Ezechiel 33

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,

³A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,

⁴A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.

⁵Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.

⁶Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.

⁷Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.

⁸Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.

⁹Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.

¹⁰Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?

¹¹Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?

¹²Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.

¹³Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.

¹⁴Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,

¹⁵Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.

¹⁶Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.

¹⁷A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.

¹⁸Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.

¹⁹Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.

²⁰A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.

²¹Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.

²²Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.

²³I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²⁴Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.

²⁵Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

²⁶Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?

²⁷Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.

²⁸I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.

²⁹I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.

³⁰Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.

³¹I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.

³²A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.

³³Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.

Ezechiel 33

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, promluv k synům svého lidu. Řekneš jim: ⌈Jestliže přivedu na zemi meč⌉ a lid země vezme jednoho muže ze svého kraje a ustanoví si jej za strážného

³a on uvidí ten meč přicházející na zemi, zatroubí na beraní roh a bude varovat lid

⁴a ten, kdo poslouchá, uslyší zvuk beraního rohu, ale nenechal by se varovat a meč by přišel a zmocnil by se jej, ⌈jeho krev pak zůstane na jeho hlavě.⌉

⁵Uslyšel zvuk beraního rohu, ale nenechal se varovat, jeho krev na něm zůstane; kdo by se nechal varovat, zachránil by svou duši.

⁶Jestliže by však strážný uviděl ten přicházející meč, ale nezatroubil by na beraní roh a lid by nebyl varován, přišel by meč a zmocnil by se někoho z nich, ten by byl zachvácen ⌈pro svou zvrácenost,⌉ ale jeho krev budu vyhledávat z ruky toho strážného.

⁷Tebe pak, lidský synu, tebe jsem ustanovil strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu.

⁸Když řeknu o ničemovi: Ničemo, jistě zemřeš, a ty bys nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho cestou, onen ničema zemře pro svou zvrácenost, ale jeho krev vyhledám z tvé ruky.

⁹Pokud bys však ty ničemu varoval před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on by se od své cesty neodvrátil, zemře pro svou zvrácenost, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši.

¹⁰Ty teď, lidský synu, řekni domu izraelskému: Mluvili jste takto: ⌈Když na nás spočívají naše přestoupení a naše hříchy a my v nich chřadneme, jak přežijeme?⌉

¹¹Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, cožpak si přeji smrt ničemy? Vždyť jestliže se ničema odvrátí od své cesty, zůstane naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest. Proč byste měli zemřít, dome izraelský?

¹²Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ⌈ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí.⌉ Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší.

¹³Když řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře.

¹⁴Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost,

¹⁵vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- ⌈pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře.⌉

¹⁶Žádné jeho hříchy, kterými zhřešil, mu nebudou připomínány; konal právo a spravedlnost, určitě bude žít.

¹⁷Synové tvého lidu říkají: Panovníkova cesta není v pořádku, zatímco sami mají v nepořádku svou cestu.

¹⁸Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat špatnost, zemře pro ni.

¹⁹Když se však ničema odvrátí od své ničemnosti a bude konat právo a spravedlnost, on díky tomu bude žít.

²⁰Vy však říkáte: Panovníkova cesta není v pořádku. Budu vás soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský.

²¹I stalo se v dvanáctém roce našeho vyhnanství, v desátém měsíci, pátého dne toho měsíce, že ke mně ⌈přišel uprchlík z Jeruzaléma se slovy: Město bylo vybito.⌉

²²⌈Hospodinova ruka na mně spočinula⌉ večer, předtím než přišel ten uprchlík, a má ústa se otevřela, než ke mně ráno přišel. Má ústa byla uvolněna a nebyl jsem již němý.

²³I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²⁴Lidský synu, obyvatelé těchto trosek na izraelské půdě říkají: ⌈Abraham byl jediný a obsadil zemi.⌉ Nás je mnoho, nám byla dána země do vlastnictví.

²⁵Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Myslíte si, že ⌈budete jíst maso s krví,⌉ ⌈budete pozvedat oči ke svým bůžkům,⌉ budete prolévat krev a přitom obsadíte zemi?

²⁶Spoléhali jste se na svůj meč, páchali jste ohavnost, ⌈znečistili jste každý ženu svého bližního⌉ a chcete obsadit zemi?

²⁷Takto k nim promluvíš: Toto praví Panovník Hospodin: Jakože jsem živ, určitě ti, kteří jsou v troskách, padnou mečem, kdo je na povrchu pole, toho jsem vydal zvěři, aby ho sežrala, a ti kdo jsou ⌈v pevnostech a v jeskyních,⌉ zemřou na mor.

²⁸Zemi pak proměním ve spoušť a zpustošenou krajinu, bude odklizena ⌈její mocná pýcha.⌉ Izraelské hory budou zpustošeny tak, že jimi nikdo nebude procházet.

²⁹I poznají, že já jsem Hospodin, až proměním zemi ve spoušť a zpustošenou krajinu kvůli všem jejich ohavnostem, které spáchali.

³⁰A pokud jde o tebe, lidský synu, synové tvého lidu se proti tobě domlouvají u zdí a ve vchodech domů. Jeden mluví s druhým, každý se svým bratrem slovy: Pojďte přece a poslechněte, jaké slovo to vychází od Hospodina.

³¹Přijdou k tobě jako sejití lidu a posadí se před tebou jako můj lid, budou poslouchat tvá slova, ale nebudou podle nich jednat. Oni totiž provozují vášnivou lásku svými ústy, jejich srdce však jde za jejich nekalým ziskem.

³²Hle, ty jsi pro ně jako píseň vášnivé lásky, krásného zvuku a dobře hraješ; budou poslouchat tvá slova, ale jednat podle nich nebudou.

³³Až to přijde -- a právě to přichází -- ⌈poznají, že uprostřed nich byl prorok.⌉