Ezechiel 35

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní.

³A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť.

⁴Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,

⁵Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti.

⁶Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude.

⁷Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se.

⁸A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou.

⁹V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin.

¹⁰Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval,

¹¹Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi.

¹²A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání.

¹³Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel.

¹⁴Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe.

¹⁵Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin.

Ezechiel 35

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, nastav svou tvář proti pohoří Seíru a prorokuj proti němu.

³Řekneš mu: Toto praví Panovník Hospodin: ⌈Hle, jsem proti tobě,⌉ pohoří Seíre, vztáhnu proti tobě ruku a proměním tě ve ⌈spoušť a zpustošenou krajinu.⌉

⁴Tvá města proměním v trosky a ty se staneš spouští -- i poznáš, že já jsem Hospodin --

⁵jelikož v sobě máš odvěké nepřátelství a uvrhl jsi syny Izraele ⌈pod moc meče⌉ v době pohromy, v době dovršení zvrácenosti.

⁶Proto -- jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina -- tě vydám krveprolití a krveprolití tě bude pronásledovat. Jestliže jsi neměl krveprolití v nenávisti, krveprolití tě bude pronásledovat.

⁷Proměním pohoří Seír v hlušinu a spoušť a vyhladím z něj toho, kdo prochází a vrací se zpět.

⁸Jeho hory naplním jeho pobitými; tvá návrší, tvá údolí a všechna tvá řečiště -- v nich padnou pobití mečem.

⁹Proměním tě ve věčnou spoušť a tvá města už nebudou obývána. I poznáte, že já jsem Hospodin.

¹⁰Jelikož říkáš: Ty dva národy a ty dvě země budou mé a obsadíme je, ačkoliv tam přebýval Hospodin.

¹¹Proto, jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, budu jednat podle tvého hněvu a podle tvé žárlivosti tak, jak jsi jednal ze své nenávisti proti nim. Dám se mezi nimi poznat podle toho, jak tě budu soudit.

¹²I poznáš, že já Hospodin jsem slyšel všechna tvá znevažování, která jsi pronesl proti izraelským horám slovy: Byly zpustošeny, byly nám dány za pokrm.

¹³Vyvyšovali jste se nade mnou svými ústy a množili jste svá slova proti mně. Já jsem to slyšel.

¹⁴Toto praví Panovník Hospodin: Zatímco se celá země raduje, udělám z tebe spoušť.

¹⁵Podle tvé radosti nad tím, že dědictví domu izraelského bylo zpustošeno, tak naložím s tebou. Pohoří Seír i celý Edóm, to všechno bude spouští. I poznají, že já jsem Hospodin.