Genesis 42

¹Vida pak Jákob, že by potrava byla v Egyptě, řekl synům svým: Co hledíte jeden na druhého?

²I mluvil jim: Aj, slyšel jsem, že mají potravu v Egyptě; jděte tam, a kupte nám odtud, abychom živi byli a nezemřeli.

³Tedy šlo deset bratrů Jozefových, aby nakoupili obilí v Egyptě.

⁴Ale Beniamina, bratra Jozefova, neposlal Jákob s bratřími jeho, nebo řekl: Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo.

⁵I šli synové Izraelovi spolu s jinými, aby kupovali; nebo byl hlad v zemi Kananejské.

⁶Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té; on prodával obilí všemu lidu země. Tedy přišli bratří Jozefovi, a skláněli se před ním tváří až k zemi.

⁷A uzřev Jozef bratří své, poznal je; a ukázal se k nim jako cizí, a tvrdě mluvil k nim,řka jim: Odkud jste přišli? I odpověděli: Z země Kananejské, abychom nakoupili potrav.

⁸Poznal, pravím, Jozef bratří své, ale oni nepoznali ho.

⁹Tedy zpomenul Jozef na sny, kteréž měl o nich, a řekl jim: Špehéři jste, a přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

¹⁰Kteřížto odpověděli jemu: Nikoli, pane můj, ale služebníci tvoji přišli, aby nakoupili pokrmů.

¹¹Všickni my synové jednoho muže jsme, upřímí jsme; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři.

¹²Jimž zase řekl: Není tak, ale přišli jste, abyste shlédli nepevná místa země.

¹³Odpověděli oni: Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo, synů muže jednoho v zemi Kananejské; a aj, nejmladší s otcem naším nyní jest doma, a jednoho není.

¹⁴I řekl jim Jozef: Toť jest, což jsem mluvil vám, když jsem řekl: Špehéři jste.

¹⁵Touto věcí zkušeni budete: Živť jest Farao, že nevyjdete odsud, až přijde sem bratr váš mladší.

¹⁶Vyšlete z sebe jednoho, ať vezma, přivede bratra vašeho; vy pak u vězení zůstaňte, a zkušena budou vaše slova, pravdu-li jste mluvili. Pakli nic, živť jest Farao, že jste špehéři.

¹⁷Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni.

¹⁸Třetího pak dne řekl jim Jozef: Toto učiňte, abyste živi byli; neboť já se bojím Boha.

¹⁹Jste-li šlechetní muži, jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři, v němž jste byli; vy pak jděte, a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich.

²⁰Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova, a nezemřete. Tedy učinili tak.

²¹I mluvil jeden k druhému: Jistě provinili jsme proti bratru svému. Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho, když nás pokorně prosil, a nevyslyšeli jsme ho; protož přišlo na nás ssoužení toto.

²²Odpověděl pak jim Ruben, řka: Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy: Nehřešte proti pacholeti. Ale neposlechli jste; pročež také krve jeho, hle, vyhledává se.

²³A nevěděli oni, že by rozuměl Jozef; nebo skrze tlumače mluvil jim.

²⁴A odvrátiv se od nich, plakal. Potom navrátiv se k nim, mluvil s nimi, a vzav Simeona z nich, svázal ho před očima jejich.

²⁵Přikázal pak Jozef, aby naplněni byli pytlové jejich obilím, a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho, a aby dána jim byla potrava na cestu. I stalo se tak.

²⁶A vloživše obilí svá na osly své, odešli odtud.

²⁷A rozvázav jeden z nich pytel svůj, aby dal obrok oslu svému v hospodě, uzřel peníze své, kteréž byly na vrchu v pytli jeho.

²⁸I řekl bratřím svým: Navráceny jsou mi peníze mé, a aj, jsou v pytli mém. Tedy užasli se, a předěšeni jsouce, mluvili jeden k druhému: Což nám to učinil Bůh?

²⁹Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské, vypravovali jemu všecko, co se jim přihodilo, pravíce:

³⁰Muž ten, pán země, mluvil k nám tvrdě, a dal nás do vězení, jako špehéře země.

³¹A řekli jsme jemu: Upřímí jsme, nikdy jsme nebyli špehéři.

³²Dvanácte bylo nás bratří, synů otce našeho, z nichž jednoho není, a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské.

³³I řekl nám muž ten, pán země té: Po tomto poznám, že upřímí jste: Bratra vašeho jednoho zanechte u mne, a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce, odejděte.

³⁴A přiveďte bratra svého mladšího ke mně, abych poznal, že nejste špehéři, ale upřímí; tehdy bratra vašeho vrátím vám, a budete moci v zemi této obchod vésti.

³⁵I stalo se, že, když vyprazdňovali pytle své, a aj, jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém. Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých, báli se.

³⁶I řekl jim Jákob otec jejich: Mne jste zbavili synů: Jozefa není, Simeona nemám, a Beniamina vezmete. Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily.

³⁷Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy: Dva syny mé zabí, jestliže ho nepřivedu zase k tobě; poruč ho v ruce mé, a já zase přivedu ho k tobě.

³⁸I řekl: Nesstoupíť syn můj s vámi. Nebo bratr jeho umřel, a on sám pozůstal; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě, kterouž půjdete, uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu.

Genesis 42

¹Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého?

²A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli.

³Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí.

⁴Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí!

⁵Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad.

⁶Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi.

⁷Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.

⁸Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.

⁹Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli ⌈nechráněná místa⌉ země.

¹⁰Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu.

¹¹Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové!

¹²Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země!

¹³Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není.

¹⁴A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové.

¹⁵Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem.

¹⁶Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte–li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové.

¹⁷Pak je ⌈dal spolu⌉ na tři dny do vazby.

¹⁸Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha:

¹⁹Jste–li poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí

²⁰a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak.

²¹A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení.

²²Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána.

²³Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník.

²⁴Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna a před jejich očima ho svázal.

²⁵Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali,

²⁶naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.

²⁷Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku.

²⁸A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! ⌈Byli ohromeni strachem⌉ a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?

²⁹Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo:

³⁰Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi.

³¹Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové.

³²Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi.

³³Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí pro své hladovějící rodiny a jděte.

³⁴Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci.

³⁵Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach.

³⁶Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! ⌈Všechno to na mě dopadá!⌉

³⁷Rúben svému otci řekl: Dva mé syny můžeš dát usmrtit, jestliže ho nepřivedu k tobě. Svěř ho do mých rukou a já ho přivedu zpět k tobě.

³⁸Ale Jákob řekl: Můj syn s vámi nesestoupí, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.