Izaiáš 1

¹Vidění Izaiáše syna Amosova, kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému, za dnů Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králů Judských.

²Slyšte nebesa, a ušima pozoruj země, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne.

³Vůl zná hospodáře svého, a osel jesle pánů svých; Izrael nezná, lid můj nesrozumívá.

⁴Ach, národe hříšný, lide obtížený nepravostí, símě zlostníků, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpět.

⁵Proč, čím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené.

⁶Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlačuje, ani uvazuje, ani olejem změkčuje.

⁷Země vaše spustla, města vaše vypálena ohněm; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají, a v poušť obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci.

⁸I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradě tykevné, a jako město zkažené.

⁹Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni.

¹⁰Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský:

¹¹K čemu jest mi množství obětí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad, a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv.

¹²Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé?

¹³Nepřinášejte více oběti oklamání. Kadění v ohavnosti mám, novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti, (nepravost jest), ani shromáždění.

¹⁴Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi břemenem, ustal jsem, nesa je.

¹⁵Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.

¹⁶Umejte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti.

¹⁷Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy.

¹⁸Poďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.

¹⁹Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete.

²⁰Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila.

²¹Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné, plné soudu! Spravedlnost přebývala v něm, nyní pak vražedlníci.

²²Stříbro tvé obrátilo se v trůsky, víno tvé smíšeno s vodou.

²³Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pře vdovy před ně nepřichází.

²⁴Protož dí Pán, Hospodin zástupů, silný Izraelský: Aj, jáť se potěším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepřátely svými,

²⁵Když zase obrátím ruku svou na tě, až přepálím dočista trůsky tvé, a odejmu všecken cín tvůj,

²⁶A obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným.

²⁷Sion v soudu vykoupen bude, a kteříž zase uvedeni budou do něho, v spravedlnosti.

²⁸Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle přijde, a kteříž opouštějí Hospodina, docela zahynou.

²⁹Nebo zahanbeni budete pro háje, po nichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobě zvolili.

³⁰Budete zajisté jako dub, s něhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není.

³¹I bude nejsilnější jako koudel, a učinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hořeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl.

Izaiáš 1

¹Vidění Izajáše, syna Amósova, které viděl o Judsku a Jeruzalému za dnů judských králů Uzijáše, Jótama, Achaza a Chizkijáše.

²Slyšte, nebesa, naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, ale oni se proti mně vzbouřili.

³Býk zná svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě nezná, můj lid nerozumí.

⁴Ach, hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, děti ničitelů! Opustili Hospodina, znevážili Svatého Izraele, odvrátili se zpět.

⁵Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené.

⁶Od paty k hlavě na něm není zdravého místa -- samá modřina a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem.

⁷Vaše země je zpustošená, vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci.

⁸Dcera sijónská zůstala jako stánek na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.

⁹Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobní Gomoře.

¹⁰Slyšte Hospodinovo slovo, vůdcové sodomští, naslouchej, lide gomorský, zákonu našeho Boha!

¹¹K čemu je mi množství vašich obětí? praví Hospodin. Jsem syt zápalných obětí beranů a tuku krmného dobytka. V krvi býčků, beránků a kozlů nemám zalíbení.

¹²Když přicházíte, abyste se přede mnou ukazovali, kdo to od vás žádal, abyste šlapali po mých nádvořích?

¹³Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším ⌈shromáždění, kde je zlo.⌉

¹⁴Vaše novoluní a svátky má duše nenávidí; jsou mi břemenem, jsem vyčerpán jejich snášením.

¹⁵Když rozprostíráte své dlaně, zavírám před vámi oči. I když rozmnožíte své modlitby, neposlouchám: Vaše ruce jsou plné krve.

¹⁶Umyjte se, pročistěte se, odstraňte mi zkaženost svých činů pryč z očí; přestaňte páchat zlo.

¹⁷Naučte se konat dobro. Hledejte právo, kárejte násilníka, zjednejte právo sirotkovi, zastaňte se vdovy.

¹⁸Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou–li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou–li rudé jako purpur, budou jako vlna.

¹⁹Podvolíte–li se a budete poslouchat, budete jíst ⌈dobré věci⌉ země.

²⁰Jestliže však odmítnete a budete vzpurní, budete požíráni mečem. Neboť Hospodinova ústa promluvila.

²¹Jak jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní -- vrahové!

²²Tvé stříbro se stalo struskou, tvůj nápoj je zředěn vodou.

²³Tvá knížata jsou umíněnci a spojenci zlodějů; každý miluje dar a žene se za úplatky. Sirotkovi právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.

²⁴Proto je výrok Panovníka, Hospodina zástupů, Mocného Izraele: Běda! Potěším se na svých protivnících a pomstím se na svých nepřátelích.

²⁵Obrátím svou ruku proti tobě a tvé strusky očistím jako louhem. Odstraním veškeré tvé příměsi.

²⁶A obnovím tvé soudce jako na počátku a tvé rádce jako zprvu. Potom tě budou nazývat městem spravedlnosti, ⌈městem věrným.⌉

²⁷⌈Soudem bude vykoupen Sijón a ti, kdo se v něm obrátí, budou vykoupeni spravedlností.⌉

²⁸Zkáza vzpurných a hříšníků bude společná; ti, kdo opouštějí Hospodina, pominou.

²⁹Neboť budou zahanbeni kvůli dubům, jichž jste byli žádostiví, budete se stydět kvůli zahradám, jež jste zvolili.

³⁰Protože budete jako dub, jehož listí padá, a jako zahrada, která vodu nemá.

³¹A ⌈silný se stane koudelí a jeho skutek⌉ jiskrou. Vzplane to obojí spolu a nebude, kdo by to uhasil.