Ezechiel 16

¹Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Synu člověčí, oznam Jeruzalému ohavnosti jeho,

³A rci: Takto praví Panovník Hospodin dceři Jeruzalémské: Obcování tvé a rod tvůj jest z země Kananejské, otec tvůj jest Amorejský, a matka tvá Hetejská.

⁴Narození pak tvé: V den, v němž jsi se narodila, nebyl přiřezán pupek tvůj, a vodou nebylas obmyta, abys ošetřena byla, aniž jsi byla solí posolena, ani plénkami obvinuta.

⁵Neslitovalo se nad tebou oko, aťby v jednom z těch věcí posloužilo, maje lítost nad tebou, ale bylas povržena na svrchku pole, proto že jsi ošklivá byla v den, v kterémž jsi narodila se.

⁶A jda mimo tebe, a vida tě ku potlačení vydanou ve krvi tvé, řekl jsem tobě: Ve krvi své živa buď. Řekl jsem, pravím, tobě: Ve krvi své živa buď.

⁷Rozmnožil jsem tě jako z rostliny polní, i rozmnožena jsi a zveličena, a přišlas k největší ozdobě. Prsy tvé oduly se, a vlasy tvé zrostly, ač jsi byla nahá a odkrytá.

⁸Protož jda mimo tě, a vida tě, an aj, čas tvůj čas milování, vztáhl jsem křídlo své na tě, a přikryl jsem nahotu tvou, a přísahou zavázav se tobě, všel jsem v smlouvu s tebou, praví Panovník Hospodin, a tak jsi má učiněna.

⁹I umyl jsem tě vodou, a splákl jsem krev tvou s tebe, a pomazal jsem tě olejem.

¹⁰Nadto přioděl jsem tě rouchem krumpovaným, a obul jsem tě v drahé střevíce, a opásal jsem tě kmentem, a přioděl jsem tě rouchem hedbávným.

¹¹Ozdobil jsem tě také ozdobou, a dal jsem náramky na ruce tvé, a točenici na hrdlo tvé.

¹²Dalť jsem ozdobu i na čelo tvé, a náušnice na uši tvé, a korunu krásnou na hlavu tvou.

¹³A tak bylas ozdobena zlatem a stříbrem, a oděv tvůj byl kment a roucho hedbávné, a proměnných barev roucho. Běl a med a olej jídala jsi, a krásná jsi učiněna velmi velice, a šťastněť se vedlo v království,

¹⁴Tak že se rozešla pověst o tobě mezi národy pro krásu tvou; nebo dokonalá byla, pro slávu mou, kterouž jsem byl vložil na tebe, praví Panovník Hospodin.

¹⁵Ale úfalas v krásu svou, a smilnilas příčinou pověstí své; nebo jsi páchala smilství s každým mimo tebe jdoucím. Každý snadně užil krásy tvé.

¹⁶A vzavši z roucha svého, nadělalas sobě výsostí rozličných barev, a páchalas smilství při nich, jemuž podobné nikdy nepřijde, aniž kdy potom bude.

¹⁷Nad to, vzavši přípravy ozdoby své z zlata mého a stříbra mého, kteréžť jsem byl dal, nadělalas sobě obrazů pohlaví mužského, a smilnilas s nimi.

¹⁸Vzalas také roucha svá krumpovaná, a přiodílas je, olej můj i kadidlo mé kladlas před nimi.

¹⁹Ano i chléb můj, kterýžť jsem byl dal, běl a olej i med, jímž jsem tě krmil, kladlas před nimi u vůni příjemnou, a bylo tak, praví Panovník Hospodin.

²⁰Bralas i syny své a dcery své, kteréž jsi mně zplodila, a obětovalas jim k spálení. Cožť se ještě zdálo málo, taková smilství tvá,

²¹Žes i syny mé zabíjela a dávalas je, aby je provodili jim?

²²K tomu ve všech ohavnostech svých a smilstvích svých nerozpomenulas se na dny mladosti své, když jsi byla nahá a odkrytá, ku potlačení vydaná ve krvi své.

²³Ale stalo se přes všecku tuto nešlechetnost tvou, (běda, běda tobě), praví Panovník Hospodin,

²⁴Že jsi vystavěla sobě i vysoké místo, a vzdělalas sobě výsost v každé ulici.

²⁵Při všelikém rozcestí udělalas výsost svou, a zohavilas krásu svou, roztahujíc nohy své každému tudy jdoucímu, a příliš jsi smilnila.

²⁶Nebo smilnila jsi s syny Egyptskými, sousedy svými velikého těla, a příliš jsi smilnila, abys mne k hněvu popouzela.

²⁷Protož aj, vztáhl jsem ruku svou na tebe, a ujal jsem vyměřeného pokrmu tvého, a vydal jsem tě k líbosti nenávidících tě dcer Filistinských, kteréžto styděly se za cestu tvou nešlechetnou.

²⁸Smilnilas též s syny Assyrskými, proto že jsi nemohla nasytiti se, a smilnivši s nimi, aniž jsi tak se nasytila.

²⁹A tak příliš jsi smilnila v zemi Kananejské s Kaldejskými, a aniž jsi tak se nasytila.

³⁰Jakť jest zmámeno srdce tvé, praví Panovník Hospodin, poněvadž se dopouštíš všech těchto skutků ženy nevěstky přenestydaté,

³¹Stavěje sobě vysoké místo na rozcestí všeliké silnice, a výsost sobě stroje i v každé ulici. Nýbrž pohrdaje darem, nejsi ani jako nevěstka,

³²A žena cizoložná, kteráž místo muže svého povoluje cizím.

³³Všechněm nevěstkám dávají mzdu, ale ty dávalas mzdu svou všechněm frejířům svým, a darovalas je, aby vcházeli k tobě odevšad pro smilství tvá.

³⁴A tak jest při tobě naproti obyčeji těch žen při smilstvích tvých, poněvadž tě k smilství nehledají, nýbrž ty dáváš dary, a ne tobě dar dáván bývá. A toť jest naopak.

³⁵Protož ó nevěstko, slyš slovo Hospodinovo:

³⁶Takto praví Panovník Hospodin: Proto že vylita jest mrzkost tvá, a odkrývána byla nahota tvá při smilstvích tvých s frejíři tvými, a se všemi ukydanými bohy ohavností tvých, též pro krev synů tvých, kteréž jsi dala jim:

³⁷Proto aj, já shromáždím všecky frejíře tvé, s nimiž jsi obcovala, a všecky, kteréž jsi milovala, se všechněmi, jichž jsi nenáviděla, a shromáždě je proti tobě odevšad, odkryji nahotu tvou před nimi, aby viděli všecku nahotu tvou.

³⁸A budu tě souditi soudem cizoložnic, a těch, kteříž krev vylévají, a oddám tě k smrti, kteráž přijde na tě z prchlivosti a horlení.

³⁹Nebo vydám tě v ruku jejich. I rozboří vysoké místo tvé, a rozválejí výsosti tvé, a svlekouce tě z roucha tvého, poberou přípravy ozdoby tvé, a nechají tě nahé a odkryté.

⁴⁰I přivedou proti tobě shromáždění, a uházejí tě kamením, a probodnou tě meči svými.

⁴¹Popálí také domy tvé ohněm, a vykonají na tobě pomstu před očima žen mnohých, a tak přítrž učiním tvému smilství, a aniž budeš dávati daru více.

⁴²A tak odpočineť sobě hněv můj na tobě, a horlení mé odejde od tebe, abych upokojil se a nehněval se více,

⁴³Proto žes se nerozpomenula na dny mladosti své, ale postavovalas se proti mně ve všem tom. Aj hle, já také cestu tvou na hlavu tvou obrátil jsem, praví Panovník Hospodin, tak že nebudeš páchati nešlechetnosti, ani kterých ohavností svých.

⁴⁴Aj, kdožkoli užívá přísloví, o tobě užive přísloví, řka: Jakáž matka, takáž dcera její.

⁴⁵Dcera matky své jsi, té, kteráž sobě zošklivila muže svého a dítky své, a sestra obou sestr svých jsi, kteréž zošklivily sobě muže své a dítky své. Matka vaše jest Hetejská, a otec váš Amorejský.

⁴⁶Sestra pak tvá starší, kteráž sedí po levici tvé, jest Samaří a dcery její, a sestra tvá mladší, kteráž sedí po pravici tvé, jest Sodoma a dcery její.

⁴⁷Nýbrž aniž jsi po cestách jejich chodila, ani podlé ohavností jejich činila, zošklivivši sobě jako věc špatnou, pročež pokazilas se více než ony na všech cestách svých.

⁴⁸Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že Sodoma sestra tvá i dcery její nečinily, jako jsi ty činila s dcerami svými.

⁴⁹Aj, tatoť byla nepravost Sodomy sestry tvé: Pýcha, sytost chleba a hojnost pokoje. To ona majíc i dcery její, ruky však chudého a nuzného neposilňovala.

⁵⁰Ale pozdvihše se, páchaly ohavnost přede mnou; protož sklidil jsem je, jakž mi se vidělo.

⁵¹Samaří také ani polovice hříchů tvých nenahřešila. Nebo jsi rozhojnila ohavnosti své nad ně, a tak jsi spravedlivější býti ukázala sestry své všemi ohavnostmi svými, kteréž jsi páchala.

⁵²Nesiž i ty také potupu svou, kterouž jsi přisoudila sestrám svým, pro hříchy své, kteréž jsi ohavně páchala více než ony. Spravedlivějšíť byly než ty. I ty, pravím, styď se, a nes potupu svou, poněvadž spravedlivější býti ukazuješ sestry své.

⁵³Přivedu-li zase zajaté jejich, totiž zajaté Sodomy a dcer jejich, též zajaté Samaří a dcer jejich, takéť zajetí zajatých tvých u prostřed nich,

⁵⁴Proto, abys musila nésti potupu svou a hanbiti se za všecko, což jsi páchala, jsuc jejich potěšením.

⁵⁵Jestližeť sestry tvé, Sodoma a dcery její, navrátí se k prvnímu způsobu svému, též Samaří a dcery její navrátí-li se k prvnímu způsobu svému: i ty také s dcerami svými navrátíte se k prvnímu způsobu svému.

⁵⁶Poněvadž nebyla Sodoma sestra tvá pověstí v ústech tvých v den zvýšení tvého,

⁵⁷Prvé než zjevena byla zlost tvá, jako za času útržky od dcer Syrských a všech, kteříž jsou vůkol nich, dcer Filistinských, kteréž tě hubily se všech stran:

⁵⁸Nešlechetnost svou a ohavnosti své poneseš, praví Hospodin.

⁵⁹Nebo takto praví Panovník Hospodin: Tak učiním tobě, jakž jsi učinila, když jsi pohrdla přísahou, a zrušila smlouvu.

⁶⁰A však rozpomenu se na smlouvu svou s tebou ve dnech mladosti tvé, potvrdím, pravím, tobě smlouvy věčné.

⁶¹I rozpomeneš se na cesty své, a hanbiti se budeš, když přijmeš sestry své starší, nežli jsi ty, i mladší, nežli jsi ty, a dám je tobě za dcery, ale ne podlé smlouvy tvé.

⁶²A tak utvrdím smlouvu svou s tebou, i zvíš, že já jsem Hospodin,

⁶³Abys se rozpomenula a styděla, a nemohla více úst otevříti pro hanbu svou, když tě očistím ode všeho, což jsi činila, praví Panovník Hospodin.

Ezechiel 16

¹I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Lidský synu, pouč Jeruzalém o jeho ohavnostech.

³Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o Jeruzalému: Svým původem a svým rodištěm jsi z kenaanské země, ⌈tvůj otec je Emorejec a tvá matka Chetejka.⌉

⁴A ohledně tvého narození: V den, kdy ses narodila, nebyla přeříznuta tvá ⌈pupeční šňůra a nebylas obmyta vodou k očištění, vůbec jsi nebyla potřena solí⌉ a vůbec jsi nebyla obvinuta plenkami.

⁵Žádné oko se nad tebou neslitovalo, aby pro tebe udělali jednu z těchto věcí ze soucitu nad tebou, ale bylas pohozena na povrchu pole v hnusu nad tvou bytostí v den, kdy ses narodila.

⁶Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě, jak se zmítáš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ⌈ve své krvi: Zůstaň naživu.⌉ Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Zůstaň naživu.

⁷Dal jsem ti vzrůst jako stéblu na poli, rostla jsi, vzmáhala ses a předstoupila jsi v ⌈nádherné ozdobě.⌉ Prsy se zpevnily, vlasy ti bohatě narostly a ty jsi byla obnažená a nahá.

⁸Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě a hle, byl tvůj čas, čas něžností. ⌈Rozprostřel jsem nad tebou cíp svého pláště⌉ a přikryl jsem tvou nahotu. Přísahal jsem ti a vešel jsem s tebou ve smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou.

⁹Umyl jsem tě vodou, opláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem.

¹⁰Oblékl jsem ti pestře utkané šaty, obul jsem ti tachaší opánky, ovinul jsem tě jemným plátnem a zakryl jsem tě hedvábím.

¹¹Ozdobil jsem tě ozdobami, na tvé ruce jsem dal náramky a na tvé hrdlo náhrdelník.

¹²Dal jsem ti kroužek na nos, náušnice do uší a krásný věnec na hlavu.

¹³Zdobila ses zlatem a stříbrem, tvým oděvem bylo jemné plátno, hedvábí a pestře utkané šaty. Jedla jsi jemnou mouku, med a olej, stala ses převelice krásnou a uchvátila jsi královskou autoritu.

¹⁴Tvé jméno proniklo mezi národy pro tvou krásu, protože byla dokonalá díky mé důstojnosti, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina.

¹⁵Spoléhala jsi však na svou krásu a smilnila jsi proti svému jménu, vylévala jsi své smilnění na každého kolemjdoucího, jen ať je to jeho.

¹⁶Brala jsi ze svých rouch, dělala jsi pro sebe strakatá návrší a smilnila jsi na nich, jak se to dříve nedělo a nemá dít.

¹⁷Brala jsi i své ozdobné předměty z mého zlata a z mého stříbra, které jsem ti dal, a dělala jsi pro sebe mužské obrazy a smilnila jsi s nimi.

¹⁸Brala jsi pestře utkaná roucha, přikrývala jsi je a před ně jsi položila můj olej a mé kadidlo.

¹⁹I můj pokrm, který jsem ti dal -- nakrmil jsem tě jemnou moukou, olejem a medem -- kladla jsi jej před ně jako příjemnou vůni. A to se skutečně dělo, je výrok Panovníka Hospodina.

²⁰Brala jsi i své syny a své dcery, které jsi mi porodila, a obětovala jsi jim je k jídlu. Bylo snad tvého smilnění málo?

²¹Zabíjela jsi mé syny a vydávala jsi je jim, když jsi je pro ně prováděla ohněm.

²²Při všech svých ohavnostech a svém smilnění sis nevzpomněla na dny svého mládí, kdy jsi byla obnažená a nahá, zmítající se ve své krvi.

²³I stalo se po všem tvém zlu -- běda, běda tobě, je výrok Panovníka Hospodina --

²⁴že jsi pro sebe postavila násep a udělala jsi pro sebe výšinu na každém náměstí.

²⁵Na každé křižovatce jsi postavila svou výšinu. Opovrhovala jsi svou krásou, roztahovala jsi své nohy pro každého kolemjdoucího a množila jsi své smilnění.

²⁶Smilnila jsi se syny Egypta, svými sousedy statného těla, a množila jsi své smilnění, abys mě provokovala ke hněvu.

²⁷A hle, vztáhl jsem proti tobě svou ruku, ⌈zkrátil jsem tvůj podíl⌉ a vydal jsem tě touze těch, ⌈kdo tě nenávidí, pelištejských dcer,⌉ které se stydí za tvé hnusné jednání.

²⁸Nenasytně jsi smilnila se syny Asýrie, smilnila jsi s nimi a ještě ses nenasytila.

²⁹Rozšířila jsi své smilnění ⌈po zemi kramářů ke Chaldejcům⌉ a ani tím ses nenasytila.

³⁰Jak zchřadlé je tvé srdce, je výrok Panovníka Hospodina, že pácháš všechny tyto věci, činy nestydaté prostitutky,

³¹když jsi postavila násep na každé křižovatce a svou výšinu jsi udělala na každém náměstí? Ale nebylas jako prostitutka, když jsi pohrdala nevěstčí mzdou.

³²Cizoložnice namísto svého muže přijímá cizáky.

³³Všem prostitutkám dávají dar, zatímco ty jsi dávala své dary všem svým milencům a odměňovala jsi je, aby k tobě vcházeli z okolí za tvým smilněním.

³⁴Bylas odlišná od jiných žen při smilnění. ⌈Ty jsi totiž kvůli smilstvu nebyla vyhledávána,⌉ když jsi sama dávala nevěstčí mzdu, zatímco tobě nevěstčí mzda dávána nebyla; tím jsi byla odlišná.

³⁵Proto slyš Hospodinovo slovo, prostitutko.

³⁶Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož ⌈byl rozhazován tvůj bronz⌉ a byla odhalována tvá nahota při smilnění s tvými milenci a se všemi ⌈tvými ohavnými bůžky,⌉ stejně jako prolitá ⌈krev tvých synů, které jsi jim vydala,⌉

³⁷proto hle, shromažďuji všechny tvé milence, s nimiž ses těšila, a všechny, které jsi milovala, se všemi, které jsi nenáviděla. Shromáždím je k tobě z okolí, ⌈odhalím před nimi tvou nahotu⌉ a oni všechnu tvou nahotu uvidí.

³⁸⌈Budu tě soudit ⌈podle právních nařízení⌉ pro cizoložnice⌉ a pro ty, které prolévají krev, a vydám tě krveprolití se zlobou a žárlivostí.

³⁹Vydám tě do jejich ruky. ⌈Zboří tvůj násep a strhnou tvé výšiny,⌉ svléknou ti tvá roucha, seberou tvé ozdobné předměty a ponechají tě obnaženou a nahou.

⁴⁰Přivedou proti tobě shromáždění, budou na tebe házet kamení a probodnou tě svými meči.

⁴¹Tvé domy spálí ohněm a vykonají nad tebou soudy před očima mnohých žen. Odradím tě od prostituce a také nevěstčí mzdu už nebudeš dávat.

⁴²Zanechám své zloby proti tobě a má žárlivost se od tebe odvrátí, budu mít klid a již se nebudu hněvat.

⁴³A proto jako ty sis nevzpomněla na dny svého mládí a dráždila jsi mě tímhle vším, právě tak ⌈jsem zase já uvalil tvou cestu na tvou hlavu,⌉ je výrok Panovníka Hospodina. Nespáchala jsi tu hanebnost navíc ke všem svým ohavnostem?

⁴⁴Hle, každý, kdo užívá pořekadla, o tobě užije toto: Jaká matka, taková její dcera.

⁴⁵Jsi dcerou své matky, která si oškliví svého muže i své syny, a jsi sestrou svých sester, které si zošklivily své muže i své syny. ⌈Vaše matka je Chetejka a váš otec Emorejec.⌉

⁴⁶Tvou starší sestrou je pak Samaří se svými dcerami sídlící po tvé levici a tvou mladší sestrou sídlící zprava od tebe je Sodoma a její dcery.

⁴⁷Nejen že jsi chodila po jejich cestách, páchala jsi jejich ohavnosti, ale zakrátko omrzelá ses vrhala na všech svých cestách do zkázy více než ony.

⁴⁸Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, tvá sestra Sodoma se svými dcerami nespáchala to, co jsi spáchala ty a tvé dcery.

⁴⁹Hle, toto byla zvrácenost tvé sestry Sodomy: Vznešenost, nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost, to měla ona i její dcery, ale ruku chudého a nuzného neposilovala.

⁵⁰Povyšovaly se a páchaly přede mnou ohavnost. Odstranil jsem je tedy, jakmile jsem to spatřil.

⁵¹Samaří nezhřešilo ani do poloviny tvých hříchů. Rozmnožila jsi své ohavnosti více než ony, a tak jsi své sestry prohlásila za spravedlivé všemi svými ohavnostmi, které jsi spáchala.

⁵²Ano, ty tedy nes svou ostudu, kterou jsi přisoudila svým sestrám. Pro hříchy, jimiž jsi jednala ohavněji než ony, budou spravedlivější než ty. Ano, ty se tedy styď a nes svou ostudu, když jsi své sestry prohlásila za spravedlivé.

⁵³I změním jejich úděl, úděl Sodomy a jejích dcer, úděl Samaří a jeho dcer a také úděl, tvůj úděl uprostřed nich,

⁵⁴abys nesla svou ostudu a zahanbila se za všechno, co jsi spáchala, když ses pro ně stala útěchou.

⁵⁵Tvé sestry, Sodoma a její dcery, se navrátí k svému dřívějšímu stavu. I Samaří a její dcery se navrátí k svému dřívějšímu stavu a také ty a tvé dcery se navrátíte k svému dřívějšímu stavu.

⁵⁶V době, kdy byla znát tvá vznešenost, ⌈nebylo z tvých úst o tvé sestře Sodomě slyšet,⌉

⁵⁷dříve než bylo odhaleno tvé zlo jako v době tupení od dcer Aramu a celého jeho okolí, ⌈pelištejských dcer, které tebou ze všech stran opovrhují.⌉

⁵⁸Sama poneseš svou hanebnost a své ohavnosti, je Hospodinův výrok.

⁵⁹Neboť toto praví Panovník Hospodin: Budu s tebou tedy jednat tak, jako jsi jednala ty, když jsi pohrdla přísahou, takže jsi porušila smlouvu.

⁶⁰Já si však vzpomenu na svou smlouvu s tebou, uzavřenou ve dnech tvého mládí, a ustanovím pro tebe smlouvu věčnou.

⁶¹Pak si vzpomeneš na své cesty a budeš zahanbena, až přijmeš své sestry, od těch starších než jsi ty, po ty mladší než jsi ty, a dám ti je za dcery, ne však podle smlouvy s tebou.

⁶²Já tedy ustanovím svou smlouvu s tebou a poznáš, že já jsem Hospodin,

⁶³aby ses rozpomenula a styděla ses a už sis kvůli své ostudě nedovolila otevřít ústa, až se s tebou usmířím za všechno, co jsi spáchala, je výrok Panovníka Hospodina.