Jan 16

¹Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili.

²Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží.

³A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne.

⁴Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já předpověděl vám. Tohoť pak jsem vám s počátku nemluvil, nebo jsem byl s vámi.

⁵Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš?

⁶Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše.

⁷Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám.

⁸A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu.

⁹Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne.

¹⁰A z spravedlnosti, proto že jdu k Otci, a již více neuzříte mne.

¹¹Z soudu pak, proto že kníže tohoto světa již jest odsouzeno.

¹²Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní.

¹³Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.

¹⁴Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám.

¹⁵Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám.

¹⁶Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci.

¹⁷I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci?

¹⁸Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví.

¹⁹I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne?

²⁰Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost.

²¹Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí děťátko, již nepamatuje na ssoužení, pro radost, proto že se narodil člověk na svět.

²²Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás.

²³A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dáť vám.

²⁴Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla.

²⁵Toto v příslovích mluvil jsem vám, ale přijdeť hodina, když více nebudu v příslovích mluviti vám, nýbrž zjevně o Otci zvěstovati budu vám.

²⁶V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás.

²⁷Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel.

²⁸Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci.

²⁹Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš.

³⁰Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel.

³¹Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte?

³²Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.

³³Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět.

Jan 16

¹„Toto jsem vám pověděl, abyste nebyli pohoršeni.

²Budou vás vylučovat ze synagogy; ano, přichází hodina, že se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že koná svatou službu Bohu.

³A to budou činit, protože nepoznali Otce ani mne.

⁴Ale toto jsem vám pověděl, abyste, až ta hodina přijde, měli v paměti, že jsem vám [to] řekl.“ „Tyto věci jsem vám na počátku neřekl, protože jsem byl s vámi.

⁵Nyní však odcházím k tomu, kdo mne poslal, a nikdo z vás se mne neptá: Kam jdeš?

⁶Ale že jsem vám toto pověděl, zármutek naplnil vaše srdce.

⁷Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu–li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu–li, pošlu ho k vám.

⁸A on, až přijde, ⌈přinese světu důkaz⌉ o hříchu, o spravedlnosti a o soudu:

⁹o hříchu, že nevěří ve mne,

¹⁰o spravedlnosti, že odcházím k Otci a již mne neuvidíte,

¹¹a o soudu, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“

¹²„Ještě vám mám mnoho co říci, ale nemůžete to nyní snést.

¹³Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší; oznámí vám i to, co má přijít.

¹⁴On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.

¹⁵Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“

¹⁶„Zanedlouho mě již nespatříte a zanedlouho mě opět uvidíte, [protože odcházím k Otci].“

¹⁷Někteří z jeho učedníků si mezi sebou řekli: „Co znamená to, co nám říká: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte a Odcházím k Otci?“

¹⁸Říkali: „Co znamená to, [co říká]: Zanedlouho? Nevíme, co mluví.“

¹⁹Ježíš poznal, že se ho na to chtěli ptát, a řekl jim: „Dohadujete se mezi sebou o tom, že jsem řekl: Zanedlouho mě nespatříte a opět zanedlouho mě uvidíte?

²⁰Amen, amen, pravím vám, vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; vy budete zarmouceni, ale váš zármutek se změní v radost.

²¹Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina; ale když porodí dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.

²²Tak i vy nyní máte zármutek; opět vás však uvidím a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme.

²³V té hodiněse mě nebudete na nic ptát. Amen, amen, pravím vám: Jestliže o něco požádáte Otce ⌈v mém jménu, dá vám to⌉.

²⁴Až dosud jste o nic nepožádali v mém jménu; žádejte a dostanete, aby vaše radost byla úplná.“

²⁵„Tyto věci jsem vám pověděl v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, nýbrž vám budu otevřeně vyprávět o Otci.

²⁶V tom dni budete žádat v mém jménu, a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás.

²⁷Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha.

²⁸Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“

²⁹Jeho učedníci říkají: „Hle, teď mluvíš otevřeně a neříkáš žádné přirovnání.

³⁰Teď víme, že víš všechno a nepotřebuješ, aby se tě někdo na něco tázal. Proto věříme, že jsi vyšel od Boha.“

³¹Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte?

³²Hle, přichází hodina, a již přišla, kdy budete rozptýleni každý do ⌈svých domovů⌉ a mne necháte samotného. Ale nejsem sám, neboť Otec je se mnou.

³³Toto jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení. Ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“