Izaiáš 10

¹Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují,

²Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili.

³I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své,

⁴By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená.

⁵Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho,

⁶A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích.

⁷Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.

⁸Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové?

⁹Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří?

¹⁰Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských,

¹¹Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho?

¹²I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho.

¹³Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele.

¹⁴Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl.

¹⁵Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem.

¹⁶Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň.

¹⁷Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne.

¹⁸Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati.

¹⁹A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati.

²⁰I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě.

²¹Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému.

²²Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost.

²³Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země.

²⁴Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské.

²⁵Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich.

²⁶Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské.

²⁷I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného.

²⁸Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá.

²⁹Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče.

³⁰Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot.

³¹Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se.

³²Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému.

³³Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi.

³⁴Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.

Izaiáš 10

¹Běda těm, kdo vydávají zlá ustanovení, a těm, kdo předpisují trápení,

²aby převraceli právní nárok chudých a uchvacovali právo nuzných mého lidu, aby se vdovy staly jejich kořistí a aby oloupili sirotky.

³Co uděláte v den navštívení a ve zkáze, jež přijde zdaleka? Ke komu utečete pro pomoc a kde zanecháte svou slávu?

⁴Nezbyde než se sehnout jako zajatci nebo padnout jako zabití. Ani v tom všem se jeho hněv neodvrátí a jeho ruka bude stále vztažená.

⁵Běda Asýrii, metle mého hněvu. Hůl, jež je v jejích rukou, je mé rozhořčení.

⁶Pošlu ji do národa bezbožného a přikáži jí, aby lid, proti němuž plane má zuřivost, zcela vyplenila a vyloupila, aby ho určila k pošlapání jako hlínu na ulicích.

⁷Ale ona si to tak nepředstavuje a její srdce to tak nezamýšlí, protože v jejím srdci je úmysl vyhladit a vytnout nemálo národů.

⁸Vždyť si říká: Což nejsou moji velitelé zároveň králi?

⁹Což není Kalné jako Karkemíš? Zdalipak není Chamát jako Arpád? Zdalipak není Samaří jako Damašek?

¹⁰Tak jako má ruka dopadla na království nicotnosti -- a jejich modly byly nad jeruzalémské i nad samařské --

¹¹cožpak nenaložím s Jeruzalémem a s jeho modlářskými zpodobeninami tak, jak jsem naložil se Samařím a s jeho nicotnostmi?

¹²A stane se, když Panovník dokončí celé svoje dílo na hoře Sijón a v Jeruzalémě, že si řekne: navštívím ovoce velikášství srdce asyrského krále a pýchu jeho hrdých očí,

¹³protože si řekl: Vykonal jsem to ⌈svou mocnou rukou⌉ a svou moudrostí, protože jsem rozumný. Odstranil jsem hranice národů a vyplenil jsem jejich poklady, jako silák jsem strhl jejich vládce.

¹⁴Má ruka nalezla majetek národů jako hnízdo a jako se sbírají opuštěná vejce, tak jsem já sebral celou tuto zemi. Nebyl, kdo by máchnul křídlem nebo otevřel zobák či zapištěl.

¹⁵Což se sekera vychloubá nad toho, kdo s ní seká? Cožpak se pila vytahuje nad toho, kdo jí řeže? Jako kdyby metla mávala tím, kdo ji zvedá, jako kdyby ⌈se hůl vyzdvihovala, že není dřevěná.⌉

¹⁶Proto Panovník, Hospodin zástupů, pošle úbytě na jeho vykrmené a pod jeho slávou zažehne plamen jako plamen ohně.

¹⁷Světlo Izraele se stane ohněm a jeho Svatý plamenem. V jednom dni zapálí a stráví jeho bodláčí i jeho trní

¹⁸a dočista zničí slávu jeho lesa a ovocného sadu. Bude to, jako když potácejícímu se ubývá sil.

¹⁹Zbylých stromů jeho lesa bude jen tolik, že je sepíše i chlapec.

²⁰⌈I stane se v onen den,⌉ že ostatek Izraele -- ti z domu Jákobova, ⌈kteří vyváznou⌉ -- už dále nebude spoléhat na toho, kdo ho bije, ale opravdu bude spoléhat na Hospodina, Svatého Izraele.

²¹⌈Ostatek se navrátí,⌉ ostatek Jákoba, k mocnému Bohu.

²²Vždyť i kdyby bylo tvého lidu, Izraeli, jako písku v moři, jen ostatek z nich se navrátí. Je rozhodnuto o záhubě, která s sebou přivalí spravedlnost.

²³Ano, konec, o němž je rozhodnuto, učiní Panovník, Hospodin zástupů, v celé této zemi.

²⁴Proto praví Panovník, Hospodin zástupů, toto: Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asýrie, která tě bije metlou a zvedá na tebe hůl ⌈tak jako⌉ Egypt.

²⁵Protože ještě velmi krátce a mé rozhořčení pomine a můj hněv bude k jejich zničení.

²⁶Hospodin zástupů bude proti němu podněcovat bič, jako při porážce Midjánu u skály Oréb, a jeho hůl bude nad mořem a pozdvihne ji tak jako v Egyptě.

²⁷I stane se v onen den, že bude odstraněno jeho břemeno ze tvých ramen a jeho jho ze tvé šíje. Jho se bude ⌈lámat pro tučnost.⌉

²⁸Přišel k Ajátu, prošel Migrónem, v Mikmásu uloží svou zbroj.

²⁹Prošli průsmykem: Nocleh budeme mít v Gebě. Ráma se třásla, Saulova Gibea utekla.

³⁰⌈Rozezni svůj hlas,⌉ dcero Galímu, pozorně naslouchej, Lajšo, ubohý Anatóte!

³¹Madména se rozprchla, obyvatelé gebímští hledají bezpečí.

³²Ještě ten den se zastaví v Nóbu. Rukou pohrozí hoře dcery sijónské, návrší Jeruzaléma.

³³Hle, Panovník, Hospodin zástupů, s děsivou mocí klestí ratolesti: Ty vysoko vzrostlé jsou pokáceny, i ty nejvyšší budou sníženy.

³⁴Proklestí houštinu toho lesa sekerou a Libanon ⌈se vznešeným stromovím⌉ padne.