Deuteronomium 8

¹Všelikého přikázaní, kteréž já přikazuji tobě dnes, skutečně ostříhejte, abyste živi byli a rozmnožili se, a vešli k dědičnému obdržení země, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim.

²A rozpomínati se budeš na všecku cestu, kterouž tě vedl Hospodin Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti, aby ponížil tebe a zkusil tě, aby známé bylo, co jest v srdci tvém, budeš-li ostříhati přikázaní jeho, čili nic.

³I ponížil tě a dopustil na tebe hlad, potom tě krmil mannou, kteréž jsi ty neznal, ani otcové tvoji, aby známé učinil tobě, že ne samým chlebem živ bude člověk, ale vším tím, což vychází z úst Hospodinových, živ bude člověk.

⁴Roucho tvé nevetšelo na tobě, a noha tvá se neodhnetla, již od čtyřidceti let.

⁵Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvičí člověk syna svého, tak Hospodin Bůh tvůj cvičí tebe.

⁶A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a boje se jeho.

⁷Nebo Hospodin Bůh tvůj uvozuje tě do země výborné, země, v níž jsou potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách,

⁸Do země hojné na pšenici a ječmen, na vinice a fíky a jablka zrnatá, do země, v níž jest hojnost olivoví olej přinášejícího a medu,

⁹Země, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v ničemž nouze trpěti nebudeš, země, jejíž kamení jest železo, a z hor jejích měď sekati budeš.

¹⁰Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se, dobrořečiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou, kterouž dal tobě.

¹¹Aniž se kdy toho dopouštěj, abys se měl zapomenouti na Hospodina Boha svého, a neostříhati přikázaní a soudů jeho i ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě,

¹²Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domů krásných nastavěje, v nich bys bydlil,

¹³A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by, stříbra také a zlata měl bys mnoho, a hojnost ve všech věcech svých,

¹⁴Nepozdvihlo se srdce tvé, a zapomenul bys na Hospodina Boha svého, kterýž tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby,

¹⁵A vedl tě přes poušť velikou a hroznou, na níž byli hadové ohniví a štírové, poušť žíznivou, na níž nebylo žádné vody, a vyvedl tobě vodu z přetvrdé skály,

¹⁶Kterýž tě krmil na poušti mannou, o kteréž nevěděli otcové tvoji, aby tě potrápil a zkusil tebe, naposledy však aby dobře učinil tobě.

¹⁷Aniž říkej v srdci svém: Moc má a síla ruky mé způsobila mi tato zboží,

¹⁸Ale pamatuj na Hospodina Boha svého, nebo on dává tobě moc k dobývání zboží, aby utvrdil smlouvu svou, kterouž s přísahou učinil s otci tvými, jakož to ukazuje dnešní den.

¹⁹Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého, postoupil bys po bozích cizích, a sloužil bys jim a klaněl bys se jim: osvědčuji proti vám dnes, že konečně zahynete.

²⁰Jako pohané, kteréž Hospodin zahladil před tváří vaší, tak zahynete, proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého.

Deuteronomium 8

¹Každý příkaz, který ti dnes přikazuji, zachovávejte a plňte, abyste zůstali naživu a rozmnožili se, šli a obsadili zemi, kterou Hospodin odpřisáhl vašim otcům.

²Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.

³Pokořil tě, nechal tě hladovět, a pak tě krmil manou, kterou jsi neznal a kterou neznali tvoji otcové, aby tě přivedl k poznání, že člověk nežije jenom chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.

⁴Tvůj plášť se na tobě neobnosil, tvoje nohy neopuchly po těchto čtyřicet let.

⁵Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe.

⁶Zachovávej příkazy Hospodina, svého Boha, ⌈abys chodil po jeho cestách a bál⌉ se ho.

⁷Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, tě přivádí do dobré země, země s potoky plnými vody, s prameny a se zřídly vyvěrajícími ⌈v údolích⌉ a horách,

⁸do země pšenice a ječmene, révy, fíkovníků a granátovníků, do země ⌈olivových hájů, oleje⌉ a medu,

⁹do země, kde ⌈nebudeš jíst pokrm v chudobě,⌉ kde nebudeš mít ničeho nedostatek, do země, jejíž kameny obsahují železo a z jejíchž hor ⌈můžeš těžit⌉ měď.

¹⁰Až se najíš a nasytíš, dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.

¹¹Měj se na pozoru, ⌈abys nezapomněl⌉ na Hospodina, svého Boha, ⌈a nepřestal zachovávat⌉ jeho příkazy, nařízení a ustanovení, která ti dnes dávám.

¹²⌈Jinak se najíš a nasytíš,⌉ postavíš si hezké domy a zabydlíš se,

¹³rozmnoží se tvůj ⌈skot a brav,⌉ přibude ti stříbra a zlata a ⌈všeho budeš mít hodně,⌉

¹⁴ale tvé srdce se potom pozdvihne a zapomeneš na Hospodina, svého Boha, -- který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví,

¹⁵který tě vodil velkou a obávanou pustinou, krajinou ohnivých hadů a štírů, vyprahlou zemí, kde není voda, který ti vyvedl vodu z tvrdé skály,

¹⁶který tě v pustině krmil manou, kterou neznali tvoji otcové, aby tě pokořil a vyzkoušel a nakonec ti prokázal dobro --

¹⁷a ⌈řekneš si v srdci:⌉ Tento majetek ⌈jsem si získal svou mocí a silou své ruky!⌉

¹⁸Pamatuj tehdy na Hospodina, svého Boha, že on ti dává moc získat majetek, aby naplnil svou smlouvu, kterou odpřisáhl tvým otcům, jak je tomu dnes.

¹⁹I stane se, když opravdu zapomeneš na Hospodina, svého Boha, půjdeš za jinými bohy, budeš jim sloužit a klanět se jim, varuji vás dnes, že jistě zahynete.

²⁰Jako národy, které Hospodin před vámi vyhubil, tak zahynete, za to, že jste neuposlechli Hospodina, svého Boha.