Jeremiáš 31 Porovnání: Kralická vs ČSP

Jeremiáš 31

¹Toho času, dí Hospodin, budu Bohem všech čeledí Izraelových, a oni budou mým lidem.

²Takto praví Hospodin: Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti, když jsem chodil před ním, abych odpočinutí způsobil Izraelovi.

³Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin. I však milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství.

⁴Ještě vždy vzdělávati tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházeti s houfem plésajících.

⁵Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských, štěpovati budou štěpaři i jísti.

⁶Nebo nastane den, v němž volati budou strážní na hoře Efraimově: Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému.

⁷Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, prokřikujte zjevně před těmi národy; dejte se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského.

⁸Aj, já přivedu je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země, s nimi spolu slepého i kulhavého, těhotnou i rodící; shromáždění veliké sem se navrátí.

⁹Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.

¹⁰Slyšte slovo Hospodinovo, ó národové, a zvěstujte na ostrovích dalekých, a rcete: Ten, kterýž rozptýlil Izraele, shromáždí jej, a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého.

¹¹Neboť vykoupil Hospodin Jákoba, protož vysvobodí jej z ruky toho, kterýž silnější jest nad něj.

¹²I přijdou, a prozpěvovati budou na výsosti Siona, a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím, a s vínem, a s olejem, a s plodem skotů a bravů, duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené, a nebudouť se rmoutiti více.

¹³Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním, a mládenci i starci spolu; obrátím zajisté kvílení jejich v radost, a potěším jich, a obveselím je po zámutku jejich.

¹⁴Rozvlažím i duši kněží tukem, a lid můj dobroty mé nasytí se, dí Hospodin.

¹⁵Takto praví Hospodin: Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč přehořký. Ráchel plačeci synů svých, nedala se potěšiti po synech svých, proto že žádného není.

¹⁶Takto praví Hospodin: Zdrž hlas svůj od pláče, a oči své od slz, nebo budeš míti mzdu za práci svou, praví Hospodin, že se navrátí z země nepřátelské.

¹⁷Jest, pravím, čáka, žeť se potom, dí Hospodin, navrátí synové do svého kraje.

¹⁸V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.

¹⁹Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.

²⁰Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.

²¹Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.

²²Dokudž se toulati budeš, ó dcero zpurná? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi: Žena bude vůkol obcházeti muže.

²³Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho, když zase přivedu zajaté jejich: Požehnejž tobě Hospodin, ó příbytku spravedlnosti, horo svatosti.

²⁴Nebo osazovati se budou v zemi Judské, ve všech městech jeho spolu oráči, a kteříž zacházejí s stádem.

²⁵Rozvlažím zajisté duši ustalou, a všelikou duši truchlou nasytím.

²⁶V tom jsem procítil, a ohlédl se, a ten můj sen byl mi vděčný.

²⁷Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad.

²⁸I stane se, že jakož jsem se snažoval, abych je plénil, a bořil, a kazil a hubil, a trápil, tak se snažím, abych je vzdělal a rozsazoval, dí Hospodin.

²⁹Těch časů nebudou říkati více: Otcové jedli hrozen trpký, pročež zubové synů laskominy mají,

³⁰Nýbrž raději: Jeden každý pro nepravost svou umře. Každého člověka, kterýž by jedl hrozen trpký, laskominy míti budou zubové jeho.

³¹Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou.

³²Ne takovou smlouvu, jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den, v kterýž jsem je ujal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Kteroužto smlouvu mou oni zrušili, a já abych zůstati měl manželem jejich? dí Hospodin.

³³Ale tatoť jest smlouva, kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech, dí Hospodin: Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich, a na srdci jejich napíši jej; i budu Bohem jejich, a oni budou mým lidem.

³⁴A nebudou učiti více jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznejte Hospodina. Všickni zajisté napořád znáti mne budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich, dí Hospodin; milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na hřích jejich nezpomenu více.

³⁵Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:

³⁶Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým, dí Hospodin, takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny.

³⁷Takto praví Hospodin: Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru, a vyhledáni základové země dolů, takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to, což činili, dí Hospodin.

³⁸Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu, od věže Chananeel až k bráně úhlu.

³⁹A půjde ještě šňůra měřící naproti ní, ku pahrbku Gareb, a přitočí se k Gou.

⁴⁰A všecko údolí těl mrtvých a popela, i všecko to pole až ku potoku Cedron, až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu; nebudeť pléněno, ani kaženo více na věky.

Jeremiáš 31

¹V onen čas, je Hospodinův výrok, budu Bohem všech izraelských čeledí a oni budou mým lidem.

²Toto praví Hospodin: Lid, který ⌈přežil meč,⌉ našel v pustině milost, ⌈Izrael vešel do svého odpočinutí.⌉

³Zpovzdálí se mi ukázal Hospodin a řekl: Miluji tě věčnou láskou, proto ⌈ti stále zachovávám milosrdenství.⌉

⁴Znovu tě vystavím a zbuduji, panno izraelská. Znovu se ozdobíš svými tamburínami a vyjdeš s tancem s těmi, kdo se radují.

⁵Znovu budeš sázet vinice na samařských horách. Sadaři je vysadí a budou je i užívat.

⁶Neboť nastane den, kdy strážci na Efrajimském pohoří zvolají: Vstaňte a vystupme na Sijón k Hospodinu, svému Bohu.

⁷Neboť toto praví Hospodin: Volejte s radostí nad Jákobem, křičte nad předním z národů. Zvěstujte, chvalte a říkejte: ⌈Hospodin zachránil⌉ svůj lid, ostatek Izraele.

⁸Hle, přivedu je ze severní země, shromáždím je z nejvzdálenějších částí země. Mezi nimi slepého a chromého, těhotnou spolu s rodičkou; navrátí se zpět jako velké shromáždění.

⁹Přijdou s pláčem a přivedu je s úpěnlivými prosbami. Uvedu je k potokům plným vody přímou cestou, na níž neklopýtnou, protože jsem se stal Izraeli otcem, Efrajim je můj prvorozený.

¹⁰Národy, slyšte Hospodinovo slovo a oznamte je na vzdálených ostrovech; říkejte: Ten, který rozptýlil Izrael, ho shromáždí a bude ho střežit jako pastýř své stádo.

¹¹Vždyť Hospodin vyplatil Jákoba, vykoupil ho z ruky silnějšího nežli on.

¹²Přijdou a budou radostně volat na sijónské výšině. ⌈Budou zářit nad Hospodinovou dobrotou, nad obilím,⌉ novým vínem a olejem, nad mláďaty bravu a skotu. Jejich duše bude jako zavlažovaná zahrada a nebudou už déle strádat.

¹³Tehdy se bude panna radovat tancem spolu s mládenci i starci. Změním jejich smuteční obřady v jásot, potěším je a místo jejich žalu jim dám radost.

¹⁴Duši kněží napojím tukem a můj lid se nasytí mojí dobrotou, je Hospodinův výrok.

¹⁵Toto praví Hospodin: Slyš! V Rámě je slyšet bědování a hořký pláč. Ráchel oplakává své syny. Nechce se dát potěšit kvůli svým synům, protože už nejsou.

¹⁶Toto praví Hospodin: Zdrž svůj hlas od pláče a své oči od slz, protože je mzda za tvou práci, je Hospodinův výrok: Navrátí se z nepřátelské země.

¹⁷Je naděje pro tvoji budoucnost, je Hospodinův výrok; synové se navrátí zpět na své území.

¹⁸Zřetelně jsem slyšel, jak nad sebou Efrajim naříká: Káral jsi mě a dal jsem se pokárat jako nezkrocené tele. Přiveď mě zpět a navrátím se, protože ty, ⌈Hospodine, jsi můj Bůh.⌉

¹⁹Po svém navrácení toho lituji, potom, co jsem dosáhl poznání, se biju v prsa. Stydím se a jsem zahanben, protože nosím potupu svého mládí.

²⁰Je Efrajim mým drahým synem? Je dítětem, v němž mám potěšení? Vždyť pokaždé, když proti němu mluvím, na něj stále pamatuji. Proto je mé nitro kvůli němu rozrušeno; jistě se nad ním slituji, je Hospodinův výrok.

²¹Postav si patníky, udělej si ukazatele a zamysli se nad silnicí, nad cestou, po které jsi chodila. Navrať se, panno izraelská, navrať se do těchto svých měst.

²²Dokdy se budeš toulat sem a tam, odpadlá dcero? Vždyť Hospodin stvořil na zemi novou věc: Žena ⌈bude kroužit kolem muže.⌉

²³Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Až změním jejich úděl, znovu budou v judské zemi a v jejích městech říkat tato slova: Požehnej ti Hospodin, příbytku spravedlnosti, horo svatá.

²⁴⌈V Judsku i ve všech jeho městech budou bydlet pospolu⌉ zemědělci i ti, kdo putují se stádem.

²⁵Vždyť napojím vyčerpanou duši a každou ochablou duši naplním.

²⁶Nato jsem se probudil a rozhlédl; můj spánek mi byl příjemný.

²⁷Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy oseji dům izraelský i dům judský semenem lidským i semenem zvířecím.

²⁸Stane se, že tak, jako jsem nad nimi bděl, aby byli vyvráceni, zničeni, pobořeni, vyhubeni a aby jim bylo zlo učiněno, tak nad nimi budu bdít, aby byli zbudováni a zasazeni, je Hospodinův výrok.

²⁹V oněch dnech už nebudou říkat: Otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby,

³⁰ale každý zemře za svou vinu. Každému člověku, který jí trpké hrozny, budou trnout jeho zuby.

³¹Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu.

³²Ne jako smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země -- smlouvu, kterou porušili, ačkoliv jsem byl jejich Pánem, je Hospodinův výrok,

³³ale toto je ta smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po těchto dnech, je Hospodinův výrok: Svůj zákon dám do jejich nitra a zapíšu jej na jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.

³⁴Nebudou již učit ⌈jeden druhého⌉ ani každý svého bratra slovy: Poznejte Hospodina! Protože mě budou znát všichni, od ⌈nejmenšího do největšího,⌉ je Hospodinův výrok, protože odpustím jejich vinu a na jejich hřích již nevzpomenu.

³⁵Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, který ustanovuje měsíc a hvězdy za světlo v noci, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí -- jeho jméno je Hospodin zástupů:

³⁶Jestliže ode mne ustoupí tato ustanovení, je Hospodinův výrok, pak také potomstvo Izraele přede mnou přestane být národem po všechny dny.

³⁷Toto praví Hospodin: Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, také já zavrhnu celé potomstvo Izraele za všechno, co páchali, je Hospodinův výrok.

³⁸Hle, přicházejí dny, je Hospodinův výrok, kdy bude toto město znovu vybudováno Hospodinu, od věže Chananeel až po Rohovou bránu.

³⁹A měřicí šňůra půjde dál ⌈naproti ní⌉ na kopec Garéb a obrátí se ke Goje.

⁴⁰Celé údolí mrtvol a popela a všechna pole až k potoku Kidrónu, až na roh Koňské brány na východě budou svaté Hospodinu. Nikdy už nebudou vyvráceny ani zbořeny.