Leviticus 22

¹I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²Mluv Aronovi a synům jeho, ať se zdržují od věcí těch, kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských, a ať nepoškvrňují jména svatého mého v tom, což mi oni posvěcují: Já jsem Hospodin.

³Rci jim: Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem, kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu, když nečistota jeho na něm jest, vyhlazena bude duše ta od tváři mé: Já jsem Hospodin.

⁴Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný, aneb tok semene trpící, nebude jísti z věcí posvěcených, dokavadž by se neočistil. A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého, aneb toho, z něhož by vyšlo símě scházení,

⁵Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu, jímž by se poškvrnil, aneb člověka, pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho:

⁶Člověk, kterýž by se čehokoli toho dotekl, nečistý bude až do večera, a nebude jísti z věcí posvěcených, leč by umyl tělo své vodou.

⁷A po západu slunce čistý bude, a potom bude moci jísti z věcí posvěcených, nebo pokrm jeho jest.

⁸Mrchy a udáveného jísti nebude, aby se tím nepoškvrnil: Já jsem, Hospodin.

⁹Protož ostříhati budou přisluhování mých, aby hříchů na se neuvedli, a nezemřeli v něm, proto že je zprznili: Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich.

¹⁰Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených.

¹¹Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho.

¹²Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z obětí vzhůru pozdvižených, totiž věcí svatých, nebude jísti.

¹³Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho.

¹⁴Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu tu věc posvěcenou,

¹⁵Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu,

¹⁶A neuvozovali na ně pokuty za provinění, že jedli věci posvěcené jejich; nebo já jsem Hospodin, kterýž jich posvěcuji.

¹⁷Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:

¹⁸Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných, kteříž jsou v Izraeli, obětovali obět svou vedlé všech slibů svých, vedlé všech darů dobrovolných svých, kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou:

¹⁹Z dobré vůle své obětovati budete samce bez poškvrny, z skotů, z ovcí a z koz.

²⁰Což by koli mělo na sobě vadu, nebudete toho obětovati; nebo nebude příjemné od vás.

²¹Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu, vykonávaje slib svůj, aneb dobrovolný dar, buď z skotů, aneb z bravů: ať jest bez vady, aby bylo příjemné; nebudeť žádné poškvrny na něm.

²²Slepého aneb polámaného, osekaného aneb uhřivého, prašivého aneb s lišeji, takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův.

²³Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy, v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš, ale za slib nebude příjemný.

²⁴Ztlačeného aneb ztlučeného, odtrženého, vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu; neučiníte toho v zemi vaší.

²⁵A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí, nebo porušení jejich jest na nich; vadu mají, nebudou příjemné od vás.

²⁶Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:

²⁷Vůl neb beran, aneb koza, když se urodí, za sedm dní při matce své zanecháno bude, osmého pak dne i potom bude příjemné k oběti ohnivé Hospodinu.

²⁸Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne.

²⁹A když byste obětovali obět chvály Hospodinu, dobrovolně ji obětovati budete.

³⁰V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní ničeho až do jitra: Já jsem Hospodin.

³¹Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je: Já jsem Hospodin.

³²A nepoškvrňujte jména svatého mého, i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských: Já jsem Hospodin posvětitel váš,

³³Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já jsem Hospodin.

Leviticus 22

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

²Promluv k Áronovi a jeho synům, aby se svatými dary synů Izraele, které mi posvěcují, jednali s úctou, aby neznesvětili mé svaté jméno. Já jsem Hospodin.

³Řekni jim: Kdokoliv ze všech vašich potomků ve vašich pokoleních by přistoupil ke svatým darům, jež synové Izraele zasvěcují Hospodinu, a byla na něm nečistota, takový člověk bude přede mnou vyhlazen. Já jsem Hospodin.

⁴Kdokoliv z potomstva Áronova by byl postižen malomocenstvím či trpěl výtokem, nebude jíst ze svatých věcí, dokud nebude čistý. Ten, kdo by se dotkl čehokoliv znečištěného mrtvým nebo muže, z něhož vyšel výron semene,

⁵nebo ten, kdo by se dotkl jakékoliv havěti, která je pro něj nečistá, nebo člověka, který je pro něj nečistý jakoukoliv nečistotou,

⁶ten, kdo by se toho dotkl, bude nečistý až do večera a nebude jíst ze svatých věcí, dokud si neumyje tělo vodou.

⁷Až zajde slunce, bude čistý, potom může jíst ze svatých věcí, neboť je to jeho pokrm.

⁸Zdechlinu ani rozsápané zvíře nebude jíst, aby se s ním poskvrnil. Já jsem Hospodin.

⁹Ať zachovávají můj řád, aby na sobě nenesli hřích a nezemřeli kvůli němu, protože by to znesvětili. Já jsem Hospodin, který je posvěcuji.

¹⁰Nikdo cizí nebude jíst ⌈svaté věci.⌉ Ani příchozí u kněze či najatý nebude jíst svaté věci.

¹¹Když ale kněz koupí někoho za stříbro do vlastnictví, ten může z toho jíst a také potomci jeho domu mohou jíst z jeho pokrmu.

¹²Když se dcera kněze vdá za někoho cizího, nebude jíst ze svatých darů pozdvihování.

¹³Když však dcera kněze ovdoví či bude zapuzená a nebude mít potomka a vrátí se do domu svého otce jako v mládí, může jíst z pokrmu svého otce. Ale nikdo cizí z toho jíst nebude.

¹⁴Jestliže by někdo jedl svaté věci nedopatřením, přidá k tomu pětinu a dá ty svaté věci knězi.

¹⁵Neznesvětí svaté dary synů Izraele, které Izraelci přinášejí Hospodinu,

¹⁶takže by na ně uvalili ⌈trest za provinění,⌉ že jedli jejich svaté dary; neboť já jsem Hospodin, který je posvěcuji.

¹⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

¹⁸Promluv k Áronovi, k jeho synům a ke všem synům Izraele a řekni jim: Když bude kdokoliv z domu Izraele a z příchozích v Izraeli přinášet svůj obětní dar za jakýkoliv slib či jakoukoliv dobrovolnou oběť, která se Hospodinu přináší jako zápalná oběť,

¹⁹abyste došli zalíbení, musí to být samec bez vady ze skotu, ovcí nebo koz.

²⁰Nic, na čem je vada, nebudete přinášet, neboť byste nedošli zalíbení.

²¹Když někdo chce přinést Hospodinu obětní hod pokojné oběti jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolnou oběť ze skotu nebo bravu, bude to zvíře bez vady, abyste došli zalíbení; nebude na něm žádná vada.

²²Slepé nebo se zlomeninou nebo zmrzačené nebo s bradavicí nebo s hnisavou ranou nebo s lišejem, takové nepřinesete Hospodinu; z nich nebudete dávat ohnivé oběti Hospodinu na oltář.

²³Býka nebo ovci s příliš dlouhými či zakrslými končetinami můžeš obětovat jako dobrovolnou oběť, ale jako splnění slibu nenajde zalíbení.

²⁴Zvíře s rozmáčknutými, rozdrcenými, odtrženými či odříznutými varlaty nepřinesete Hospodinu; ve své zemi to nebudete dělat.

²⁵Ani od cizince nepřinesete pokrm svému Bohu z ničeho takového, neboť je na nich poškození, je na nich vada, nezískají vám zalíbení.

²⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

²⁷Když se narodí býček nebo jehně nebo kůzle, bude sedm dní pod svou matkou; od osmého dne a nadále získá zalíbení jako obětní dar ohnivé oběti pro Hospodina.

²⁸Nezabijete krávu či ovci a s ní její mládě v jeden den.

²⁹Když obětujete Hospodinu oběť díků, obětujte ji tak, abyste došli zalíbení.

³⁰Ať se sní v ten den, neponechte z ní nic do rána. Já jsem Hospodin.

³¹Zachovávejte mé příkazy a plňte je. Já jsem Hospodin.

³²Neznesvěcujte mé svaté jméno, abych byl posvěcen mezi syny Izraele. Já jsem Hospodin, který vás posvěcuji,

³³který jsem vás vyvedl z egyptské země, abych byl vaším Bohem. Já jsem Hospodin.