Izaiáš 59 Porovnání: Kralická vs ČSP

Izaiáš 59

¹Aj, neníť ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti.

²Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.

³Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší převrácenost.

⁴Není žádného, ješto by se zasadil o spravedlnost, aniž jest kdo, ješto by zastával pravdy. Doufají v marnost, a mluví daremné věci; počínají nátisk, a rodí nepravost.

⁵Vejce bazališková vyseděli, a plátna pavoukového natkali. Kdož by jedl vejce jejich, umře; pakli je roztlačí, vynikne ještěrka.

⁶Plátna jejich nehodí se na roucho, aniž se odějí dílem svým; skutkové jejich skutkové nepravosti, a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich.

⁷Nohy jejich k zlému běží, a pospíchají k vylévání krve nevinné. Myšlení jejich jsou myšlení nepravá, zpuštění a setření jest na cestách jejich.

⁸Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich. Stezky své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje.

⁹Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.

¹⁰Makáme jako slepí stěnu, a jako bychom žádných očí neměli, šámáme. Urážíme se o poledni jako v soumrak, u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým.

¹¹Mumleme všickni my jako nedvědi, a jako holubice ustavičně lkáme. Očekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás.

¹²Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou, a hříchové naši svědčí proti nám, poněvadž přestoupení naše jsou při nás, i nepravosti naše. Známeť to,

¹³Že jsme se zpronevěřili, a lhali Hospodinu, a odvrátili se od následování Boha svého, že jsme mluvili o nátisku a odvrácení, že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá,

¹⁴Tak že odvrácen jest nazpět soud, a spravedlnost zdaleka stojí; nebo klesla na ulici pravda, a pravost nemá průchodu.

¹⁵Nýbrž zhynula pravda, a ten, kdož se uchyluje od zlého, loupeži bývá vydán; což vidí Hospodin, a nelíbí se to jemu, že není žádného soudu.

¹⁶Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho, a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela.

¹⁷Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř, a lebka spasení na hlavě jeho. Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni, a oděl se horlivostí jako pláštěm,

¹⁸Aby podlé skutků, aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům svým, odměnu nepřátelům svým, i ostrovům odplatu aby dával.

¹⁹I budou se báti na západ jména Hospodinova, a na východu slunce slávy jeho, když se přivalí jako řeka nepřítel, jejž duch Hospodinův preč zažene.

²⁰Neboť přijde k Sionu vykupitel, a k těm, kteříž se odvracují od přestoupení v Jákobovi, praví Hospodin.

²¹Tatoť pak bude smlouva má s nimi, praví Hospodin: Duch můj, kterýž jest v tobě, a slova má, kteráž jsem vložil v ústa tvá, neodejdouť od úst tvých, ani od úst semene tvého, ani od úst potomků semene tvého, praví Hospodin, od tohoto času až na věky.

Izaiáš 59

¹Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel,

²nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.

³Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti.

⁴Nikdo ⌈nevolá po spravedlnosti⌉ a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam, ⌈počnou trápení⌉ a zplodí špatnost.

⁵Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije.

⁶Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí.

⁷⌈Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev.⌉ Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma.

⁸Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili, žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj.

⁹Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit, a chodíme v hluboké tmě.

¹⁰Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za soumraku, ⌈mezi zdatnými⌉ jsme jako mrtví.

¹¹Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko.

¹²Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění, známe je:

¹³Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře, vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce.

¹⁴Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít.

¹⁵Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo.

¹⁶A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce. Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela.

¹⁷Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal jako oděv a horlivostí se zahalil jako pláštěm.

¹⁸Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou svým nepřátelům. Ostrovům odplatí podle toho, co vykonaly.

¹⁹A budou se bát Hospodinova jména na západě a na východě slunce jeho slávy, když přijde ⌈jako vzedmutá řeka, kterou požene⌉ Hospodinův Duch.

²⁰A na Sijón přijde vykupitel -- k těm, kdo se v Jákobovi odvrátí od přestoupení, je Hospodinův výrok.

²¹Co se mne týče, toto je moje smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a moje slova, která jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od úst tvých ani od úst tvého potomstva ani od úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až navěky.