Jób 13 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jób 13

¹Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

²Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

³Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

⁴Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

⁵Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

⁶Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

⁷Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

⁸Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

⁹Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

¹⁰V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

¹¹Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

¹²Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

¹³Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

¹⁴Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

¹⁵By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

¹⁶Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

¹⁷Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

¹⁸Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

¹⁹Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

²⁰Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

²¹Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

²²Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

²³Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

²⁴Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

²⁵Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

²⁶Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

²⁷A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

²⁸Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Jób 13

¹Inu, mé oko vše vidělo, mé ucho slyšelo a porozumělo tomu.

²Ve srovnání s vaším poznáním jsem také já obeznámen; ⌈nejsem zpozdilejší než vy.⌉

³Já však promluvím se Všemohoucím a budu chtít ⌈od Boha rozsoudit.⌉

⁴Vy šíříte klam, ano, všichni jste lékaři k ničemu.

⁵⌈Kéž se stane,⌉ že nadobro zmlknete, to ať je vaší moudrostí.

⁶Slyšte přece mou stížnost, věnujte pozornost námitkám mých rtů.

⁷Cožpak budete kvůli Bohu prohlašovat zvrácenost, budete kvůli němu prohlašovat záludnost?

⁸⌈Budete mu snad nadržovat,⌉ pokud za Boha povedete při?

⁹Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk?

¹⁰Přísně vás pokárá, pokud budete tajně nadržovat.

¹¹Což vás neohromí jeho vznešenost a nepadne na vás strach z něj?

¹²Vaše vzpomínky jsou pořekadla z popela, vaše obranné valy jsou jako valy z hlíny.

¹³Mlčte a nechte mě být, ať mohu promluvit já, ať ⌈na mě přijde⌉ cokoliv.

¹⁴Proč mám ⌈nést své maso ve svých zubech⌉ a svůj život brát do svých rukou?

¹⁵Jestli mě skolí, ⌈budu v něho⌉ skládat naději; pouze nechám rozsoudit v jeho přítomnosti své cesty.

¹⁶⌈I to je mi ke spáse,⌉ neboť bezbožný před jeho tvář nepřijde.

¹⁷Poslouchejte bedlivě mé slovo a můj výrok ať pronikne do vašich uší.

¹⁸Hle, nyní jsem se připravil na soud; vím, že já budu v právu.

¹⁹Kdo to se mnou chce vést při? ⌈Vždyť bych teď umlkl a vydechl naposled.⌉

²⁰Jen dvě věci se mnou nedělej; tehdy se před tebou nebudu muset skrývat:

²¹Svou ruku ode mě vzdal a ⌈hrůza z tebe ať mě neděsí.⌉

²²Pak volej a já odpovím, anebo budu mluvit já a ty mi odpověz.

²³Kolik mám zvráceností a hříchů? Dej mi poznat mé přestoupení a můj hřích.

²⁴Proč chceš skrývat svou tvář a považovat mě za svého nepřítele?

²⁵Cožpak chceš strašit odváté listí a pronásledovat vyschlou plevu?

²⁶Vždyť ⌈si o mně zapisuješ⌉ trpké věci a dáváš mi zakusit důsledky zvráceností mého mládí.

²⁷Vkládáš mé nohy do klády a střežíš všechny mé stezky. ⌈Do mých stop si vyryješ⌉ značky.

²⁸A ⌈on zchřadne jako hniloba;⌉ jako roucho ⌈rozežrané moly.⌉