Izaiáš 63

¹Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.

²Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?

³Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.

⁴Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.

⁵Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.

⁶I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.

⁷Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.

⁸Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.

⁹Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozoval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.

¹⁰Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.

¹¹I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?

¹²Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,

¹³Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.

¹⁴Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.

¹⁵Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?

¹⁶Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.

¹⁷Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.

¹⁸Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.

¹⁹My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.

Izaiáš 63

¹Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který ⌈mluvím spravedlivě, mocný k záchraně.⌉

²Proč je tvůj oděv krvavě rudý a tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu?

³V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě. Jejich šťáva stříkala na mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil.

⁴Neboť ⌈v mém srdci byl⌉ den pomsty a přišel rok mého vykoupení.

⁵Ohlédl jsem se a nebylo pomocníka, užasl jsem, že není opory. Záchranu mi poskytla vlastní paže a má zloba, ta mne podepřela.

⁶Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a ⌈opil jsem je svou zlobou.⌉ Jejich šťávu jsem vyléval na zem.

⁷Budu připomínat Hospodinovy milosrdné činy, Hospodinovy slavné skutky -- za všechno, co nám Hospodin prokázal; prokázal domu Izraele mnoho dobrého, prokázal jim to podle svého slitování a podle svého hojného milosrdenství.

⁸I řekl: Zajisté jsou mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se ⌈jejich zachráncem.

⁹V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti⌉ je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny.

¹⁰Ale oni byli vzpurní a zarmucovali jeho svatého Ducha. Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval.

¹¹⌈Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše:⌉ Kde je ten, kdo je vyvedl z moře ⌈s pastýři⌉ svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu umístil svého svatého Ducha?

¹²Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil vody a učinil si věčné jméno?

¹³Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali,

¹⁴jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné jméno.

¹⁵Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování ⌈je mi zadrženo.⌉

¹⁶Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.

¹⁷Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? ⌈Navrať kvůli svým otrokům kmeny⌉ svého dědictví!

¹⁸Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci.

¹⁹Jsme ⌈tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali⌉ tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely!