Izaiáš 33

¹Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.

²Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.

³Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.

⁴A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.

⁵Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.

⁶I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.

⁷Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.

⁸Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.

⁹Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.

¹⁰Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.

¹¹Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.

¹²I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.

¹³Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.

¹⁴Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?

¹⁵Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:

¹⁶Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.

¹⁷Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.

¹⁸Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?

¹⁹Lidu ukrutného neuhlédáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.

²⁰Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;

²¹Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.

²²Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.

²³Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.

²⁴Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.

Izaiáš 33

¹Běda tobě, ničiteli, který jsi nebyl ničen, zrádce, s kterým nejednali zrádně. Jakmile dokonáš ničení, budeš sám zničen, jakmile dovršíš zradu, budou zrádně jednat s tebou.

²Hospodine, buď nám milostiv, na tebe očekáváme. Buď jejich silou každé ráno i naší záchranou v čase soužení!

³Před zvukem hřmotu se lidé rozprchnou, když se pozvedneš, národy se rozptýlí.

⁴Vaše kořist bude sebrána, jako by ji sebraly kobylky chasíl; zaútočí na ni, jako když vpadne hejno kobylek.

⁵Hospodin je vyvýšený, vždyť přebývá vysoko; naplní Sijón právem a spravedlností.

⁶Bude jistotou tvých časů, bohatstvím záchrany, moudrosti a poznání; bázeň před Hospodinem je jeho pokladem.

⁷Hle, Aríelci úpěnlivě volají na ulici, poslové pokoje hořce pláčou.

⁸Silnice jsou zpustošené, zmizeli cestující; zrušil smlouvu, zavrhl města, člověka si neváží.

⁹Země truchlí a zvadla. Libanon je zahanben a povadl. Šáron je jako Araba, Bášan a Karmel setřásá listí.

¹⁰Teď povstanu, praví Hospodin, teď se pozvednu, teď se povznesu!

¹¹⌈Otěhotníte suchou trávou, porodíte strniště. Váš dech vás stráví jako oheň.⌉

¹²Národy budou jako vypalování vápna, vzplanou ohněm jako posekané trní.

¹³Slyšte, vzdálení, co jsem učinil, poznejte, blízcí, moji udatnost.

¹⁴Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů?

¹⁵Ten, kdo ⌈chodí v spravedlnosti⌉ a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, ⌈vytřásá ruce, aby nepřijal⌉ úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo.

¹⁶Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a ⌈voda mu nevyschne.⌉

¹⁷Tvé oči uvidí Krále v jeho kráse, spatří i ⌈rozlehlou zemi.⌉

¹⁸Tvé srdce bude přemítat o dřívější hrůze: Kde je ten, kdo počítá? Kde je ten, kdo váží? Kde je ten, kdo počítá věže?

¹⁹Neuvidíš už lid lítý, lid ⌈nesrozumitelné řeči,⌉ ⌈které se nedá rozumět,⌉ a žvatlavého, nesrozumitelného jazyka.

²⁰Pohleď na Sijón, město našich svátků, tvé oči uvidí Jeruzalém, klidný příbytek, stan, který se nepohne, jeho kolíky se nikdy nevytrhnou a žádný jeho provaz se nepřetrhne.

²¹Neboť ⌈tam pro nás bude vznešený Hospodin místem⌉ řek -- ⌈velmi širokých⌉ kanálů -- jímž nepoplyne loďstvo s vesly, ani jím nepropluje vznešená loď.

²²Neboť Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce; Hospodin je náš král, on nás zachrání.

²³Tvoje lana jsou svěšena; neupevní správně stěžeň, nenapnou plachtu. Tehdy bude rozdělena hojná kořist, i chromí zaberou lup.

²⁴A žádný obyvatel Sijónu neřekne: Jsem nemocen. Lid, který v něm bude bydlet, ⌈bude zproštěn viny.⌉