Jeremiáš 7

¹Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:

²Postav se v braně domu Hospodinova, a ohlašuj tam slovo toto, a rci: Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští, kteříž vcházíte do bran těchto, abyste se klaněli Hospodinu.

³Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Polepšte cest svých i předsevzetí svých, a způsobím to, abyste bydlili na místě tomto.

⁴Neskládejte naděje své v slovích lživých, říkajíce: Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jest.

⁵Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých, a předsevzetí svých, jestliže spravedlivě soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho;

⁶Příchozího, sirotka a vdovy neutisknete, a krve nevinné nevylejete na místě tomto, a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému:

⁷Tedy způsobím, abyste bydlili na místě tomto, v zemi, kterouž jsem dal otcům vašim, od věků až na věky.

⁸Aj, vy skládáte naději svou v slovích lživých, kteráž neprospívají.

⁹Zdaliž kradouce, mordujíce a cizoložíce i křivě přisahajíce a kadíce Bálovi; též chodíce za bohy cizími, jichž neznáte,

¹⁰Předce choditi a postavovati se budete před oblíčejem mým v domě tomto, kterýž nazván jest od jména mého, a říkati: Vyproštěni jsme, abyste páchali ty všecky ohavnosti?

¹¹Což peleší lotrovskou jest dům tento před očima vašima, kterýž nazván jest od jména mého? Aj, takéť já vidím, dí Hospodin.

¹²Ale jděte aspoň na místo mé, kteréž bylo v Sílo, kdež jsem byl způsobil příbytek jménu svému z počátku, a vizte, co jsem učinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského.

¹³Protož nyní, že činíte všecky skutky tyto, dí Hospodin, a když mluvím k vám, ráno vstávaje, a to ustavičně, tedy neposloucháte, a když volám na vás, tedy neozýváte se:

¹⁴Protož učiním domu tomuto, kterýž nazván jest od jména mého, v němž vy doufáte, i místu tomuto, kteréž jsem dal vám a otcům vašim, jako jsem učinil Sílo;

¹⁵A zavrhu vás od tváři své, jako jsem zavrhl bratří vaše, všecko símě Efraimovo.

¹⁶Ty tedy nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby, aniž se přimlouvej ke mně; nebo tě nikoli nevyslyším.

¹⁷Zdaliž sám nevidíš, co oni činí v městech Judských a po ulicích Jeruzalémských?

¹⁸Synové zbírají dříví, a otcové zaněcují oheň, ženy pak zadělávají těsto, aby pekly koláče tvoru nebeskému, a obětovali oběti mokré bohům cizím, aby mne popouzeli.

¹⁹Zdaliž to proti mně jest, že mne oni popouzejí? dí Hospodin. Zdali není proti nim k zahanbení tváři jejich?

²⁰Pročež takto praví Panovník Hospodin: Aj, hněv můj a prchlivost má vylita bude na místo toto, na lidi i na hovada, i na dříví polní, i na úrody země, a hořeti bude, tak že neuhasne.

²¹Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Zápaly své přidejte k obětem svým, a jezte maso.

²²Nebo jsem nemluvil s otci vašimi, aniž jsem přikázal jim v ten den, v kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské, o zápalích a obětech.

²³Ale toto přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo.

²⁴Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách, a podlé zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou.

²⁵Od toho času, jakž vyšli otcové vaši z země Egyptské, až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky, každý den ráno vstávaje, a to ustavičně.

²⁶Však neposlechli mne, aniž naklonili ucha svého, ale zatvrdivše šíji svou, hůře činili nežli otcové jejich.

²⁷Když jim mluvíš všecka slova tato, ani tebe neposlouchají, a když voláš na ně, neohlašují se tobě.

²⁸Protož rciž jim: Tento jest národ, kteříž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého, aniž přijímají naučení. Zhynula pravda, a vymizela z úst jejich.

²⁹Ohol vlasy své a zavrz, a naříkej hlasem na místech vysokých; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu, na kterouž se velmi hněvá.

³⁰Činili zajisté synové Judovi, což zlého jest před očima mýma, dí Hospodin. Nastavěli ohavností svých v domě tom, kterýž nazván jest od jména mého, aby poškvrnili jej.

³¹Nadto vzdělali výsosti Tofet, kteréž jest v údolí syna Hinnom, aby pálili syny své i dcery své ohněm, čehož jsem nepřikázal, aniž vstoupilo na srdce mé.

³²Protož aj, dnové jdou, dí Hospodin, kdyžto nebude slouti více Tofet, ani údolí syna Hinnom, ale údolí mordu, a pochovávati budou v Tofet, nebo nebude dostávati místa.

³³I budou mrtvá těla lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským, a nebude žádného, kdo by odstrašil.

³⁴Způsobím také, aby přestal v městech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty; nebo pustinou učiněna bude země.

Jeremiáš 7

¹Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina:

²Postav se v bráně Hospodinova domu a volej tam toto slovo. Říkej: Slyšte Hospodinovo slovo, ⌈všichni Judejci,⌉ kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu.

³Toto praví ⌈Hospodin zástupů, Bůh Izraele:⌉ Dejte do pořádku své cesty a své činy a nechám vás přebývat ⌈na tomto místě.⌉

⁴Nespoléhejte na lživá slova: Toto je Hospodinův chrám, Hospodinův chrám, Hospodinův chrám.

⁵Avšak jestliže opravdu dáte do pořádku své cesty a své činy, jestliže ⌈mezi sebou⌉ opravdu budete jednat podle práva,

⁶jestliže nebudete utlačovat příchozího, sirotka a vdovu a nebudete na tomto místě prolévat krev nevinného a nebudete chodit ⌈k vlastní škodě⌉ za jinými bohy,

⁷pak ⌈vás nechám⌉ přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům od věků až navěky.

⁸Hle, vy však spoléháte na lživá slova, která neprospějí.

⁹Cožpak můžete krást, vraždit a cizoložit, lživě přísahat, obětovat Baalovi a chodit za jinými bohy, které jste neznali,

¹⁰a potom přijít, postavit se přede mnou v tomto domě, ⌈který se nazývá mým jménem,⌉ a říci: Jsme zachráněni, jen abyste mohli dál páchat všechny tyto odporné věci?

¹¹Cožpak se tento dům, ⌈který se nazývá mým jménem,⌉ stal ve vašich očích jeskyní lupičů? Avšak vizte, já to vidím, je Hospodinův výrok.

¹²Vždyť jděte k mému místu, které bylo v Šílu, kde jsem poprvé nechal přebývat své jméno, a podívejte se, co jsem s ním udělal za zlo svého lidu Izraele!

¹³A nyní, protože jste spáchali všechny tyto skutky, je Hospodinův výrok, a mluvil jsem k vám, ⌈stále znovu⌉ jsem mluvil, ale neslyšeli jste, volal jsem vás, ale neodpovídali jste,

¹⁴hodlám s domem, který se nazývá mým jménem, s domem, na který spoléháte, a s místem, které jsem dal vám a vašim otcům, učinit to, co jsem udělal se Šílem.

¹⁵Odvrhnu vás ⌈od sebe,⌉ jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo.

¹⁶Ty se za tento lid nemodli, nepozdvihuj za ně nářek ani modlitbu, ⌈nepřimlouvej se u mne,⌉ ⌈neboť tě nevyslyším.⌉

¹⁷Cožpak nevidíš, co páchají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma?

¹⁸Děti sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy zadělávají těsto, aby pekly koláče královně nebes. Lijí úlitby jiným bohům, aby mě rozzlobili.

¹⁹Cožpak ⌈zlobí mě? je Hospodinův výrok. Cožpak nebudou zahanbeni sami před sebou?⌉

²⁰Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, můj ⌈hněv a má zloba⌉ se vyleje na toto místo, na lidi i na zvířata, na polní stromy i na plody země. Vzplane a neuhasne.

²¹Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: ⌈Jen si přidejte své zápalné oběti ke svým obětním hodům a jezte maso,⌉

²²protože já jsem vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země, ohledně zápalné oběti a obětního hodu nic neřekl ani nepřikázal.

²³Toto jsem jim však přikázal: Poslouchejte mě a budu ⌈vaším Bohem a vy budete mým lidem.⌉ ⌈Choďte jenom po té cestě, kterou⌉ vám přikáži, aby se vám vedlo dobře.

²⁴Avšak neposlouchali a nenakláněli ucho, ale žili podle rad svého umíněného a zlého srdce; ⌈otočili se ke mně zády, a ne tváří.⌉

²⁵Od toho dne, kdy vaši otcové vyšli z egyptské země, až dodnes jsem vám posílal všechny své otroky proroky, denně, stále znovu jsem je posílal,

²⁶avšak neposlouchali mne a nenakláněli ucho, ale zatvrdili svou šíji a páchali větší zlo než jejich otcové.

²⁷Budeš k nim mluvit ⌈všechna tato slova,⌉ ale nebudou tě poslouchat, budeš k nim volat, ale neodpovědí ti.

²⁸Řekni jim: Toto je národ, který neposlouchal Hospodina, svého Boha, a nepřijímal kázeň. Zahynula věrnost, je odříznuta od jejich úst.

²⁹Ostříhej si vlasy a odhoď je. Pozdvihni nářek na holých návrších, protože Hospodin zavrhl a opustil ⌈generaci, která provokovala jeho hněv.⌉

³⁰Protože synové Judy páchali to, ⌈co je zlé v mých očích,⌉ je Hospodinův výrok, postavili své ohavné modly v domě, který se nazývá mým jménem, aby jej znečistili,

³¹vystavěli návrší Tófet, které je v údolí Hinómova syna, aby spalovali své syny a své dcery ohněm, což jsem jim nepřikázal, ani mi nic takového nepřišlo na mysl.

³²Proto ⌈hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok,⌉ kdy se už nebude říkat: Tófet ani údolí Hinómova syna, ale údolí zabíjení, a budou pohřbívat v Tófetu, až už nebude místo.

³³Mrtvoly tohoto lidu se stanou potravou nebeského ptactva a zemské zvěře a nebude, kdo by je zaplašil.

³⁴Způsobím, že z judských měst a z ulic Jeruzaléma zmizí hlas jásotu i hlas radosti, hlas ženicha i hlas nevěsty, protože se země stane troskami.