Leviticus 13

¹Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:

²Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb prašivina, aneb poškvrna pobělavá, a bylo by na kůži těla jeho něco podobného k ráně malomocenství: tedy přiveden bude k Aronovi knězi, aneb k některému z synů jeho kněží.

³I pohledí kněz na ránu, kteráž jest na kůži těla jeho. Jestliže chlupové na té ráně zbělejí, a ta rána bude-li na pohledění hlubší nežli jiná kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří ji kněz, za nečistého vyhlásí jej.

⁴Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho, a rána ta nebyla by hlubší nežli jiná kůže, a chlupové její nezběleli by: tedy rozkáže zavříti kněz majícího takovou ránu za sedm dní.

⁵Potom pohledí na něj kněz v den sedmý, a jestli rána ta zůstává tak před očima jeho a nerozmáhá se po kůži: tedy rozkáže ho zavříti kněz po druhé za sedm dní.

⁶I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé, a jestliže ta rána pozčernalá bude, a nerozmohla by se po kůži: tedy za čistého vyhlásí ho kněz, nebo prašivina jest. I zpéře roucha svá a čistý bude.

⁷Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho, již po ukázání se knězi k očištění svému, tedy ukáže se znovu knězi.

⁸I pohledí na něj kněz, a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži jeho, za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo malomocenství jest.

⁹Rána malomocenství když bude na člověku, přiveden bude k knězi.

¹⁰I pohledí na něj kněz, a bude-li oteklina bílá na kůži, až by učinila chlupy bílé, byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině:

¹¹Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho. Protož za nečistého vyhlásí jej kněz, a nedá ho zavříti, nebo zjevně nečistý jest.

¹²Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži, a přikrylo by malomocenství všecku kůži nemocného, od hlavy jeho až do noh jeho, všudy kdež by kněz očima viděti mohl:

¹³I pohledí na něj kněz, a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo jeho, tedy za čistého vyhlásí nemocného. Nebo všecka ta rána v bělost se změnila, protož čistý jest.

¹⁴Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso, nečistý bude.

¹⁵I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého, nebo to maso živé nečisté jest, malomocenství jest.

¹⁶Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost, tedy přijde k knězi.

¹⁷A vida kněz, že obrátila se rána ta v bělost, za čistou vyhlásí ji; čistá jest.

¹⁸Když by pak byl na kůži těla vřed, a byl by zhojen,

¹⁹Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá, aneb poškvrna pobělavá a náryšavá, tedy ukázána bude knězi.

²⁰A vida kněz, že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže, a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána malomocenství jest, kteráž na vředu vyrostla.

²¹Pakli, když pohledí na ni kněz, uzří, že chlupové nezběleli na něm, a není nižší nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalé místo, tedy zavře ho kněz za sedm dní.

²²Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži, za nečistého vyhlásí jej kněz; rána malomocenství jest.

²³Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém, a nerozmáhala by se, znamení toho vředu jest; protož za čistého vyhlásí jej kněz.

²⁴Tělo, na jehož kůži byla by spálenina od ohně, a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá toliko:

²⁵Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou se, způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol: malomocenství jest, kteréž zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo rána malomocenství jest.

²⁶Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého, a že nižší není nežli jiná kůže, ale že jest pozčernalá, poručí ho zavříti kněz za sedm dní.

²⁷I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; nebo rána malomocenství jest.

²⁸Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění od spáleniny jest; za čistého vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest.

²⁹Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy,

³⁰Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší nežli jiná kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo poškvrna černá jest; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest.

³¹Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob její není hlubší nežli jiná kůže, a že není vlasu černého na ní: zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní.

³²I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže:

³³Tedy oholen bude člověk ten, ale poškvrny té černé nedá holiti. I dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé.

³⁴I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého, a jestliže se nerozmohla poškvrna černá dále po kůži, a místo její není-li hlubší nežli jiná kůže: za čistého vyhlásí ho kněz, i zpéře roucha svá a čistý bude.

³⁵Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži, již po očištění jeho,

³⁶Tedy pohledí na ni kněz, a uzří-li, že se dále rozmohla ta poškvrna černá po kůži, nebude více šetřiti vlasu žlutého; nečistý jest.

³⁷Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho, a černý vlas vzrostl by na ní, tedy zhojena jest ta poškvrna černá; čistý jest, a za čistého vyhlásí jej kněz.

³⁸Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny, totiž poškvrny pobělavé,

³⁹I pohledí kněz, a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny bílé, pozčernalé, tedy poškvrna bílá jest, kteráž na kůži zrostla; čistý jest.

⁴⁰Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest a čistý jest.

⁴¹Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho, nálysý jest a čistý jest.

⁴²Pakli na té lysině, aneb na tom oblysení byla by rána bílá a ryšavá, tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho, aneb na oblysení jeho.

⁴³I pohledí na něj kněz, a uzří-li oteklinu rány bílou a ryšavou na lysině jeho, aneb na oblysení jeho, jako způsob malomocenství na kůži těla:

⁴⁴Člověk malomocný jest a nečistý jest. Bez meškání za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho.

⁴⁵Malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a Nečistý, nečistý jsem! volati bude.

⁴⁶Po všecky dny, v nichž ta rána bude na něm, za nečistého jmín bude; nebo nečistý jest. Sám bydliti bude, vně za stany bude přebývání jeho.

⁴⁷Když by pak na rouchu byla rána malomocenství, buď na rouchu soukenném aneb na rouchu lněném,

⁴⁸Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny, buď na kůži aneb na každé věci kožené,

⁴⁹A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: rána malomocenství jest, ukázána bude knězi.

⁵⁰I pohledí kněz na tu ránu, a dá zavříti tu věc mající ránu za sedm dní.

⁵¹A pohledě na tu ránu dne sedmého, uzří-li, že se dále rozmohla ta rána na rouchu, neb po osnově anebo po outku, aneb na kůži, k čemuž by jí koli užíváno bylo: rána ta malomocenství rozjídavá jest, věc nečistá jest.

⁵²I spálí to roucho aneb osnovu, aneb outek z vlny neb ze lnu, aneb jakoukoli nádobu koženou, na níž by byla rána ta; nebo malomocenství škodlivé jest, protož ohněm spáleno bude.

⁵³Pakli pohledě kněz, uzřel by, že se nerozmohla rána ta na rouchu, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené:

⁵⁴Rozkáže kněz, aby zeprali tu věc, na níž byla by rána, i káže ji zavříti za sedm dní po druhé.

⁵⁵I pohledí kněz po zeprání té věci na ránu. Jestliže nezměnila rána barvy své, byť se pak nerozmohla dále, předce nečistá jest. Ohněm spálíš ji; nebo rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její.

⁵⁶Pakli pohledě kněz, uzřel by, an pozčernala rána po zeprání svém, odtrhne ji od roucha aneb od kůže, aneb od osnovy, aneb od outku.

⁵⁷Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, malomocenství rozjídající se jest. Ohněm spálíš věc tu, na kteréž by ta rána byla.

⁵⁸Roucho pak aneb osnovu, aneb outek, aneb kteroukoli nádobu koženou, když bys zepral, a odešla by od ní ta rána, ještě po druhé zpéřeš, a čisté bude.

⁵⁹Tenť jest zákon o ráně malomocenství na rouchu soukenném aneb lněném, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, kterak má za čistou aneb za nečistou uznána býti.

Leviticus 13

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

²Když bude mít někdo na kůži svého těla otok nebo vyrážku či světlou skvrnu a může se změnit na kůži jeho těla v ránu malomocenství, ať je přiveden ke knězi Áronovi či k některému z jeho synů, kněží.

³Kněz si prohlédne ránu na kůži jeho těla. Jestliže chlupy na ráně zbělely a rána vypadá hlubší než kůže jeho těla, je to rána malomocenství. Když to kněz uvidí, prohlásí ho za nečistého.

⁴Jestliže světlá skvrna na kůži jeho těla je bílá, ale nevypadá hlubší než kůže a jeho chlupy nezbělely, kněz uzavře člověka postiženého touto ranou na sedm dní.

⁵Sedmého dne ho kněz prohlédne, a jestliže mu rána připadá stejná, nerozšířila se po kůži, kněz ho uzavře na dalších sedm dní.

⁶Kněz ho prohlédne opět sedmého dne, a jestliže rána je vybledlá, nerozšířila se rána po kůži, kněz ho prohlásí za čistého; je to vyrážka. On si vypere šaty a bude čistý.

⁷Jestliže se však vyrážka dále šíří po kůži i poté, co se ukázal knězi ke svému očištění, ukáže se knězi opět.

⁸Když kněz uvidí, že se vyrážka po kůži rozšířila, prohlásí ho kněz za nečistého; je to malomocenství.

⁹Když bude na někom rána malomocenství, ať je přiveden ke knězi.

¹⁰Kněz ho prohlédne, a když je na kůži bílý otok, který zbělel chlupy a na otoku je živé maso,

¹¹je to chronické malomocenství na kůži jeho těla. Kněz ho prohlásí za nečistého; neuzavře ho, protože je nečistý.

¹²Jestliže se malomocenství rozbují dále po kůži, malomocenství pokryje celou kůži člověka postiženého ranou od hlavy až k chodidlům, ⌈všude, kam kněz dohlédne,⌉

¹³a kněz vidí, že malomocenství pokrylo celé jeho tělo, prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; celý zbělel, je čistý.

¹⁴V den, kdy by se na něm ukázalo živé maso, bude nečistý.

¹⁵Když kněz uvidí živé maso, prohlásí jej za nečistého. Živé maso je nečisté; je to malomocenství.

¹⁶Nebo když živé maso zase zbělí, přijde ke knězi,

¹⁷kněz ho prohlédne, a jestliže rána zbělí, kněz prohlásí člověka postiženého ranou za čistého; je čistý.

¹⁸Když se stane, že tělo, na jehož kůži byl vřed, se uzdraví,

¹⁹ale potom se na místě vředu objeví bílý otok nebo červenobílá světlá skvrna, ukáže se knězi.

²⁰Kněz ho prohlédne, a jestliže to vypadá nižší než kůže a chlupy zbělely, kněz ho prohlásí za nečistého. Je to rána malomocenství rozbujelá na vředu.

²¹Když kněz uvidí, že chlupy na něm nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní.

²²Jestliže se dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána.

²³Jestliže však zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se, je to jizva vředu. Kněz ho prohlásí za čistého.

²⁴Nebo když bude mít nějaké tělo na kůži spáleninu a na spálenině se objeví červenobílá či bílá světlá skvrna,

²⁵kněz ji prohlédne. Jestliže chlupy na světlé skvrně zbělely a vypadá to hlubší než kůže, je to malomocenství rozbujelé na spálenině. Kněz ho prohlásí za nečistého; je to rána malomocenství.

²⁶Jestliže kněz uvidí, že chlupy na světlé skvrně nejsou bílé, není to nižší než kůže a je to vybledlé, uzavře ho kněz na sedm dní.

²⁷Sedmého dne jej kněz prohlédne, a jestliže se to dále rozšíří po kůži, prohlásí ho kněz za nečistého; je to rána malomocenství.

²⁸Jestliže zůstane světlá skvrna na svém místě, nerozšíří se po kůži a je to vybledlé, je to otok na spálenině. Kněz ho prohlásí za čistého; neboť je to jizva na spálenině.

²⁹Když bude mít muž či žena ránu na hlavě nebo na bradě,

³⁰kněz ránu prohlédne. Jestliže to vypadá hlubší než kůže, jsou na tom chlupy nažloutlé a jemné, prohlásí ho kněz za nečistého. Je to ekzém, je to malomocenství na hlavě či bradě.

³¹Když kněz uvidí ránu ekzému, že nevypadá hlubší než kůže a chlupy na ní nejsou černé, uzavře kněz postiženého ranou ekzému na sedm dní.

³²Sedmého dne kněz ránu prohlédne. Jestliže se ekzém nerozšířil, nejsou na něm nažloutlé chlupy a ekzém nevypadá hlubší než kůže,

³³dotyčný se oholí, ale místo postižené ekzémem si neoholí. Kněz uzavře člověka postiženého ekzémem na dalších sedm dní.

³⁴Sedmého dne kněz ekzém prohlédne. Jestliže se ekzém po kůži nerozšíří a nevypadá hlubší než kůže, kněz ho prohlásí za čistého. On si vypere šaty a bude čistý.

³⁵Jestliže se však ekzém po jeho očištění po kůži dále nerozšíří,

³⁶kněz ho prohlédne. Jestliže se ekzém po kůži rozšířil, kněz si nebude všímat nažloutlých chlupů, je nečistý.

³⁷Jestliže ⌈mu ale ekzém bude připadat stejný,⌉ vyrostly na něm černé chlupy, ekzém se uzdravil, je čistý. Kněz ho prohlásí za čistého.

³⁸Když bude mít muž či žena na kůži svého těla světlé skvrny, bílé světlé skvrny,

³⁹kněz to prohlédne. Jestliže jsou na kůži jeho těla světlé skvrny vybledlé, bílé, je to vyrážka rozbujelá na kůži; postižený je čistý.

⁴⁰Když muž na hlavě olysá a je plešatý, je čistý.

⁴¹Jestliže na skráních vepředu olysá a je plešatý na čele, je čistý.

⁴²Když se však objeví na lysém místě vzadu či na pleši vepředu červenobílá rána, je to malomocenství, které vyrazilo na lysém místě vzadu či na pleši vepředu.

⁴³Kněz ho prohlédne. Jestliže má červenobílou ránu otoku na lysém místě vzadu či na pleši vepředu a vypadá to jako malomocenství na kůži těla,

⁴⁴je člověkem postiženým malomocenstvím; je nečistý. Kněz ho jistě prohlásí za nečistého; na hlavě má ránu.

⁴⁵Co se týče toho, kdo je postižen ranou malomocenství, jeho šaty budou roztržené, vlasy na jeho hlavě budou rozpuštěné, bude si zakrývat vous a bude volat: Nečistý, nečistý.

⁴⁶Nečistý bude po všechny dny, kdy na něm bude rána. Je nečistý, bude bydlet o samotě, jeho místo k bydlení bude venku za táborem.

⁴⁷⌈Když se rána malomocenství objeví na oděvu,⌉ na oděvu vlněném či oděvu lněném,

⁴⁸na tkanině či na pletenině ze lnu nebo z vlny či na kůži anebo na jakémkoliv koženém výrobku

⁴⁹a bude ta rána na oděvu, na kůži, na tkanině, na pletenině či na jakémkoliv koženém předmětu zelenkavá anebo načervenalá, je to rána malomocenství, ukáže se to knězi.

⁵⁰Kněz věc postiženou ranou prohlédne a uzavře ji na sedm dní.

⁵¹Sedmý den prohlédne věc postiženou ranou. Když se rána rozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo po kůži a jakémkoliv výrobku, který se dělá z kůže, je to zhoubná rána malomocenství, je to nečisté.

⁵²Spálí oděv, tkaninu či pleteninu z vlny či ze lnu či jakýkoliv předmět z kůže, na němž bude rána, neboť je to zhoubné malomocenství. Spálí se to ohněm.

⁵³Jestliže kněz uvidí, že se rána nerozšířila po oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu,

⁵⁴vydá kněz příkaz, aby se vypralo to, na čem je rána, a on to uzavře na dalších sedm dní.

⁵⁵Kněz prohlédne věc postiženou ranou poté, co byla vyprána. Jestliže rána nezměnila vzhled, i když se rána nerozšířila, je to nečisté. Spálíš to ohněm. Je to zažrané, ať na líci či na rubu.

⁵⁶Jestliže však kněz uvidí, že rána je vybledlá poté, co to bylo vypráno, odtrhne to z oděvu či z kůže, tkaniny nebo pleteniny.

⁵⁷Jestliže se to objeví znovu na oděvu, tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu a bují to, spálíš ohněm to, na čem je rána.

⁵⁸Oděv, tkanina či pletenina nebo jakýkoliv kožený předmět, který vypereš a rána z nich zmizí, se vypere podruhé a bude to čisté.

⁵⁹Toto je zákon o ráně malomocenství na oděvu vlněném či lněném nebo tkanině či pletenině nebo jakémkoliv koženém předmětu -- jak prohlásit něco za čisté nebo nečisté.