Deuteronomium 5 Porovnání: Kralická vs ČSP

Deuteronomium 5

¹I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský, a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a soudy, kteréž já dnes mluvím v uši vaše; naučte se jim, a v skutku jich ostříhejte.

²Hospodin Bůh náš učinil s námi smlouvu na Orébě.

³Ne s otci našimi učinil Hospodin tu smlouvu, ale s námi, kteříž zde jsme nyní my všickni živí.

⁴Tváří v tvář mluvil Hospodin s vámi na té hoře z prostředku ohně,

⁵(Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho času, abych oznámil vám řeč Hospodinovu; nebo jste se báli ohně, a nevstoupili jste na horu), řka:

⁶Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby.

⁷Nebudeš míti bohů jiných přede mnou.

⁸Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole, ani těch, kteréž jsou u vodách pod zemí.

⁹Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne,

¹⁰A činící milosrdenství nad tisíci těch, kteříž mne milují, a ostříhají přikázaní mých.

¹¹Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo.

¹²Ostříhej dne sobotního, abys jej světil, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj.

¹³Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své;

¹⁴Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, i služebník tvůj i děvka tvá, vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé, i příchozí tvůj, kterýž jest v branách tvých, aby odpočinul služebník tvůj a děvka tvá jako i ty.

¹⁵A pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské, a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné, a v rameni vztaženém. Protož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, abys světil den sváteční.

¹⁶Cti otce svého i matku svou, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj, aby se prodleli dnové tvoji, a aby tobě dobře bylo na zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě.

¹⁷Nezabiješ.

¹⁸Nesesmilníš.

¹⁹Nepokradeš.

²⁰Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví.

²¹Nepožádáš manželky bližního svého, aniž požádáš domu bližního svého, pole jeho, neb služebníka jeho, aneb děvky jeho, vola jeho neb osla jeho, aneb čehokoli z těch věcí, kteréž jsou bližního tvého.

²²Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně, oblaku a mrákoty, hlasem velikým, a nepřidal nic více, a napsal je na dvou dskách kamenných, kteréž mně dal.

²³Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostředku tmy, (nebo hora ohněm hořela,) přistoupili jste ke mně všickni vůdcové pokolení vašich a starší vaši,

²⁴A řekli jste: Ej, ukázal nám Hospodin Bůh náš slávu svou a velikost svou, a slyšeli jsme hlas jeho z prostředku ohně; dnešního dne viděli jsme, že Bůh mluvil s člověkem, a on živ zůstal.

²⁵Protož nyní proč máme zemříti? Nebo sežral by nás oheň veliký tento; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho, zemřeme.

²⁶Nebo co jest všeliké tělo, aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně, jako my, mělo živo býti?

²⁷Přistup ty a slyš všecky věci, kteréž mluviti bude Hospodin Bůh náš; potom ty mluviti budeš nám, což by koli řekl tobě Hospodin Bůh náš, a my slyšeti i činiti budeme.

²⁸Uslyšev pak Hospodin hlas řečí vašich, když jste mluvili ke mně, řekl mi Hospodin: Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto, kterouž mluvili tobě. Cožkoli mluvili, dobřeť jsou mluvili.

²⁹Ó kdyby bylo jejich srdce takové, aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas, aby jim dobře bylo i synům jejich na věky!

³⁰Jdi, rci jim: Navraťte se k stanům vašim.

³¹Ty pak stůj tuto při mně, a oznámím tobě všecka přikázaní, ustanovení i soudy, kterýmž je učiti budeš, aby je činili v zemi, kterouž já dávám jim, aby jí dědičně vládli.

³²Hleďtež tedy, abyste činili, jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš; neuchylujte se na pravo ani na levo.

³³Po vší té cestě, kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš, choditi budete, abyste živi byli, a dobře bylo vám, a abyste prodlili dnů na zemi, kterouž dědičně obdržíte.

Deuteronomium 5

¹Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, ustanovení a nařízení, která ⌈k vám⌉ dnes mluvím. ⌈Učte se je, zachovávejte a plňte je.⌉

²Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu.

³Nejenom s našimi otci uzavřel Hospodin tuto smlouvu, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu.

⁴Tváří v tvář s vámi Hospodin mluvil na hoře z ohně.

⁵(Stál jsem v té době mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, neboť jste se báli ohně a nevystoupili jste na horu.) Řekl:

⁶Já Hospodin jsem tvůj Bůh, který tě ⌈vyvedl z egyptské země,⌉ z domu otroctví.

⁷Nebudeš mít ⌈jiné bohy⌉ ⌈vedle mne.⌉

⁸Neuděláš si tesanou modlu ⌈jakékoliv podoby toho, co je⌉ nahoře na nebi nebo dole na zemi či ve vodě pod zemí.

⁹Nebudeš se jim klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý, který s trestem navštěvuji vinu otců na synech i na třetí a čtvrté generaci těch, kdo mě nenávidí,

¹⁰ale prokazuji milosrdenství tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.

¹¹Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo.

¹²⌈Zachovávej sobotní den a posvěť ho,⌉ jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.

¹³Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci,

¹⁴ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé zvíře ani tvůj ⌈příchozí, který je ve tvých branách,⌉ aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty.

¹⁵Vzpomeň, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtamtud vyvedl mocnou rukou a vztaženou paží. Proto ti Hospodin, tvůj Bůh, přikázal zachovávat sobotní den.

¹⁶Cti svého otce i svou matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby ⌈se prodloužily tvé dny⌉ a aby se ti dobře vedlo v zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

¹⁷Nebudeš vraždit!

¹⁸Nebudeš cizoložit!

¹⁹Nebudeš krást!

²⁰Nebudeš vypovídat proti svému bližnímu falešné svědectví!

²¹Nebudeš žádostiv ženy svého bližního! Nebudeš dychtit po domě svého bližního ani po jeho poli, jeho otroku ani jeho otrokyni, jeho býku ani jeho oslu, po ničem, co patří tvému bližnímu.

²²Tato slova promluvil Hospodin velkým hlasem k celému vašemu shromáždění na hoře z ohně, oblaku a husté temnoty a nic nepřidal. Zapsal je na dvě kamenné desky a dal mi je.

²³I stalo se, když jste slyšeli ten hlas z temnoty -- zatímco hora plála ohněm -- že jste ke mně přistoupili, všichni předáci vašich kmenů a vaši starší,

²⁴a řekli jste: Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a svou velikost a slyšeli jsme jeho hlas z ohně. Dnes jsme viděli, že Bůh může mluvit s člověkem a ten zůstane naživu.

²⁵Teď však proč bychom měli zemřít? Vždyť nás stráví tento velký oheň. Jestliže budeme ještě dále poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, zemřeme.

²⁶Vždyť kdo ⌈z těla⌉ slyšel hlas živého Boha mluvícího z ohně jako my a zůstal naživu?

²⁷Přistup ty a poslouchej všechno, co bude říkat Hospodin, náš Bůh. Ty nám pak řekneš všechno, co Hospodin, náš Bůh, poví tobě. Vyslechneme to a budeme dělat.

²⁸Hospodin slyšel ⌈vaše slova,⌉ když jste ke mně mluvili, a Hospodin mi řekl: Slyšel jsem slova tohoto lidu, která k tobě mluvili. ⌈Řekli všechno dobře.⌉

²⁹⌈Kéž by se stalo, že by měli taková srdce,⌉ báli se mě a po všechny dny zachovávali všechny mé příkazy, aby se navěky vedlo dobře jim i jejich synům.

³⁰Jdi a řekni jim: Vraťte se ke svým stanům.

³¹Ale ty tady zůstaň se mnou. Povím ti všechny příkazy, ustanovení a nařízení, která je budeš učit, aby je plnili v zemi, kterou jim dávám, aby ji obsadili.

³²Zachovávejte a plňte je, jak vám přikázal Hospodin, váš Bůh. Neodvracejte se ⌈napravo ani nalevo.⌉

³³⌈Choďte jenom po té cestě, kterou⌉ vám přikázal Hospodin, váš Bůh, abyste zůstali naživu, bylo vám dobře a dožili jste se mnoha dní v zemi, kterou obsadíte.