Izaiáš 14

¹Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova.

²Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými.

³I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben,

⁴Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě.

⁵Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících,

⁶Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti.

⁷Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují.

⁸I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal.

⁹I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů.

¹⁰Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn?

¹¹Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.

¹²Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy.

¹³Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční.

¹⁴Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu.

¹⁵A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy.

¹⁶Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími,

¹⁷Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů?

¹⁸Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich;

¹⁹Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná.

²⁰Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků.

²¹Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy.

²²Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin.

²³A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů.

²⁴Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se,

²⁵Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude.

²⁶Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům.

²⁷Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí?

²⁸Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto:

²⁹Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající.

³⁰I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje.

³¹Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho.

³²Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

Izaiáš 14

¹Vždyť Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izrael, dá jim spočinout ⌈v jejich zemi;⌉ připojí se k nim příchozí, připojí se k domu Jákobovu.

²Národy je vezmou a přivedou je na jejich místo. Dům izraelský je přijme v Hospodinově zemi do dědictví za otroky a za služky. Tak se ti, kdo je odvedli do zajetí, stanou jejich zajatci. Budou panovat nad svými utlačovateli.

³I stane se v den, kdy ti Hospodin dopřeje odpočinutí od tvého trápení a nepokoje i od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen,

⁴že proneseš o babylonském králi toto pořekadlo: Jak přestal utlačovatel, jak přestal útok!

⁵Hospodin zlomil hůl ničemů, žezlo vládců,

⁶které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy s bezmeznou tyranií.

⁷Celá země odpočinula a má klid; lidé propukli v jásot.

⁸I cypřiše se nad tebou radují i libanonské cedry: Od té doby, co jsi lehl, nepřichází, kdo by nás kácel.

⁹Podsvětí dole se třese na tebe, vstříc tvému příchodu; zburcovalo kvůli tobě nebožtíky -- všechny vůdce země -- ze svých trůnů dalo povstat všem králům národů.

¹⁰Ti všichni promluví a řeknou ti: I ty jsi zbaven síly jako my? Stal ses nám podobným!

¹¹Do podsvětí je svržena tvá vznešenost, hudba tvých harf; ⌈pod tebou jsou rozprostřeny larvy⌉ a červi jsou tvou přikrývkou.

¹²Jak jsi spadl z nebes, ⌈třpytivá hvězdo, synu úsvitu?⌉ Byl jsi odseknut k zemi, ⌈ty, který jsi porážel národy!⌉

¹³A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu.

¹⁴Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.

¹⁵Jenže jsi svržen do podsvětí, do největších hlubin jámy.

¹⁶Ti, kteří tě uvidí, na tebe budou zírat a pozorně tě sledovat: Což to není ten muž, jenž znepokojoval zemi a otřásal královstvími?

¹⁷Obracel svět v pustinu a jeho města bořil, své vězně nepropouštěl domů.

¹⁸Všichni králové ⌈národů, všichni⌉ leží ve slávě, každý ve vlastní hrobce.

¹⁹Ale tebe ⌈pohodili mimo tvůj hrob⌉ jako ohavný výhonek, zahalený pobitými, probodenými mečem, těmi, kdo sestupují ke kamenům jámy -- jako rozšlapanou mršinu.

²⁰Nebudeš s nimi mít jeden hrob, protože jsi ničil svou zemi a zabíjel svůj lid. Potomstvo zločinců nebude zmiňováno navěky.

²¹Připravte místo porážení pro jeho syny kvůli vině jejich otců, ať nevstanou a nedostanou do vlastnictví zemi a nenaplní povrch světa městy.

²²Povstanu proti nim, je výrok Hospodina zástupů, a vyhladím ⌈jméno Babylona⌉ i jeho ostatek, nástupce i následníka, je Hospodinův výrok.

²³A učiním ho vlastnictvím ježků a ⌈vodní mokřinou;⌉ a zametu ho koštětem vyhlazení, je výrok Hospodina zástupů.

²⁴Hospodin zástupů přísahal: Jistěže tak, jak jsem si usmyslil, ⌈se stane, a jak jsem se rozhodl,⌉ tak se to naplní:

²⁵Rozdrtím Ašúra ve své zemi a na svých horách ho pošlapu. Stáhnu z nich jeho jho a odstraním jeho břemeno z jejich ramen.

²⁶To je plán, který je naplánován pro celou zemi, a to je paže, která je vztažena proti všem národům.

²⁷Vždyť to naplánoval Hospodin zástupů, kdo to zruší? A jeho paže je vztažena, kdo ji odvrátí?

²⁸V roce, kdy zemřel král Achaz, přišel tento prorocký výnos:

²⁹Neraduj se, celá Pelišteo, že je zlomena hůl, která tě bije: Neboť z hadího kořenu vyjde zmije a jejím plodem bude létající ohnivý had.

³⁰⌈Prvorození nuzných⌉ se budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí. Ale tvůj kořen nechám zemřít hladem a tvůj ostatek zabiji.

³¹Naříkej, bráno, křič o pomoc, město! Propadni malomyslnosti, celá Pelišteo, protože od severu přichází kouř a není, kdo by zůstal stranou svého shromaždiště.

³²Co odpovědí poslům toho národa? Že Hospodin založil Sijón a v něm budou mít útočiště nuzní jeho lidu.