Deuteronomium 24

¹Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím, přihodilo by se pak, že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní, i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její, a vyhnal by ji z domu svého;

²A vyjduci z domu jeho, odešla by a vdala se za druhého muže;

³A ten také muž poslední v nenávisti maje ji, napsal by lístek zapuzení a dal v ruce její, a vyhnal by ji z domu svého; aneb umřel by muž její poslední, kterýž vzal ji sobě za manželku:

⁴Nebude moci manžel její první, kterýž ji vyhnal, zase ji vzíti sobě za manželku, když již příčinou jeho poškvrněna jest; nebo ohavnost jest před Hospodinem. Protož nedopouštěj hřešiti lidu země, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

⁵Když by někdo v nově pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na něj vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v domě svém za jeden rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal.

⁶Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu.

⁷Byl-li by postižen někdo, že ukradl člověka z bratří svých synů Izraelských, a k zisku by sobě jej přivedl aneb prodal jej: umře zloděj ten, a odejmeš zlé z prostředku svého.

⁸Šetř se při ráně malomocenství, abys ostříhal pilně a činil všecko, jakž učiti budou vás kněží Levítové; jakož přikázal jsem jim, ostříhati toho budete a tak činiti.

⁹Pomni na ty věci, které učinil Hospodin Bůh tvůj Marii na cestě, když jste vyšli z Egypta.

¹⁰Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal něco v zástavě od něho.

¹¹Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ svůj ven.

¹²Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho.

¹³Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým.

¹⁴Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného, tak z bratří svých jako z příchozích, kteříž jsou v zemi tvé v branách tvých.

¹⁵Na každý den dáš jemu mzdu jeho, prvé nežli by slunce zapadlo; nebo chudý jest, a tím se živí, aby neúpěl proti tobě k Hospodinu, a byl by na tobě hřích.

¹⁶Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny, ani synové trestáni budou na hrdle za otce, jeden každý za svůj hřích umře.

¹⁷Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku, ani vezmeš v základu roucha vdovy,

¹⁸Ale pamatuj, že jsi byl služebníkem v Egyptě, a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud; protož přikazujiť, abys činil toto.

¹⁹Když bys žal obilí své na poli svém, a zapomenul bys tam některého snopu, nenavrátíš se, abys jej vzal; příchozímu, sirotku a vdově to bude, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých.

²⁰Když bys třásl olivy své, nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to zůstane.

²¹Když bys sbíral víno na vinici své, nebudeš paběrovati jahodek za sebou; příchozímu, sirotku a vdově to bude.

²²Pamatuj, že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské; protož přikazujiť, abys to činil.

Deuteronomium 24

¹Jestliže si muž vezme ženu, bude jejím manželem, ale pak se stane, že nenalezne milost v jeho očích, protože u ní našel nějakou hanebnost, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu.

²Odejde z jeho domu, půjde a bude patřit jinému muži.

³Když ji ten poslední muž začne nenávidět, napíše jí rozlukový lístek, dá jí ho a propustí ji ze svého domu, anebo jestliže ten poslední muž, který si ji vzal za ženu, zemře,

⁴její první manžel, který ji propustil, si ji nesmí znovu vzít, aby byla jeho ženou, poté, co byla poskvrněna. Byla by to ohavnost před Hospodinem. Neuvaluj hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví.

⁵Jestliže ⌈se muž nově ožení,⌉ ať netáhne s armádou a ⌈není mu vůbec nic uloženo.⌉ Na jeden rok ať je volný pro svůj dům a ⌈dělá radost své ženě,⌉ kterou si vzal.

⁶Nikdo ať nebere do zástavy ruční mlýnek ani vrchní mlýnský kámen, neboť by vzal do zástavy život.

⁷Jestliže bude někdo dopaden, že ukradl někoho ze svých bratří, ze synů Izraele, krutě s ním zacházel nebo ho prodal, takový zloděj ať zemře. Tak vyhlaď zlo ze svého středu.

⁸Při ráně malomocenství se měj na pozoru, abys pečlivě zachovával a plnil všechno, co vás budou lévijští kněží učit. Jak jsem jim přikázal, tak to zachovávejte a plňte.

⁹Pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě po cestě, když jste vyšli z Egypta.

¹⁰Když půjčuješ svému bližnímu na dluh, nevcházej do jeho domu, abys vzal zástavu.

¹¹Stůj venku a muž, kterému půjčuješ, ať ti přinese zástavu ven.

¹²Ale jestliže je to chudý člověk, nechoď spát s jeho zástavou.

¹³Jistě mu zástavu po západu slunce vrať, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. A ⌈tobě to bude před Hospodinem, tvým Bohem, počteno za spravedlnost.⌉

¹⁴Neutlačuj najatého dělníka, ⌈chudého a nuzného⌉ ze svých bratří ani příchozího, který je ve tvé zemi, ve tvých branách.

¹⁵V týž den mu dej jeho mzdu, ať nad ní nezapadne slunce, protože je chudý a ⌈pozvedá k ní svou duši.⌉ Ať nevolá proti tobě k Hospodinu a nedopadne na tebe trest za hřích.

¹⁶Ať nejsou usmrceni otcové za syny a synové ať nejsou usmrceni za otce. Každý ať je usmrcen za svůj hřích.

¹⁷Nepřevracej právo příchozího a sirotka, neber do zástavy oděv vdovy.

¹⁸Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě a Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil. Proto ti přikazuji, abys toto plnil.

¹⁹Když budeš sklízet svou žeň na poli a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal. Bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal při všem díle tvých rukou.

²⁰Když budeš srážet svou olivu, ⌈neprohlížej po sobě větve.⌉ To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově.

²¹Když budeš sbírat víno ze své vinice, nepaběrkuj po sobě. To bude patřit příchozímu, sirotkovi a vdově.

²²Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi. Proto ti přikazuji, abys plnil toto slovo.