Genesis 32

¹Jákob pak odšel cestou svou, a potkali se s ním andělé Boží.

²I řekl Jákob, když je viděl: Vojsko Boží jest toto. A nazval jméno místa toho Mahanaim.

³Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau, do země Seir, do kraje Idumejského.

⁴A přikázal jim, řka: Takto povězte pánu mému Ezau: Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob: U Lábana jsem byl pohostinu, a zůstával až do tohoto času.

⁵A mám voly a osly, ovce, a služebníky i děvky; a poslal jsem, abych se ohlásil pánu svému, a našel milost před očima tvýma.

⁶I navrátili se poslové k Jákobovi, řkouce: Přišli jsme k bratru tvému Ezau, kterýž také jde proti tobě, a čtyři sta mužů s ním.

⁷Jákob pak bál se velmi, a rmoutil se náramně. Tedy rozdělil lid, kterýž s sebou měl, ovce také a voly, a velbloudy na dva houfy.

⁸Nebo řekl: Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu, a pobil by jej, bude aspoň zadní houf zachován.

⁹I řekl Jákob: Bože otce mého Abrahama, a Bože otce mého Izáka, Hospodine, kterýž jsi mi řekl: Navrať se do země své, a k příbuznosti své, a dobře učiním tobě,

¹⁰Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy, kterouž jsi učinil s služebníkem svým; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento, nyní pak dva houfy mám.

¹¹Vytrhni mne, prosím, z ruky bratra mého, z ruky Ezau; nebť se ho bojím, aby přijda, nepohubil mne i matky s dětmi.

¹²Však jsi ty řekl: Dobře učiním tobě, a rozmnožím símě tvé jako písek mořský, kterýžto pro množství sečten býti nemůže.

¹³I zůstal tu noci té; a vzal z toho, což bylo před rukama, poctu bratru svému Ezau:

¹⁴Totiž dvě stě koz, a kozlů dvadceti, ovec dvě stě, a beranů dvadceti,

¹⁵Velbloudů s mladými jich třidceti, krav čtyřidceti, volů deset, oslic dvadceti, a oslátek deset.

¹⁶A poručil je služebníkům svým, každé stádo obzvláštně, a řekl služebníkům svým: Jděte přede mnou, a stádo od stáda ať jde opodál.

¹⁷I poručil přednímu, řka: Když se potká s tebou Ezau bratr můj, a optá se tebe, řka Čí jsi? a kam jdeš? a čí jest to stádo před tebou?

¹⁸Řekneš: Jsem služebníka tvého Jákoba, a dar tento jest poslán pánu mému Ezau; a teď i sám jde za námi.

¹⁹Poručil také druhému i třetímu, a všechněm jdoucím za těmi stády, řka: V táž slova mluvte k Ezau, když byste naň trefili.

²⁰A díte také: Aj, služebník tvůj Jákob za námi; nebo řekl: Ukrotím tvář jeho darem, kterýž jde přede mnou, a potom uzřím tvář jeho; snad přijme tvář mou.

²¹A tak předšel dar před ním; on pak zůstal tu noc při houfu.

²²A vstav ještě v noci, vzal obě ženy své, a dvě děvky své, a jedenácte synů svých, a přešel přes brod Jabok.

²³Vzav tedy je, přepravil je přes tu řeku; přepravil také i vše, což měl.

²⁴A zůstal Jákob sám; a tu zápasil s ním muž až do svitání.

²⁵A vida, že ho nepřemůže, obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova, když zápasil s ním.

²⁶A řekl: Pusť mne, nebť zasvitává. I řekl: Nepustím tě, leč mi požehnáš.

²⁷I řekl jemu: Jaké jest jméno tvé? Odpověděl: Jákob.

²⁸I dí: Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob, ale také Izrael; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi, a přemohls.

²⁹I otázal se Jákob, řka: Oznam, prosím, jméno své. Kterýžto odpověděl: Proč se ptáš na jméno mé? I dal mu tu požehnání.

³⁰Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář, a zachována jest duše má.

³¹I vzešlo mu slunce, když pominul místa toho Fanuel, a kulhal na nohu svou.

³²Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké, kteráž jest v vrchním příhbí stehna, proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké.

Genesis 32

¹Když Lában vstal časně ráno, políbil své vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában odešel a navrátil se do svého bydliště.

²I Jákob šel svou cestou. Tu se s ním potkali Boží andělé.

³Když je spatřil, Jákob řekl: To je tábor Boží! A pojmenoval ono místo Machanajim.

⁴Jákob poslal před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru na edómské území

⁵a přikázal jim: Toto řekněte mému pánu Ezauovi: Toto vzkazuje tvůj otrok Jákob: Byl jsem hostem u Lábana a prodléval jsem tam až dosud.

⁶Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám posly, abych to oznámil svému pánu a nalezl milost ve tvých očích.

⁷Poslové se vrátili k Jákobovi se slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty mužů.

⁸Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko. I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů,

⁹neboť si řekl: Když Ezau přijde k jednomu táboru a pobije ho, zbylý tábor bude moci uniknout.

¹⁰Pak Jákob řekl: Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro.

¹¹Nejsem hoden všeho milosrdenství a veškeré věrnosti, jež jsi svému otroku prokázal. Vždyť s holí jsem přešel tento Jordán a teď mám dva tábory.

¹²Vysvoboď mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad syny.

¹³Vždyť ty jsi řekl: Určitě ti prokáži dobro a učiním tvé potomstvo jako mořský písek, který pro množství nemůže být spočítán.

¹⁴Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s sebou, dar pro svého bratra Ezaua:

¹⁵Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů,

¹⁶třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

¹⁷A ⌈každé stádo⌉ zvlášť předal do rukou svých otroků a řekl jim: Jděte přede mnou a ponechte odstup mezi ⌈jednotlivými stády.⌉

¹⁸A prvnímu přikázal: Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a čí jsou ta zvířata před tebou,

¹⁹odpovíš: Patří tvému otroku Jákobovi; je to dar poslaný mému pánu Ezauovi. A hle, také on jde za námi.

²⁰Přikázal také druhému i třetímu a všem, kdo šli za stády: Takovým způsobem budete mluvit s Ezauem, až ho potkáte.

²¹A ještě řeknete: Hle, tvůj otrok Jákob jde za námi, protože si řekl: Usmířím ho darem, který půjde přede mnou, a potom uvidím jeho tvář; snad ⌈mne milostivě přijme.⌉

²²Dar ⌈ho tedy předcházel,⌉ zatímco on tuto noc zůstal v táboře.

²³Té noci vstal, vzal své dvě ženy a své dvě služky i svých jedenáct chlapců a přešel brod v Jaboku.

²⁴Vzal je a převedl je přes potok a převedl všechno, co měl.

²⁵Pak Jákob zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do východu jitřenky.

²⁶Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil.

²⁷Pak muž řekl: Pusť mě, neboť vyšla jitřenka. Jákob odpověděl: Nepustím tě, pokud mi nepožehnáš.

²⁸I řekl mu: Jaké je tvé jméno? Odpověděl: Jákob.

²⁹Nato řekl: Tvé jméno již nebude Jákob, ale Izrael. Protože jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstál jsi.

³⁰Jákob se ještě vyptával: Oznam mi prosím své jméno. On řekl: Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu tam.

³¹Jákob to místo pojmenoval Peníel, neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj život byl zachráněn.

³²Vycházelo mu slunce, když procházel Penúel; ale byl kulhavý kvůli své kyčli.

³³Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy.