Lukáš 10 Porovnání: Kralická vs ČSP
Lukáš 10
1Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.
2A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.
3Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.
4Nenostež pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.
5A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprvé rcete: Pokoj tomuto domu.
6A bude-liť tu syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.
7A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest, nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
8Ale do kteréhožkoli města vešli byste, a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.
9A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.
10A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:
11Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.
12Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude než tomu městu.
13Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.
14A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.
15A ty Kafarnaum, kteréž jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.
16Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.
17Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.
18I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
19Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.
20A však z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
21V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je nemluvňátkům. Ovšem, Otče, nebo se tak líbilo před tebou.
22Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
23A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.
24Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, ale neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, ale neslyšeli.
25A aj, jeden zákonník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?
26A on řekl jemu: V zákoně co jest psáno? Kterak čteš?
27A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.
28I řekl mu: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.
29On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?
30I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.
31I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.
32Též i Levíta přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.
33Samaritán pak jeden, cestou se ubíraje, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.
34A přistoupiv, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
35Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl jemu: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.
36Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?
37A on řekl: Ten, kterýž prokázal milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
38I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
39A ta měla sestru, jménem Marii, kteráž seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.
40Ale Marta pečlivá byla při mnohé službě. Kteráž přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
41A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
42Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kteráž nebude odjata od ní.
Lukáš 10
1Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je ⌈před sebou⌉ po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.
2Říkal jim: „Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
3Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.
5Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: Pokoj tomuto domu!
6A bude–li tam syn pokoje, váš pokoj na něm spočine; ne–li, navrátí se k vám.
7V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, ⌈co vám dají⌉, neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.
8A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,
9uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: Přiblížilo se k vám Boží království.
10Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
11I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království.
12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.“
13„Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.
14Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.
15A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš!
16Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“
17Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“
18Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.
19Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.
20Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21V tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak ⌈se ti zalíbilo⌉.“
22„Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“
23V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
24Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“
25A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: „Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?“
26On mu řekl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27On odpověděl: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“
28Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.
31Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.
32Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.
33Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.
34Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka, zavezl do hostince a postaral se o něj.
35Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet.
36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
38[Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala [do svého domu].
39Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo.
40Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,
42jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“
Porozumění Kralická vs ČSP v Lukáš 10
Kralická (CzeBKR)
Bible kralická - Čeština 16. století, klenot české literatury a reformace.
ČSP
Český studijní překlad - Přesný a moderní překlad s důrazem na původní jazyky.
Prohlížíte si vedle sebe srovnání Lukáš 10 v překladech Kralická a ČSP. Porovnání těchto dvou verzí může pomoci objasnit nuance původního textu.
Klíčové srovnání: Lukáš 10:16
"Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal."
"Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.“"
