Jeremiáš 42

¹Potom přistoupili všecka knížata vojsk, i Jochanan syn Kareachův i Jazaniáš syn Hosaiášův, i všecken lid, od nejmenšího až do největšího,

²A řekli Jeremiášovi proroku: Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší, a modl se za nás Hospodinu Bohu svému, za všecken ostatek tento, nebo nás maličko zůstalo z mnohých, jakž oči tvé nás vidí,

³Ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu, po níž bychom jíti, a co činiti měli.

⁴Jimž řekl Jeremiáš prorok: Uslyšel jsem. Aj, já modliti se budu Hospodinu Bohu vašemu podlé slov vašich, a cožkoli vám odpoví Hospodin, oznámím vám; nezatajím před vámi slova.

⁵Oni zase řekli Jeremiášovi: Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným, jestliže podlé každého slova, pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám, tak se chovati nebudeme.

⁶Buď dobré aneb zlé, hlasu Hospodina Boha našeho, pro nějž tě vysíláme k němu, uposlechneme, aby nám dobře bylo, když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho.

⁷Stalo se pak po přeběhnutí desíti dnů, když se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi,

⁸Že povolal Jochanana syna Kareachova, a všech knížat vojsk, kteříž s ním byli, i všeho lidu, od nejmenšího až do největšího,

⁹A řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský, k němuž jste mne poslali, abych rozprostíral poníženou prosbu vaši před oblíčejem jeho:

¹⁰Jestliže navrátíce se, zůstanete v zemi této, zajisté že vzdělám vás, a nezkazím, anobrž vštípím vás, a nevypléním; neboť lituji toho zlého, kteréž jsem učinil vám.

¹¹Nebojtež se krále Babylonského, jehož se bojíte, nebojte se ho, dí Hospodin; neboť s vámi jsem, abych vás vysvobozoval, a vytrhoval vás z ruky jeho.

¹²Nadto způsobím vám milost, aby se slitoval nad vámi, a dal se vám navrátiti do země vaší.

¹³Ale řeknete-li: Nezůstaneme v zemi této, neposlouchajíce hlasu Hospodina boha svého,

¹⁴A říkajíce: Nikoli, ale do země Egyptské vejdeme, kdež neuzříme boje, ani zvuku trouby neuslyšíme, a chleba lačněti nebudeme, pročež tam se osadíme:

¹⁵Protož nyní slyštež slovo Hospodinovo, ostatkové Judští: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jestliže vy zarputile na tom zůstanete, abyste vešli do Egypta, a vejdete-li, abyste tam pobyli,

¹⁶Jistě stane se to, že meč, kteréhož se bojíte, tam v zemi Egyptské vás postihne, a hlad, jehož se obáváte, přijde na vás v Egyptě, a tam pomřete.

¹⁷Tak se stane všechněm těm mužům, kteříž uložili předce jíti do Egypta, aby tam byli pohostinu, že zhynou mečem, hladem a morem, a nezůstane z nich žádného, aniž kdo znikne toho zlého, kteréž já uvedu na ně.

¹⁸Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jakož vylit jest hněv můj a prchlivost má na obyvatele Jeruzalémské, tak vylita bude prchlivost má na vás, když vejdete do Egypta, a budete k proklínání, a k užasnutí, a k zlořečení, a za útržku; nadto neuzříte více místa tohoto.

¹⁹K vámť mluví Hospodin, ó ostatkové Judští: Nevcházejte do Egypta. Jistotně vězte, (neboť se vám dnes osvědčuji),

²⁰Poněvadž jste se neupřímě ke mně měli v myšleních svých, poslavše mne k Hospodinu Bohu vašemu, řkouce: Modl se za nás Hospodinu Bohu našemu, a všecko, jakžť koli dí Hospodin Bůh náš, tak nám oznam, a učiníme,

²¹Když pak oznamuji vám dnes, však neposloucháte hlasu Hospodina Boha vašeho hned v ničemž, pročež mne k vám poslal:

²²Protož pravím, vězte jistotně, že mečem, hladem a morem pomřete v tom místě, kamž se vám zachtělo jíti, abyste tam byli pohostinu.

Jeremiáš 42

¹Potom všichni velitelé vojsk, Jóchanan, syn Karéachův, Jaazanjáš, syn Hóšajášův, a všechen lid, od nejmenšího do největšího, přistoupili

²a řekli proroku Jeremjášovi: Kéž před tebe přijde naše úpěnlivá prosba. Modli se za nás k Hospodinu, svému Bohu, za celý tento ostatek, neboť nás zůstalo jen málo z mnoha, ⌈jak nás tvoje oči vidí.⌉

³Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít, a co máme dělat.

⁴Prorok Jeremjáš jim řekl: Dobře. Hle, budu se modlit k Hospodinu, vašemu Bohu, podle vašich slov. I stane se, že vám oznámím ⌈všechno, co⌉ vám Hospodin odpoví. Nic před vámi nezatajím.

⁵Oni Jeremjášovi řekli: Ať je Hospodin spolehlivým a věrným svědkem proti nám, jestliže neučiníme ⌈všechno tak, jak nám po tobě vzkáže⌉ Hospodin, tvůj Bůh.

⁶⌈Ať to bude dobré či zlé,⌉ uposlechneme Hospodina, svého Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám dobře vedlo, když uposlechneme Hospodina, svého Boha.

⁷Po deseti dnech se stalo k Jeremjášovi Hospodinovo slovo.

⁸Zavolal tedy Jóchanana, syna Karéachova, všechny velitele vojsk, kteří s ním byli i všechen lid od nejmenšího do největšího

⁹a řekl jim: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele, k němuž jste mě poslali, abych před něj předložil vaši úpěnlivou prosbu.

¹⁰Jestliže opravdu budete pobývat v této zemi, vystavím vás a nezbořím, zasadím vás a nevyrvu, protože budu litovat zla, které jsem vám učinil.

¹¹Nebojte se babylonského krále, jehož se bojíte. Nebojte se ho, je Hospodinův výrok, protože já jsem s vámi, abych vás zachránil a vysvobodil z jeho ruky.

¹²Dám vám slitování a slituji se nad vámi a přivedu vás zpět do vaší země.

¹³Jestliže však řeknete: Nebudeme pobývat v této zemi, neuposlechnete Hospodina, svého Boha,

¹⁴a místo toho řeknete: Ne, my půjdeme do egyptské země, kde neuvidíme válku a neuslyšíme zvuk beraního rohu a kde nebudeme hladovět, tam budeme pobývat,

¹⁵potom nyní, ostatku Judy, jistě slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže ⌈jste opravdu rozhodnuti⌉ jít do Egypta a přijdete tam pobývat jako cizinci,

¹⁶pak se stane, že meč, kterého se bojíte, vás tam v egyptské zemi dostihne a hlad, kterého se obáváte, na vás tam v Egyptě dolehne a zemřete tam.

¹⁷Stane se, že všichni muži, kteří ⌈jsou rozhodnuti⌉ jít do Egypta, aby tam pobývali jako cizinci, zemřou mečem, hladem a morem. Nikdo z nich nepřežije ani neunikne před zlem, které na ně přivedu.

¹⁸Neboť toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jako byl vylit můj hněv a má zloba na obyvatele Jeruzaléma, tak se rozleje má zloba na vás, když půjdete do Egypta. Stanete se prokletím, předmětem hrůzy, kletbou a potupou a toto místo už neuvidíte.

¹⁹Hospodin k vám, ostatku Judy, promluvil: Nechoďte do Egypta! To vězte, že jsem vás dnes varoval.

²⁰Vždyť ⌈jste se nechali svést vlastní duší.⌉ Vy jste mě přece poslali k Hospodinu, svému Bohu, se slovy: Modli se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, a všechno, co řekne Hospodin, náš Bůh, nám oznam a uděláme to.

²¹Dnes jsem vám to oznámil, ale neuposlechli jste Hospodina, svého Boha ani nic z toho, co vám po mně vzkázal.

²²A nyní s jistotou vězte, že mečem, hladem a morem zemřete na tom místě, kam se vám zalíbilo jít, abyste tam pobývali jako cizinci.