Ezechiel 37

¹Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostřed údolí, kteréž bylo plné kostí.

²I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché.

³I řekl mi: Synu člověčí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I řekl jsem: Panovníče Hospodine, ty víš.

⁴V tom řekl mi: Prorokuj o těch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo.

⁵Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily.

⁶A dám na vás žily, a učiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁷Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hřmot, když se přibližovaly kosti jedna k druhé.

⁸I viděl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich.

⁹I řekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu člověčí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode čtyř větrů přiď, duchu, a věj na tyto zmordované, ať oživou.

¹⁰Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký.

¹¹I řekl mi: Synu člověčí, kosti tyto jsou všecken dům Izraelský. Aj, říkají: Uschly kosti naše, a zhynula čáka naše, jižť jest po nás.

¹²Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj, a uvedu vás do země Izraelské.

¹³I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobů vašich, lide můj.

¹⁴A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i činím, dí Hospodin.

¹⁵Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹⁶Ty pak synu člověčí, vezmi sobě dřevo jedno, a napiš na něm: Judovi, a synům Izraelským, tovaryšům jeho. Zatím vezma dřevo druhé, napiš na něm: Jozefovi dřevo Efraimovo, a všechněm synům Izraelským, tovaryšům jeho.

¹⁷I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo, aby byla jako jedno v ruce tvé.

¹⁸A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého, řkouce: Což nám neoznámíš, co ty věci znamenají:

¹⁹Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu dřevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimově, a pokolení Izraelských, tovaryšů jeho, a přiložím je s ním k dřevu Judovu, a učiním je dřevem jedním, i budou jedno v ruce mé.

²⁰A když budou ta dřeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé před očima jejich,

²¹Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch, kamž odešli, a shromáždě je odevšad, uvedu je do země jejich.

²²A učiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více děliti budou na dvoje království.

²³Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými přestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž hřešili, a očistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem.

²⁴A služebník můj David bude králem nad nimi, a pastýře jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostříhali, i činili je.

²⁵I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synů jejich až na věky, a David služebník můj knížetem jejich bude na věky.

²⁶Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva věčná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky.

²⁷Bude i příbytek můj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým.

²⁸I zvědí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvěcuji Izraele, když bude svatyně má u prostřed nich na věky.

Ezechiel 37

¹Spočinula na mně Hospodinova ruka a ⌈Hospodin mě vyvedl v duchu,⌉ ponechal mě uprostřed pláně; ta byla plná kostí.

²Pak mě nad nimi provedl kolem dokola; hle, bylo jich na povrchu pláně velmi mnoho, a hle, byly velmi vyschlé.

³Tu mi řekl: Lidský synu, jestlipak tyto kosti ožijí? Odpověděl jsem: Panovníku Hospodine, ty to víš.

⁴Pak mi řekl: Prorokuj k těmto kostem a řekni jim: Vyschlé kosti, slyšte Hospodinovo slovo.

⁵Toto praví Panovník Hospodin o těchto kostech: ⌈Hle, uvedu do vás ducha a vy ožijete.⌉

⁶Dám na vás šlachy, nanesu na vás maso a natáhnu na vás kůži, vložím do vás ducha a ožijete. I poznáte, že já jsem Hospodin.

⁷I prorokoval jsem, tak jak mi bylo přikázáno. Jakmile jsem prorokoval, nastal hluk a hle, hřmot a kosti se přiblížily ⌈jedna k druhé.⌉

⁸Potom hle, spatřil jsem na nich šlachy, maso vyrostlo a odshora se na ně natáhla kůže, ale duch v nich nebyl.

⁹Nato mi řekl: Prorokuj k duchu. Prorokuj lidský synu a řekni tomu duchu: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď, duchu, od čtyř větrů a vdechni do těchto pobitých, ať ožijí.

¹⁰I prorokoval jsem, jak mi to přikázal. ⌈Tu do nich přišel duch, ožili a postavili se na nohy,⌉ převelice velké vojsko.

¹¹Nato mi řekl: Lidský synu, tyto kosti jsou celý dům izraelský. ⌈Hle, říkají: Naše kosti uschly a naše naděje zahynula, jsme ztraceni. ⌉

¹²Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, ⌈otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů,⌉ můj lide. ⌈Přivedu vás na izraelskou půdu.⌉

¹³I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a až vás vyvedu z vašich hrobů, můj lide.

¹⁴Vložím do vás svého ducha a ožijete. Pak vám dám spočinout na vaší půdě. I poznáte, že já Hospodin jsem promluvil a také to vykonám, je Hospodinův výrok.

¹⁵I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

¹⁶A ty, lidský synu, vezmi si jedno dřevo a napiš na ně: Judovi a synům Izraele, jeho druhům. Pak vezmi další dřevo a napiš na ně: Dřevo Efrajimovo, Josefovi a celému domu izraelskému, jeho druhům.

¹⁷Přilož si je jedno k druhému jako jediné dřevo a stanou se ve tvé ruce jedním.

¹⁸Jakmile se tě zeptají synové tvého lidu: Cožpak nám neoznámíš, co tohle pro tebe znamená?

¹⁹Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já beru dřevo Josefa a izraelských kmenů, jeho druhů, které je v ruce Efrajimově. Položím ⌈s nimi na ně⌉ dřevo Judovo a učiním je jediným dřevem, stanou se v mé ruce jedním.

²⁰Ta dřeva, na něž budeš psát, budou ve tvé ruce ⌈před jejich očima.⌉

²¹Promluv k nim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, beru syny Izraele zprostřed národů, kam odešli, shromáždím je ze všech stran a přivedu je na jejich půdu.

²²Pak je učiním jediným národem v zemi, na izraelských horách, a ⌈jediný král bude králem pro ně všechny.⌉ Už ⌈nebudou dvěma národy ani už nebudou znovu rozděleni na dvě království.⌉

²³Neznečistí se už svými bůžky, svými ohavnými modlami ani žádnými svými přestoupeními. Zachráním je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je, ⌈budou mým lidem a já budu jejich Bohem.⌉

²⁴Můj otrok David bude nad nimi králem a jediný pastýř bude pro ně všechny. ⌈Budou žít podle mých nařízení, budou zachovávat má ustanovení a plnit je.⌉

²⁵Budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému otroku Jákobovi, v níž bydleli vaši otcové. V ní budou bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů až navěky a můj otrok David bude navěky jejich knížetem.

²⁶Uzavřu s nimi smlouvu pokoje, bude to věčná smlouva s nimi. Obdařím je, rozmnožím je a ⌈ustanovím uprostřed nich navěky svou svatyni.⌉

²⁷Můj příbytek bude nad nimi, ⌈já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.⌉

²⁸I poznají národy, že já Hospodin posvěcuji Izrael, když bude má svatyně navěky uprostřed nich.