bude pobývat pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo ho nevyděsí. Vždyť ⌈promluvila ústa Hospodina⌉ zástupů.

⁵⌈Každý národ chodí⌉ ve jménu ⌈svého boha,⌉ ale my budeme ⌈chodit ve jménu Hospodina,⌉ našeho Boha, navěky a navždy.

⁶⌈V onen den, je Hospodinův výrok, posbírám kulhavou a shromáždím zapuzenou, tu, s níž jsem jednal zle.

⁷Proměním kulhavou v ostatek, vyhnanou v mocný národ. A Hospodin nad nimi bude kralovat na hoře Sijón od nynějška až navěky.

⁸A ty, ⌈věži stáda,⌉ kopci dcery sijónské, k tobě ⌈přijde, vrátí se⌉ prvotní vláda, království jeruzalémské dcery.

⁹Proč nyní tak křičíš? Což v tobě není král? Cožpak zahynul tvůj rádce, že se tě zmocnily porodní bolesti jako rodičky?

¹⁰Svíjej se bolestí a křič jako rodička, dcero sijónská, neboť nyní vyjdeš z města, budeš přebývat na poli a přijdeš až do Babylona. Tam budeš zachráněna, tam tě Hospodin vykoupí z ruky tvých nepřátel.

¹¹Nyní se proti tobě shromáždily mnohé národy, které říkají: Ať je znesvěcen, ať se naše oči vynadívají na Sijón.

¹²Oni však neznají Hospodinovy úmysly, nerozumějí jeho plánu, že je shromáždil jako snopy na humno.

¹³Povstaň a mlať, dcero sijónská, neboť tvé rohy proměním v železo, tvá kopyta proměním v bronz a rozdrtíš mnohé národy. Jejich nekalý zisk pro Hospodina zasvětím zkáze a jejich majetek pro ⌈Pána celé země.⌉

¹⁴Nyní se houfuj, dcero loupežné hordy. Nachystal na nás obležení. Holí budou bít po tváři soudce Izraele.