Izaiáš 16

¹Pošlete beránky panovníku země, počnouc od Sela až do pouště, k hoře dcery Sionské.

²Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající, a s hnízda sehnaný; budou dcery Moábské při brodech Arnon.

³Svolej radu, učiň soud, připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc; skrej vyhnané, místa nemajícího nevyzrazuj.

⁴Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji, ó Moábe, buď skrýší jejich před zhoubcím; nebo přestane násilník, přestane zhoubce, pošlapávající vyhlazen bude z země.

⁵A upevněn bude milosrdenstvím trůn, a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten, kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti.

⁶Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově, že velmi pyšný jest, o pýše jeho, a chloubě jeho i spouzení se jeho, ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho.

⁷Protož kvíliti bude Moáb před Moábem, jeden každý kvíliti bude; nad grunty Kirchareset úpěti budete, a říkati: Jižť jsou zkaženi.

⁸Nýbrž i réví Ezebon usvadlo, i vinní kmenové Sibma. Páni národů potřeli výborné réví jeho, kteréž až do Jazer dosahalo, a bylo se rozšířilo při poušti; rozvodové jeho rozložili se, a dosahali až za moře.

⁹Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma; svlažuji tě slzami svými, ó Ezebon a Eleale, nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo.

¹⁰A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným, na vinicích se nezpívá, ani prokřikuje, vína v presích netlačí ten, kterýž tlačívá. Takž i já provyskování přestávám.

¹¹Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí, a vnitřnosti mé pro Kircheres.

¹²I stane se, když zřejmé bude, an ustává Moáb nad výsostmi, že vejde do svatyně své, aby se modlil, však nic nespraví.

¹³Toť jest to slovo, kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno.

¹⁴Nyní pak praví Hospodin, řka: Po třech letech, jakáž jsou léta nájemníka, v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým, tak že ostatkové jeho budou skrovní, přemaličcí a mdlí.

Izaiáš 16

¹Pošlete beránka vládci země ⌈ze Sély v pustině⌉ na horu dcery sijónské.

²Jako poletující pták vyhnaný z hnízda, tak budou dcery moábské u arnónských brodů.

³Dejte radu, udělejte rozhodnutí. Připrav v pravé poledne svůj stín jako noc. Ukryj zapuzené, uprchlého neodhaluj.

⁴⌈Moji zapuzení ať pobývají u tebe, Moábe.⌉ Buď jim úkrytem před ničitelem. Vždyť přestane útlak, pomine zkáza, utlačovatelé vymizí ze země.

⁵A milosrdenstvím bude upevněn trůn a usedne na něj ve stanu Davidově v pravdě ten, kdo bude soudit podle práva a vyhledávat je a bude zběhlý ve spravedlnosti.

⁶Slyšeli jsme o Moábově pýše, je velice pyšný. O jeho vypínavosti, povýšenosti i zpupnosti -- nesprávné jsou jeho prázdné řeči.

⁷Proto bude Moáb nad sebou naříkat, celý Moáb bude naříkat. Pro kírcharesetské hrozinkové koláče budete vzdychat -- zcela ubití.

⁸Neboť zvadla chešbónská pole i réva sibemská. Páni národů otloukli to ušlechtilé révoví, které dosahovalo až k Jaezeru, které se vinulo pustinou. Jeho výhonky se rozpínaly, táhly se až za moře.

⁹Proto budu plakat pláčem Jaezeru nad sibemskou révou, zavlažím tě svými slzami, Chešbóne a Eleále, protože jásot nad tvým letním ovocem i nad tvou sklizní opadl.

¹⁰A bude vzata radost i jásání z té úrodné zahrady -- na vinicích se nebude výskat a hlaholit; ten, kdo lisuje v lisech, nebude šlapat víno, jásot lisujících ukončím.

¹¹Proto jako lyra budou vzlykat mé útroby nad Moábem a mé nitro nad Kir–cheresem.

¹²I stane se, když ⌈se Moáb ukáže a bude se namáhat na návrší,⌉ že vejde do své svatyně, aby se modlil, ale nic nezmůže.

¹³To je slovo, které Hospodin k Moábovi promluvil již tenkrát.

¹⁴Ale teď Hospodin řekl: V průběhu tří let, jako jsou léta najatého dělníka, zlehčím slávu Moába ⌈s celým⌉ jeho velkým davem a ostatek bude velmi skrovný, bezvýznamný.