Genesis 8

¹Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

²A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.

³I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,

⁴Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.

⁵Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.

⁶I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,

⁷Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.

⁸Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.

⁹Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.

¹⁰A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.

¹¹I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.

¹²I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.

¹³I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.

¹⁴Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.

¹⁵I mluvil Bůh k Noé, řka:

¹⁶Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.

¹⁷Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.

¹⁸I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;

¹⁹Každý živočich, každý zeměplaz a všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.

²⁰Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.

²¹I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.

²²Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.

Genesis 8

¹Bůh však pamatoval na Noeho, na všechnu zvěř i na všechen dobytek, který byl s ním v arše, a Bůh nechal nad zemí vanout vítr a vody opadaly.

²Prameny hlubiny a nebeské průduchy byly zacpány a déšť z nebe byl zadržen.

³A voda ze země postupně a vytrvale ustupovala, takže po sto padesáti dnech vody ubylo

⁴a v sedmém měsíci sedmnáctého dne toho měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.

⁵Vody postupně ubývalo až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

⁶A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal,

⁷a vypustil havrana, který ⌈odlétal a vracel se,⌉ dokud voda ze země nevyschla.

⁸Pak vypustil holubici, aby viděl, zda už voda ustoupila z povrchu země.

⁹Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy.

¹⁰⌈Dychtivě čekal⌉ ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici.

¹¹Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla ⌈čerstvě utržený⌉ olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila.

¹²Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila.

¹³V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal.

¹⁴Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla.

¹⁵I promluvil Bůh k Noemu:

¹⁶Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.

¹⁷Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi.

¹⁸A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů.

¹⁹Všechna zvěř, všichni plazi a všichni létavci -- všechno, co se hýbe na zemi -- vyšli podle svých čeledí z archy.

²⁰Noe pak ⌈postavil Hospodinu oltář⌉ a vzal ze všeho čistého dobytka a ze všeho čistého ptactva a přinesl na oltáři zápalnou oběť.

²¹I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl ⌈si v⌉ srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.

²²Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.