Jan 20

¹Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu.

²I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili.

³Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu.

⁴Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvé k hrobu.

⁵A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel.

⁶Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená,

⁷A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě.

⁸Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvé přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil.

⁹Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti.

¹⁰I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvé byli.

¹¹Ale Maria stála u hrobu vně, plačeci. A když plakala, naklonila se do hrobu.

¹²A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy, a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo.

¹³Kteříž řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.

¹⁴To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl.

¹⁵Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu.

¹⁶Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, což se vykládá: Mistře.

¹⁷Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu.

¹⁸Přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána, a že jí to pověděl.

¹⁹Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.

²⁰A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána.

²¹Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás.

²²A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého.

²³Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou.

²⁴Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.

²⁵I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.

²⁶A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám.

²⁷Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný.

²⁸I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj!

²⁹Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

³⁰Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před oblíčejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této.

³¹Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho.

Jan 20

¹Prvního dne týdne přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu.

²Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“

³Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu.

⁴Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první.

⁵Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil.

⁶Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna,

⁷avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl svinut zvlášť na jednom místě.

⁸Potom vstoupil i ten druhý učedník, který k hrobu přišel první; i uviděl a uvěřil.

⁹Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých.

¹⁰Učedníci pak opět odešli domů.

¹¹Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu

¹²a uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou.

¹³A ti jí řekli: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“

¹⁴Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš.

¹⁵Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.“

¹⁶Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: „Rabbuni“, což znamená Učiteli.

¹⁷Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.“

¹⁸Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána“, ⌈a oznámila jim to, co jí řekl⌉.

¹⁹Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy [shromážděni] za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“

²⁰Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána.

²¹[Ježíš] jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“

²²Po těchto slovech ⌈na ně dechl⌉ a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.

²³Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“

²⁴Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

²⁵Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však řekl: „Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“

²⁶Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“

²⁷Potom řekl Tomášovi: „Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“

²⁸Tomáš mu odpověděl slovy: „Můj Pán a můj Bůh.“

²⁹Ježíš mu řekl: „Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

³⁰Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před [svými] učedníky.

³¹Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.