Ezechiel 2 Porovnání: Kralická vs ČSP

Ezechiel 2

¹Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou.

²I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně.

³Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne.

⁴K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin,

⁵Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich.

⁶Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou.

⁷Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou.

⁸Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám.

⁹I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha.

¹⁰Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.

Ezechiel 2

¹Tu mi řekl: Lidský synu, postav se na nohy, chci s tebou mluvit.

²Jakmile ke mně promluvil, vstoupil do mě duch, postavil mě na nohy a já jsem poslouchal, co ke mně mluví.

³Řekl mi: Lidský synu, posílám tě k synům Izraele, k těm vzpurným pohanům, kteří se proti mně vzbouřili. Oni a jejich otcové se vzepřeli proti mně právě až do tohoto dne.

⁴Jsou to synové ⌈tvrdých tváří a krutého srdce.⌉ Já tě k nim posílám. Řekneš jim: ⌈Toto praví Panovník Hospodin.⌉

⁵A oni poznají, ať uposlechnou nebo ať nedbají (vždyť jsou dům vzpoury), že uprostřed nich byl prorok.

⁶A ty, lidský synu, neboj se jich a neboj se jejich slov, že jsou zarputilci, kteří jsou proti tobě jako trny, jako bys bydlel se štíry. Jejich slov se neboj a před nimi se netřes, že jsou dům vzpoury.

⁷Promluvíš k nim má slova, ať uposlechnou nebo ať nedbají (protože jsou vzpurní).

⁸A ty, lidský synu, slyš to, co k tobě mluvím; nebuď vzpurný jako ten dům vzpoury, otevři svá ústa a sněz to, co ti dávám.

⁹Tu jsem viděl, hle, ruka vztažená ke mně a hle, v ní svitek knihy.

¹⁰Rozprostřel jej přede mnou. Měl popsaný líc i rub a na něm byly zapsány žalozpěvy, lkání a bědování.