Lukáš 12

¹A v tom, když se na tisíce lidu sešlo, tak že jedni druhé velmi tlačili, počal mluviti k učedlníkům svým: Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů, kterýž jest pokrytství.

²Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; aniž jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno.

³Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách.

⁴Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili.

⁵Ale ukážiť vám, koho se máte báti: Bojte se toho, kterýž, když zabije, má moc uvrci do pekelného ohně. Jistě pravím vám, toho se bojte.

⁶Zdaliž nebývá pět vrabečků prodáváno za dva penížky? A jeden z nich není v zapomenutí před Bohem.

⁷Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni v počtu jsou. Protož nebojtež se, mnohoť vy vrabečků převyšujete.

⁸Pravímť pak vám: Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi, i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími.

⁹Kdož by mne pak zapřel před lidmi, zapřínť bude před anděly Božími.

¹⁰A každý kdož dí slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale tomu, kdož by se Duchu svatému rouhal, nebudeť odpuštěno.

¹¹Když pak vás voditi budou do škol a k vládařům a k mocným, nepečujte, kterak aneb co byste odpovídali, aneb co byste mluvili.

¹²Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.

¹³I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.

¹⁴A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcím aneb děličem nad vámi?

¹⁵I řekl jim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.

¹⁶Pověděl pak jim podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.

¹⁷I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním? Nebo nemám, kde bych shromáždil úrody své.

¹⁸I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své, a větších nastavím, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.

¹⁹A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pí, měj dobrou vůli.

²⁰I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

²¹Takť jest, kdož sobě poklady shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

²²Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďte pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.

²³Život více jest nežli pokrm, i tělo nežli oděv.

²⁴Patřte na havrany, žeť nesejí, ani nežnou, a nemají špižírny {pivnice}, ani stodoly a však Bůh živí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?

²⁵A kdož pak z vás pečlivě mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?

²⁶Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč se o jiné věci staráte?

²⁷Patřte na kvítí, kterak rostou, nedělají, ani předou, pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.

²⁸A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?

²⁹I vy nehledejtež toho, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to roztržité mysli buďte.

³⁰Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají, Otec pak váš ví, že těch věcí potřebujete.

³¹Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.

³²Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.

³³Prodávejte statky své, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne v nebesích, kdež zloděj dojíti nemůž, aniž mol kazí.

³⁴Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.

³⁵Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.

³⁶A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.

³⁷Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a vsadí je za stůl, a chodě, bude jim sloužiti.

³⁸A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetím bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou ti služebníci,

³⁹Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.

⁴⁰Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.

⁴¹I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm?

⁴²I dí Pán: Kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm?

⁴³Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí.

⁴⁴V pravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

⁴⁵Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a děvky, a jísti a píti i opíjeti se:

⁴⁶Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými.

⁴⁷Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého, a nebyl hotov, a nečinil podlé vůle jeho, bit bude velmi.

⁴⁸Ale kterýž neznal, a činil hodné věci trestání, bit bude méně. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť mnoho poručili, víceť požádají od něho.

⁴⁹Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?

⁵⁰Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem ssoužen, dokudž se nevykoná!

⁵¹Což se domníváte, že bych přišel pokoj uvésti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení.

⁵²Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domě rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem.

⁵³Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.

⁵⁴Pravil také i zástupům: Když vídáte oblak, an vzchází od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.

⁵⁵A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť.

⁵⁶Pokrytci, způsob země i nebe umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nesoudíte?

⁵⁷Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého?

⁵⁸Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře.

⁵⁹Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.

Lukáš 12

¹Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; ⌈začal říkat nejprve svým učedníkům: „Mějte se na pozoru⌉ před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím.

²Není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

³Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jste pověděli do ucha v pokojích, bude vyhlášeno ze střech.

⁴Pravím vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili.

⁵Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má pravomoc vás po zabití uvrhnout do Gehenny. Ano, pravím vám, toho se bojte.

⁶Což se neprodává pět vrabců za dva haléře? A ani jeden z nich není zapomenut před Bohem.

⁷Vždyť i všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se! Jste cennější než mnoho vrabců.

⁸Pravím vám: Ke každému, kdo by se ke mně přiznal před lidmi, se i Syn člověka přizná před Božími anděly.

⁹Kdo mne však před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími anděly.

¹⁰A každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Tomuvšak, kdo by se rouhal Svatému Duchu, odpuštěno nebude.

¹¹Když by vás vedli do synagog a před vlády a vrchnosti, nestarejte se, jak [a čím] byste se obhájili nebo co byste řekli.

¹²Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci.“

¹³Někdo ze zástupu mu řekl: „Učiteli, řekni mému bratru, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“

¹⁴On mu řekl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“

¹⁵Řekl jim: „Mějte se na pozoru a střezte se před každou chamtivostí, neboť ⌈i když má někdo nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co vlastní⌉.“

¹⁶Řekl jim podobenství: „Jednomu bohatému člověku přinesla země hojnou úrodu.

¹⁷A on v sobě o tom rozvažoval a říkal: Co budu dělat? Vždyť nemám, kam bych svou úrodu shromáždil.

¹⁸Pak řekl: Udělám toto: Zbořím své stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a zásoby.

¹⁹A řeknu své duši: Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se.

²⁰Bůh mu však řekl: Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil?

²¹Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.“

²²Řekl [svým] učedníkům: „Proto vám pravím: Nepečujte úzkostlivě o [svůj] život, co byste jedli, ani o tělo, co byste si oblékli.

²³Neboť život je víc než pokrm a tělo víc než oděv.

²⁴Pozorně si všimněte havranů, že nesejí ani nežnou, nemají komory ani stodoly, a Bůh je živí. Oč jste vy cennější než ptáci!

²⁵Kdo z vás dokáže úzkostlivou péčí přidat k délce svého věku [jediný] loket?

²⁶Nemůžete–li tedy ani to nejmenší, proč se úzkostlivě staráte o to ostatní?

²⁷Pozorně si všimněte lilií, jak rostou; ⌈nepracují ani nepředou⌉. Avšak pravím vám, ani Šalomoun v celé své slávě nebyl tak oblečen jako jedna z nich.

²⁸Jestliže tedy Bůh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra se hodí do pece, čím spíše obleče vás, malověrní.

²⁹Ani vy nehledejte, co byste jedli a co byste pili, a nezneklidňujte se tím.

³⁰Toto všechno horlivě hledají národy tohoto světa. Váš Otec ví, že to potřebujete.

³¹Hledejte však jeho království, a toto vám bude přidáno.

³²Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

³³Prodejte svůj majetek a dejte almužnu. Udělejte si měšce, které nevetšejí, nevyčerpatelný poklad v nebesích, kde nepřichází zloděj ani neničí mol.

³⁴Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

³⁵„Ať jsou vaše bedra přepásána a vaše lampy hořící.

³⁶Buďte podobni lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatební hostiny, aby mu, jakmile přijde a zatluče, hned otevřeli.

³⁷Blahoslavení ti otroci, které pán, až přijde, nalezne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, uloží je u stolu, přistoupí a bude je obsluhovat.

³⁸A přijde–li o druhé nebo třetí noční hlídce a nalezne je tak, blahoslavení jsou ti otroci.

³⁹To vězte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, [zůstal by vzhůru a] nedovolil by mu prokopat se do domu.

⁴⁰Také vy buďte připraveni, protože neznáte hodinu, v níž Syn člověka přijde.“

⁴¹Petr řekl: „Pane, říkáš toto podobenství jen nám, nebo také všem?“

⁴²A Pán řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin?

⁴³Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí.

⁴⁴Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem.

⁴⁵Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: Můj pán dlouho nepřichází, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se,

⁴⁶přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými.

⁴⁷Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.

⁴⁸Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“

⁴⁹„Oheň jsem přišel uvrhnout na zemi; a jak chci, aby se již vznítil!

⁵⁰Křtem mám být pokřtěn, a jak jsem svírán, dokud se nedokoná!

⁵¹Myslíte, že jsem přišel dát na zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení.

⁵²Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět lidí rozděleno: tři proti dvěma a dva proti třem;

⁵³budou rozděleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti své snaše a snacha proti tchyni.“

⁵⁴Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: Přijde prudký déšť. A bývá to tak.

⁵⁵A když vane jižní vítr, říkáte: Bude horko. A bývá.

⁵⁶Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte?“

⁵⁷„Proč i sami od sebe nerozsuzujete, co je správné?

⁵⁸Když jdeš se svým protivníkem k vládci, usiluj o vyrovnání s ním už cestou, aby tě nevlekl k soudci a soudce tě nepředal biřici a biřic tě neuvrhl do vězení.

⁵⁹Pravím ti, že odtamtud jistě nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“